Problematika komunikace s osobou se sluchovým postižením

V České republice je zhruba 0,5 milionu nedoslýchavých a neslyšících lidí. Z nich převážnou část tvoří nedoslýchaví, jejichž sluch se zhoršil z důvodu věku. Zhruba 15 000 nedoslýchavých a neslyšících lidí se s vadou sluchu narodilo nebo jejich vada vznikla už v dětství (Helpnet). S přibývajícím věkem se tedy zvyšuje počet lidí se sluchovým postižením a v seniorském věku jich rapidně přibývá. Senioři, kteří přišli o sluch, tak preferují jiný způsob komunikace, než je tomu u lidí, kteří se se sluchovým postižením narodili. Znakový jazyk používá a ovládá zhruba 7 až 10 tisíc osob, přičemž pro většinu z těchto lidí se jedná o mateřský jazyk. Z toho vyplývá, že většina lidí s poškozením sluchu znakový jazyk nevyužívá a je tedy třeba hledat jiné cesty komunikace. U lidí, kteří přišli o sluch v průběhu věku (postlingválně) je tedy mateřským jazykem v českém prostředí český jazyk. Tito lidé se tak nejčastěji dorozumívají za pomoci odezírání nebo formou simultánního přepisu mluvené řeči. Zároveň klademe důraz na další kompenzační pomůcky, jako jsou sluchadla (v ČR se předpokládá, že jich využívá 180 tisíc lidí).

V roce 2008 vstoupil v platnost zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých, který uvádí 10 systémů, prostřednictvím kterých mohou osoby se sluchovým postižením komunikovat. Primárně je lze rozdělit do dvou skupin, a to zda vycházejí z českého znakového jazyka nebo zda vycházejí z českého jazyka:

1. Český znakový jazyk:

• je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace.
• je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.
• může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu.

2. Komunikační systéy vycházející z českého jazyka:

• znakovaná čeština - využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. Znakovaná čeština v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk.
• prstová abeceda - využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů. Prstová abeceda v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob.
• vizualizace mluvené češtiny - je zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace.
• písemný záznam mluvené řeči - je převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. Pro potřeby hluchoslepých se písemný záznam provádí zvětšeným písmem nebo Braillovým písmem.
• Lormova abeceda - je dotyková dlaňová abeceda, při které se jednotlivá písmena vyznačují pomocí ustálených pohybů a dotyků prováděných na dlani a prstech ruky příjemce sdělení.
• daktylografika - je vpisování velkých tiskacích písmen zpravidla do dlaně ruky příjemce sdělení.
• Braillovou písmo s využitím taktilní formy - umožňuje zobrazovat písmena abecedy ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky nebo více prstech obou rukou příjemce sdělení s využitím kódového systému Braillova písma.
• taktilní odezírání - je založeno na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek mluvčího.
• vibrační metoda Tadoma - je založena na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek, pohybů dolní čelisti, rtů a tváří mluvčího.