Specifika problémů v komunikaci s handicapovaným klientem ve zdravotnictví

Hospitalizace narušuje běžný rytmus života dítěte, dítě ztrácí trvalý kontakt s rodiči, sourozenci a kamarády. Důležitá je psychická příprava na hospitalizaci rodiči i zdravotníky. Stejně důležité je i prostředí nemocnice co nejvíce přizpůsobené potřebám a pohodlí dítěte. Je potřeba komunikovat individuálně dle věku dítě, jeho chování, zmapovat míru samostatnosti v běžných aktivitách např. oblékání, strava, hygiena atd. (Boledovičová et al., 2006).   

Příjem do nemocnice

Kristová (2004) uvádí základní kroky při příjmu dítěte do nemocnice:

1. Pozdravit a představit se
2. Komunikovat primárně s dítětem a poté s rodiči (záleží na věku dítěte)
3. Oslovit dítě, zeptat se ho na jméno a tím ho pak oslovovat
4. Navázat kontakt s dítětem např. pomocí hračky, využít hračky k překonání strachu, k ukázce ošetřovatelských intervencí
5. Ukázat ambulanci, oddělení, pokoj, seznámit s ostatními dětmi
6. Zmapovat míru samostatnosti
7. Odpovídat na otázky dítěte

Dále je potřeba chovat se profesionálně, usmívat se, být přátelský, nekritizovat, ale povzbuzovat dítě i rodiče.

Desatero hospitalizovaného dítěte (Krák et al., 1991):

1. Měj ke mně úctu jako k člověku
2. Zajímej se o mě upřímně
3. Povídej mi o lidech v nemocnicích, o provozu oddělení
4.  Nejdříve mi řekni, co se mnou budeš dělat a co ode mne očekáváš
5. Nezapomeň, že potřebuji ochranu, jistotu, pozornost
6. Věnuj mi teplý lidský vztah
7. Můžeš mi cokoli říct i přikázat, ale vyslechni mě
8. Nauč mě něco nového
9. Jsem raději, když svoje povinnosti vykonáváš s milým úsměvem
10. Zkus vidět situaci mýma očima