Základní principy potřeb komunikace v sociálních službách
Site: | Vzdělávejte se online... Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích |
Cours: | DA 2.2 REK Ochrana obyvatelstva |
Livre: | Základní principy potřeb komunikace v sociálních službách |
Imprimé par: | Invitado |
Date: | mardi 8 juillet 2025, 07:28 |
Účel sociálních služeb
Účel sociálních služeb
Sociální služby jsou zahrnuty do širší kategorie tzv. veřejných služeb. Veřejné služby jsou poskytované pro občany v zájmu veřejnosti. Tyto služby jsou financované ze státního rozpočtu, jejich přesné vymezení je definované právními předpisy a tato skutečnost jim dává jistou závislost na politickém rozhodování státu, krajů i obcí, avšak na základě obchodního kontraktu mezi poskytovatelem a uživatelem se stávají službou komerční.
Sociální služby se poskytují lidem společensky znevýhodněným, s cílem zlepšit kvalitu jejich života, případně je začlenit do společnosti nebo chránit společnost před hrozbami, které tito lidé s sebou nesou. Sociální služby zohledňují osobu, jeho rodinu či skupinu, ve které se pohybuje.
Sociální služby v České republice nejsou v působnosti pouze jednoho subjektu. Sociální služby spadají do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Léčebny dlouhodobě nemocných jsou řízeny Ministerstvem zdravotnictví. Výchovné ústavy pro děti a mládež spadají pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Probační a mediační služba spadá do působnosti Ministerstva spravedlnosti.
Základní rámec podpory znevýhodněným bližním je uznán v základních lidských právech. Tato práva jsou uznána ve velkých novodobých revolucích, kdy se měnila monarchie na národní státy. Ve všech státech se postupně prosadila demokracie postavená na třech základních pilířích. Prvním pilířem je výkonná moc, čili vláda. Druhým pilířem je zákonodárná moc, tedy parlament a posledním třetím pilířem je moc soudní. V rámci každé revoluce se uplatňovala hesla směřující k rovnoprávnosti všech. Všichni si rovni být nemohou. Každý má jiné nadání a jiný zdravotní stav, jiný sociální kapitál. Znevýhodněným je třeba jejich šance na společenské uplatnění vyrovnat, aby mohli v rámci společnosti fungovat.
Na počátku dvacátého století se začala formulovat speciální část lidských práv nazvaná práva sociální. Jedná se o souhrnná práva dávající lidem právo na vzdělání, přiměřené pracovní podmínky, na životní úroveň, na rodinu a systémovou ochranu při sociálních událostech, která jsou souhrnně označovaná za sociální zabezpečení.
Potřeba vyčlenit v právním systému oblast sociálního zabezpečení spočívá v potlačování závažných konfliktů, které by mohly vzniknout ze sociální nerovnováhy ve státě a mohly by vústit až k destabilizaci celé společnosti. Stát se snaží chránit práva některých občanů tím, že sociálně znevýhodněným poskytuje něco navíc.
V rámci sociálního státu byly vytvořeny i jiné způsoby sociální ochrany znevýhodněným občanům, než je přímé poskytování sociálních služeb. Prvním principem je povinné pojištění pro případ sociálních událostí. Druhým způsobem je poskytování dávek od státu v situacích, na které se občan nepojistil, ale stát o nich soudí, že jsou nezbytné a žádoucí.
Sociální politika by měla být podle potřeby efektivně uplatňovaná a slaďována. Jedná se o propojování různých služeb a dávek. Tato činnost je efektivnější než poskytovat jednotlivé služby či dávky zvlášť.
V České republice jsou sociální služby v pojetí státního systému sociálního zabezpečení. Legislativní ukotvení je v oblasti sociální pomoci. Sociální pomoc zahrnuje, kromě sociálních služeb, finanční a věcné dávky a právně ukotvené sociální pojištění a státní sociální podporu.
Sociální služby chrání občana. Ať se jedná o služby poskytované veřejnoprávními institucemi či soukromou osobou, vždy je garantem stát, který dohlíží na dodržování základních lidských práv. Stát je povinen tuto skutečnost prověřovat formou periodických kontrol a přidělováním licencí.
Legislativní ukotvení sociálních služeb
Legislativní vymezení sociálních služeb spadá do resortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Sociální služby byly dlouhou dobu ponechány starému režimu. Teprve v roce 2006 došlo k velké právní úpravě celé sociální péče. V květnu 2006 byl přijat zákon č 108/2006 Sb., o sociálních službách. Spolu s ním byly přijaty další zákony jako zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.
Touto legislativou se změnil dosavadní charakter poskytování sociální péče. V §2 zákona o sociálních službách je uvedeno že: „Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.“
Zřizovatelé a poskytovatelé sociálních služeb
Zřizovatelem subjektů poskytujících sociální služby může být obec, kraj, Ministerstvo práce a sociálních věcí, nestátní neziskové organizace nebo fyzické osoby.
Obec jako zřizovatel sociální služby zřizuje službu jako:
a) vlastní organizační složku bez právní subjektivity: obec této možnosti využívá, pokud se jedná o službu nenáročnou na personál, prostor a techniku,
b) příspěvkové organizace s vlastní právní subjektivitou.
Kraj jako zřizovatel sociální služby zřizuje službu jako:
a) vlastní organizační složku bez právní subjektivity,
b) příspěvkové organizace s vlastní právní subjektivitou.
Ministerstvo práce a sociálních věcí zřizuje zařízení sociální péče s celostátní působností jako jsou specializované ústavy. Financovaní služeb je buď plně nebo z části kryto z rozpočtu zřizovatele.
Nestátní neziskové organizace vznikají jako právnické osoby, dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:
a) spolky,
b) obecně prospěšné společnosti,
c) církevní právnické osoby,
d) nadace.
Kategorizace sociálních služeb
Kategorizace, podle zákona o sociálních službách, dělí sociální služby na:
a) sociální poradenství
„Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Základní sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb; poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit. Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí a ve speciálních lůžkových zdravotnických zařízeních hospicového typu; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností.“
b) služby sociální péče
„Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“
Mezi služby řadíme: osobní asistenci, pečovatelskou službu, tísňovou péči, průvodcovské a předčitatelské služby, podporu samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněná bydlení, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče (zákon č. 108/2006 Sb.).
c) služby sociální prevence
„Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“
Mezi služby řadíme: ranou péči, telefonickou krizovou pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy, sociální rehabilitace.
Formy poskytovaných služeb legislativa dělí na:
a) pobytové,
b) ambulantní,
c) terénní.
Druhy sociálních služeb
Služby sociální péče
Tyto služby napomáhají osobám zajistit fyzickou a psychickou soběstačnost. Cílem je zapojit osoby do běžného života a společnosti. Po potřeby krizového řízení je důležité stanovit služby poskytující pobytové služby.
Pečovatelská služba
Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Pečovatelská služba poskytuje pomoc během úkonů ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb.
Domácností může být také byt v domě s pečovatelskou službou. Ten však není zařízením sociálních služeb. Podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jsou byty v domech s pečovatelskou službou domy zvláštního určení. Osoba, která bydlí v takovém domě, musí mít uzavřenou nájemní smlouvu. V případě využívání pečovatelské služby musí mít uzavřenou smlouvu i s pečovatelskou službou podle § 91 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.
Podle § 2300 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, může být smlouva o nájmu bytu zvláštního určení (byt pro osoby se zdravotním postižením) uzavřena jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, nebo jeho právního nástupce. Zemře-li nájemce, nájem bytu zvláštního určení skončí a pronajímatel vyzve osoby, které bydlely v bytě společně s nájemcem, aby byt vyklidily nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží; nejsou-li v bytě takové osoby, pronajímatel vyzve obdobně nájemcovy dědice.
Domy s pečovatelskou službou nejčastěji zřizují obce v důsledku soustředění příjemců pečovatelské služby do jednoho místa. Obec si tak stanovuje podmínky umístění osob do takovýchto bytů. Jednou ze základních podmínek je vymezení věku a zdravotního stavu.
Odlehčovací služby
Odlehčovací služby jsou poskytované ve všech třech formách. Služby jsou poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. Služba je poskytovaná pouze na určitou dobu.
Centra denních služeb
V centrech denních služeb se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení. Jejich situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Jedná se i o pomoc při vyřizování běžných záležitostí i pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práva.
Denní stacionáře
V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Stacionář funguje v denních hodinách a klient se odpoledne vrací do vlastního bydlení.
Týdenní stacionáře
V týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Služba je poskytována v pracovních dnech. V ostatních dnech tyto osoby zůstávají v péči rodiny.
Domovy pro osoby se zdravotním postižením
V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Služby v domovech jsou poskytované jako komplexní s trvalou péčí.
Domovy pro seniory
Domovy pro seniory poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost, zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Jejich sociální situace jim neumožňuje žít ve vlastním domácím prostředí.
Domovy se zvláštním režimem
V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách a osobám s různými typy demencí. Jejich situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.
Chráněná bydlení
Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení. Umožňuje osobám samostatný život ve vlastní domácnosti.
Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče
Ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou osobou.
Služby sociální prevence
Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob. Cílem je zapojit osoby do běžného života a společnosti. Po potřeby krizového řízení je důležité nadefinovat:
a) azylové domy,
b) domy na půl cesty,
c) krizovou pomoc,
d) noclehárny,
e) terapeutické komunity.
a) Azylové domy
Azylové domy jsou pobytovou službou sociální prevence poskytující služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci.
b) Domy na půl cesty
Domy na půl cesty poskytují pobytové služby, zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.
c) Krizová pomoc
Krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami.
d) Noclehárny
Noclehárny poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. Poskytují přenocování, úklid a výměnu ložního prádla.
e) Terapeutické komunity
Terapeutické komunity poskytují pobytové služby i na přechodnou dobu pro osoby závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickým duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běžného života. Nabízí pracovní terapii, která vede k abstinenci, prevenci relapsu a rozvoji a udržení dovedností. Vytváří volnočasové aktivity.