Specifika problémů v komunikaci s dospělým ve zdravotnictví

Stránky: Vzdělávejte se online... Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Kurz: DA 2.2 REK Ošetřovatelství
Kniha: Specifika problémů v komunikaci s dospělým ve zdravotnictví
Vytiskl(a): Nepřihlášený host
Datum: čtvrtek, 10. července 2025, 06.23

Popis

HOTOVO

Nejčastější problémy komunikace se seniorem, jako např. odmítání kontaktu či komunikace samotné, hovoru na totéž téma či používání zlostných a vulgárních výrazů vyplývají z chyb v komunikaci se seniory, mezi něž lze zařadit:

-          komunikační manipulaci;

-          nedostatečnou autenticitu sdělení (nesoulad mezi verbální a neverbální složkou komunikace – informace kterou sdělujeme, verbálně i neverbálně, může být, a často bývá, pochopena zcela jinak);

-          devalvační chování (ironizace, hrubost, zpochybňování, ztrapňování, nevyžádané familiární oslovení);

-          jednosměrnost komunikace;

-          paternalistický, autoritativní přístup;

-          zkracování času při kontaktu se seniorem;

-          přenos vlastních zkušeností do komunikace s ostatními seniory;

-          předpoklad omezení schopností klienta v důsledku stáří.


V neverbální komunikaci můžeme určit oblasti, na které bychom se měli zaměřit:

Proxemika - ve zdravotnictví více než jinde narušujeme při ošetřovatelské péči tzv. intimní zónu pacienta, která je asi 15 - 30 cm. Pro nás je to běžná věc (aplikace injekcí, zavádění katétru...), ale pro pacienta to může být velmi nepříjemné.

Dotek - může být samozřejmě uklidňující, ale pro někoho i nepříjemný ( silný dotek, dotek nad lokty...).

Kinezika - chůze sestry se svěšenými rameny a skloněnou hlavou  může pro pacienta znamenat pocit nedůvěry, nejistotu. Rychlé klepání nohou může vyjadřovat nervozitu nebo netrpělivost sestry/lékaře.

 Verbální komunikace

Chyby ve verbální komunikaci:

- nepřesné vyjadřování

- sdělujeme příliš mnoho informací, a to i takové, které nemají s tématem nic společného

- neuspořádané myšlenky

- při komunikaci si moc nevšímáme reakcí pacienta

- při komunikaci spíše přikazujeme, kážeme...

- podceňujeme pacienta

- během rozhovoru řešíme telefonáty na mobilu

- používáme někdy i nevhodně humor

- etiketizujeme

- skáčeme do řeči

- jsme netrpěliví.


POZOR !!!!

JESTLIŽE PŘI VERBÁLNÍ KOMUNIKACI KOMUNIKUJEME CHYBNĚ NEBO JI NEZVLÁDÁME, STÁVÁ SE ZDROJEM SORRORIGENIE, TO ZNAMENÁ POŠKOZENÍ PACIENTA SESTROU NEBO ZDRAVOTNICKÝM PERSONÁLEM. PACIENT JE TOTIŽ V NEMOCI MNOHEM VNÍMAVĚJŠÍ  NA NEOBRATNÉ VÝROKY. NEVHODNĚ ZVOLENÁ SLOVA, VĚTY, SDĚLENÍ MOHOU PACIENTA RANIT.