1. ZÁSADY KOMUNIKACE SE SENIORY


Komunikační techniky a dovednosti používané v sociální interakci sestra – senior musí být přizpůsobeny individuálním požadavkům komunikujících subjektů. Je potřeba přizpůsobit komunikační styl schopnostem a dovednostem naslouchajícího, aby snáze došlo k vzájemnému porozumění a omezení nesprávného pochopení. Znamená to individuálně přistupovat k jednotlivým nemocným a hodnotit jejich kapacitu, schopnosti a potřeby. 

Komunikaci se „zdravými“ seniory nevyžaduje specifickou modifikaci založenou na změnách kognitivních funkcí. Je pouze potřeba poskytnout určitý čas pro umožnění úspěšné efektivní komunikace. 

Potřeba komunikovat se v obecné rovině u jedinců vyššího věku ve srovnání s ostatními osobami také neliší. Komunikace se seniorem se však vyznačuje některými znaky, které ovlivňují výběr komunikačních prostředků, metod a postupů k porozumění. 

Podobně jako v běžné komunikaci se při poskytování péče seniorům vyskytují čtyři hlavní potřeby: 

1. potřeba sociálního kontaktu a interakce;

 2. potřeba vysvětlení a potvrzení, ujištění;

 3. potřeba rady, podpory a edukace; 

4. potřeba komfortu a útěchy, ujištění a uklidnění. 

Z komunikačních technik při interakci sestra – senior jsou nejčastěji využívány naslouchání, verbální podpora (parafrázování, reflektování sdělení) a vyjádření pochopení. Ke stěžejním zásadám v komunikaci se seniory patří:

 - Jasně vymezit cíl komunikace, její smysl a účel; 

- Najít polohu, v níž se bude dobře cítit komunikátor a komunikant; 

- Úcta v komunikaci prokazovaná lidské bytosti; 

- Rozpoznat a respektovat omezení vyššího věku;

 - Respektovat bariéry komunikace (smyslové poruchy, poruchy hybnosti, paměti); 

- Akceptovat specifické problémy: psedomorbidita, deprese, návyk na alkohol; 

- Nepodceňovat stesky, chovat se s úctou a příliš nepoučovat; 

- Zahrnovat do léčebného programu členy rodiny (pokud si to senior přeje); 

- Důstojnost; 

- Participace.