Předmět prohlubuje znalost výtvarné produkce Prahy ve srovnání s významnými uměleckými centry Evropy pozdního 13. až 14. století,zejména Vídní, Budou, Norimberkem, Paříží a Dijonem. Poukáže na charakteristické umělecké projevy vrcholněho středověku i na specifická historickospolečenské prostředí, v nichž díla vznikala, a na vzájemné vazby mezi uměleckými centry s cílem naznačit směry kulturní a umělecké výměny. Hlavními oblastmi zájmu kursu je nástěnná a desková malba i iluminace, v menší míře sochařství a umělecké řemeslo, jež slouží k názornějšímu vysvětlení vztahu umění ke kultu. Časové rozpětí pokrývá dobu od rozkvětu Přemyslovců v 2. polovině 13. století po úpadek krásného slohu a první průniky nizozemských vlivů do střední Evropy. V Praze bude období zahrnovat i proměny tvorby a vztahu k obrazu za husitství. Předmět se zaměří zejména na dvě oblasti - na vztah kultu a výtvarné produkce a na umění jako formu panovnické, dvorské a formující se městské reprezentace. Poukáže na přemyslovskou a lucemburskou Prahu jako významné umělecké centrum střední Evropy, jež staví na starší tradici, ale vyvíjí se svébytně v husitství a reformaci.