Přednášky by měly prohloubit vhled do toho, kým je člověk v pojetí teologické antropologie. V kontextu vývoje hebrejské, antické a křesťanské západní kultury a v souvislosti významů, které teologie vstřebává a zpracovává, se studentům zpřítomňuje jádro křesťanského pohledu na člověka. Uvedení do rozdílů mezi křesťanskými antropologiemi přináší diferencované poznání, které umožňuje rozlišovat, nikoliv ideologizovat. Závěrečný rozbor témat, pociťovaných jako aktuální, znamená, že je možné aplikovat kritéria teologické antropologie na konkrétní zkušenosti, stavy a záležitosti člověka. Tím se ukazuje důležitost a naprosto zásadní přínos křesťanského antropologického přístupu. Teologickou antropologii nelze totiž chápat historizujícím způsobem jako "relikt", nýbrž jako současný, konkrétní postoj. Jako teorii, která v šíři svých souvislostí podmiňuje kvalitní praxi.