- Učitel: Michal Just
Indické divadlo je umění s úctyhodně starými kořeny s přibližně půldruhého tisíciletí trvající tradicí. Divadlo hrálo ve staré Indii naprosto klíčovou roli a reflexe různých druhů umění se vyvinuly právě z úvah o divadle. Jelikož lze téměř veškerou dějovou literaturu, zejména epické básně, považovat za svého druhu "drama", odehrané při četbě v čtenářově/posluchačově mysli, rozšiřuje se působnost divadelní estetiky téměř na celou krásnou literaturu. Odborné pojednání tance a tanečních pozic má zase estetické přesahy do výtvarného umění. Staroindické učení o dramatu (nátjašástra) obsahuje též kapitoly z teoretické reflexe literárních děl (základ pozdější teoretické reflexe básnického umění, tzv. alamkárašástra), muzikologie, architektury a mnohých dalších oborů. Přiblížení základních konceptů a teoretických východisek tohoto starobylého, leč stále vlivného oboru je cílem semináře.
- Učitel: Michal Just
Indické divadlo je umění s úctyhodně starými kořeny s přibližně půldruhého tisíciletí trvající tradicí. Divadlo hrálo ve staré Indii naprosto klíčovou roli a reflexe různých druhů umění se vyvinuly právě z úvah o divadle. Jelikož lze téměř veškerou dějovou literaturu, zejména epické básně, považovat za svého druhu "drama", odehrané při četbě v čtenářově/posluchačově mysli, rozšiřuje se působnost divadelní estetiky téměř na celou krásnou literaturu. Odborné pojednání tance a tanečních pozic má zase estetické přesahy do výtvarného umění. Staroindické učení o dramatu (nátjašástra) obsahuje též kapitoly z teoretické reflexe literárních děl (základ pozdější teoretické reflexe básnického umění, tzv. alamkárašástra), muzikologie, architektury a mnohých dalších oborů. Přiblížení základních konceptů a teoretických východisek tohoto starobylého, leč stále vlivného oboru je cílem semináře.
- Učitel: Michal Just
Indické divadlo je umění s úctyhodně starými kořeny s přibližně půldruhého tisíciletí trvající tradicí. Divadlo hrálo ve staré Indii naprosto klíčovou roli a reflexe různých druhů umění se vyvinuly právě z úvah o divadle. Jelikož lze téměř veškerou dějovou literaturu, zejména epické básně, považovat za svého druhu "drama", odehrané při četbě v čtenářově/posluchačově mysli, rozšiřuje se působnost divadelní estetiky téměř na celou krásnou literaturu. Odborné pojednání tance a tanečních pozic má zase estetické přesahy do výtvarného umění. Staroindické učení o dramatu (nátjašástra) obsahuje též kapitoly z teoretické reflexe literárních děl (základ pozdější teoretické reflexe básnického umění, tzv. alamkárašástra), muzikologie, architektury a mnohých dalších oborů. Přiblížení základních konceptů a teoretických východisek tohoto starobylého, leč stále vlivného oboru je cílem semináře.