Pakliže pokládáme kýč za specifickou formu poselství, která konvenuje požadavkům konzumentů s překvapivě univerzálním (časově i místně přenosným) mechanismem strukturní (iterace, redundance, transparence a citace) respektive intencionální (chudá konkretizace a banalizace, netolerance k víceznačnosti) povahy, a zároveň se vizuální mód komunikace ukazuje jako dominantní symbolická forma současné kultury, potom má vizuální kýč ze všech jeho forem suverénně největší dosah a oslovuje nejširší skupinu společnosti napříč jejími patry. Kurz věnovaný fenoménu kýče v kontextu vizuální kultury tak nabízí prostor pro analýzu kýčovitého poselství z hlediska tradiční uměnovědné kategorie revidujícího přístupu vizuálních studií, a rozvíjí tak a prohlubuje studium fenoménu kýče z v současnosti populární teoretické perspektivy.