- Učitel: Peter Demeter
Kultura jakožto systém konvencí, norem a hodnot předpokládá existenci hodnotové diferenciace a hierarchického uspořádání uvnitř jejích jednotlivých symbolických subsystémů. Tak je tomu i v umění. Vysoké je tradičně asociované s rozvinutým sociálním a ekonomickým kapitálem, individualismem, vzděláním a kulturní kompetencí. Píše kulturní dějiny. Nízké je znakem sociální periferie, odvozenosti, kolektivní anonymity, komplexní deprivace a neznalosti. Patří mimo kánon, je synonymem konzumace, eskapismu a pomíjivosti. Vysoké a nízké asociujeme s divizí, která má svůj původ v rozvinuté kulturní společností písma, a která nastolila systém paralelní produkce s objektivně odlišným strukturním, respektive hodnotovým uspořádáním. Ve filosofické reflexi umění se proklamovaná žánrová a druhová nadřazenost často rýsuje podél hranic metafyzických, etických či sociálních kategorií v základech systémů jednotlivých autorů, a demonstruje hypostazi vztahové kategorie hodnoty na objektivní (esenciální) popis stavu, což určuje diskurzivní a kategorizační praxi uvnitř uměleckého pole. Současné tendence v západním myšlení však postupně dekonstruují tyto tradiční divize a odmítají hierarchické pojetí kultury. Vysoké a nízké pak v tomto světle není postaveno na objektivním strukturním rozlišení, nýbrž na projekci diskurzu moci aktérů, na posilování sociální stratifikace (třídní nadvlády) prostřednictvím rozdílu v kulturní kompetenci.
- Učitel: Peter Demeter
Kultura jakožto systém konvencí, norem a hodnot předpokládá existenci hodnotové diferenciace a hierarchického uspořádání uvnitř jejích jednotlivých symbolických subsystémů. Tak je tomu i v umění. Vysoké je tradičně asociované s rozvinutým sociálním a ekonomickým kapitálem, individualismem, vzděláním a kulturní kompetencí. Píše kulturní dějiny. Nízké je znakem sociální periferie, odvozenosti, kolektivní anonymity, komplexní deprivace a neznalosti. Patří mimo kánon, je synonymem konzumace, eskapismu a pomíjivosti. Vysoké a nízké asociujeme s divizí, která má svůj původ v rozvinuté kulturní společností písma, a která nastolila systém paralelní produkce s objektivně odlišným strukturním, respektive hodnotovým uspořádáním. Ve filosofické reflexi umění se proklamovaná žánrová a druhová nadřazenost často rýsuje podél hranic metafyzických, etických či sociálních kategorií v základech systémů jednotlivých autorů, a demonstruje hypostazi vztahové kategorie hodnoty na objektivní (esenciální) popis stavu, což určuje diskurzivní a kategorizační praxi uvnitř uměleckého pole. Současné tendence v západním myšlení však postupně dekonstruují tyto tradiční divize a odmítají hierarchické pojetí kultury. Vysoké a nízké pak v tomto světle není postaveno na objektivním strukturním rozlišení, nýbrž na projekci diskurzu moci aktérů, na posilování sociální stratifikace (třídní nadvlády) prostřednictvím rozdílu v kulturní kompetenci.