Německá literatura po roce 1945 v zrcadle románové tvorby, autobiografie a korespondence Nacismus jako civilizační zlom, zkušenosti se stalinismem a komunistickým režimem zanechaly nesmazatelné stopy v životních zkušenostech 20. století. Rány uštědřené historií zcela zásadně formovaly literaturu druhé poloviny tohoto století, staly se současně literárním tématem i formou. Protože ve středu zájmu často stojí konkrétní osobní či kolektivní zkušenost, hranice mezi literárním dílem a autobiografií se stírají, u řady děl ani nelze rozhodnout, zda v nich převažuje "báseň" či "pravda". Jedním z klíčových pojmů je "identita", jejíž hledání nabývá nejrozmanitějších podob, v neposlední řadě i identita coby definice literatury samotné, která ve stále se zrychlujícím sledu různých médií a publikačních platforem neustále překračuje hranice zavedených pojmů. Na vybraných příkladech z oblasti románové i autobiografické tvorby a korespondence významných autorů se přednáška i seminář se pokusí zohlednit tento zvláštní charakter německy psané literatury po roce 1945, nastínit společenské a politické pozadí probíraných děl a v neposlední řadě také zmínit přesah řady otázek a perspektiv až do současnosti.