Obecné zásady komunikace

Obecné zásady komunikace

Ve skupině osob je třeba  vyhledat osoby zdravotně postižené (OZP), zjistit druh zdravotního postižení a věnovat jim zvláštní pozornost i z hlediska komunikace.

Pokud je to možné, informujeme se u doprovázející osoby, rodinného příslušníka či ošetřujícího personálu, jaké konkrétní komunikační schopnosti/možnosti a zdravotní potřeby jedinec má, a podle toho jednáme. 

Při jednání s OZP dbáme na zachování lidské důstojnosti a pomáháme s vyjádřením jejich potřeb.

Snažíme se v co možná nejvyšší míře o zachování soběstačnosti OZP i během mimořádné události (pokud je to možné, necháme je udělat věci dle navyklých způsobů, vlastním tempem atd.)

Při komunikaci omezujeme rušivé a rozptylující vlivy prostředí.

Ujistíme se, zda osoba má své kompenzační pomůcky (naslouchadla, hole, vozík, notebook, tablet, mobil apod.).

Pro získání pozornosti, případně pro zklidnění, využíváme neverbální komunikaci, mimiku a dotek (na dotek však vždy předem upozorníme). U OZP sledujeme neverbální komunikaci a mimiku; jsme vnímaví k projevu úzkosti, strachu, deprese či bolesti.

Při péči o OZP na místě zásahu využíváme např. průvodce, osoby blízké, zdravotnickou záchrannou službu, organizace pro psychosociální pomoc. Průvodce je třeba informovat o situaci a o dalším postupu.