Cílem přednášek teologické antropologie je systematický pohled na to, kým je člověk v celku svých dimenzí, jako tělesně-duševně-socio-duchovní jednota. Porozumění sobě samým totiž vůbec není samozřejmostí, nýbrž předpokládá schopnost rozpoznávat vlastní teoretická východiska, sdílený obraz člověka i osobnostní hodnotové ukotvení. Tato schopnost musí být kultivována, neboť pouhé tušení toho, jak se to s lidskými záležitostmi má, může mnohdy znamenat, že člověk podléhá předsudkům, myšlenkovým stereotypům a neznalostem v oblasti toho, co je mu bytostně nejbližší. Reflexe člověka v antropologické perspektivě křesťanského náboženství není vázána na náboženskou či světonázorovou orientaci studenta. Předmět, koncipován systematicky i historicky, uvádí studenty do základů evropského pojetí osoby a její důstojnosti a zprostředkovává jim vhled do (náboženských) kořenů kultury, v níž žijí a pracují. Židovsko-křesťanské pojetí člověka je tematizováno v kontextu rozlišených obrazů člověka, jak je lze - z nadefinovaných hledisek - v dějinách i v přítomné době identifikovat. Student se seznamuje s antropologickými souvislostmi v kontextu předkřesťanském, křesťanském i postkřesťanském. Přednášky jsou postaveny na hermeneutickém pravidle, podle něhož je praktické jednání člověka trvale formováno teoretickými náhledy, které mu předcházejí i je průběžně provázejí. Pro sociální práci to platí objektivně. Věcné zvládnutí problematiky se pro studenty oboru SCHP klade jako významný předpoklad kvality jejich budoucího profesního působení.
Cílem přednášek teologické antropologie je systematický pohled na to, kým je člověk v celku svých dimenzí, jako tělesně-duševně-socio-duchovní jednota. Porozumění sobě samým totiž vůbec není samozřejmostí, nýbrž předpokládá schopnost rozpoznávat vlastní teoretická východiska, sdílený obraz člověka i osobnostní hodnotové ukotvení. Tato schopnost musí být kultivována, neboť pouhé tušení toho, jak se to s lidskými záležitostmi má, může mnohdy znamenat, že člověk podléhá předsudkům, myšlenkovým stereotypům a neznalostem v oblasti toho, co je mu bytostně nejbližší. Reflexe člověka v antropologické perspektivě křesťanského náboženství není vázána na náboženskou či světonázorovou orientaci studenta. Předmět, koncipován systematicky i historicky, uvádí studenty do základů evropského pojetí osoby a její důstojnosti a zprostředkovává jim vhled do (náboženských) kořenů kultury, v níž žijí a pracují. Židovsko-křesťanské pojetí člověka je tematizováno v kontextu rozlišených obrazů člověka, jak je lze - z nadefinovaných hledisek - v dějinách i v přítomné době identifikovat. Student se seznamuje s antropologickými souvislostmi v kontextu předkřesťanském, křesťanském i postkřesťanském. Přednášky jsou postaveny na hermeneutickém pravidle, podle něhož je praktické jednání člověka trvale formováno teoretickými náhledy, které mu předcházejí i je průběžně provázejí. Pro sociální práci to platí objektivně. Věcné zvládnutí problematiky se pro studenty oboru SCHP klade jako významný předpoklad kvality jejich budoucího profesního působení.
Cílem přednášek teologické antropologie je systematický pohled na to, kým je člověk v celku svých dimenzí, jako tělesně-duševně-socio-duchovní jednota. Porozumění sobě samým totiž vůbec není samozřejmostí, nýbrž předpokládá schopnost rozpoznávat vlastní teoretická východiska, sdílený obraz člověka i osobnostní hodnotové ukotvení. Tato schopnost musí být kultivována, neboť pouhé tušení toho, jak se to s lidskými záležitostmi má, může mnohdy znamenat, že člověk podléhá předsudkům, myšlenkovým stereotypům a neznalostem v oblasti toho, co je mu bytostně nejbližší. Reflexe člověka v antropologické perspektivě křesťanského náboženství není vázána na náboženskou či světonázorovou orientaci studenta. Předmět, koncipován systematicky i historicky, uvádí studenty do základů evropského pojetí osoby a její důstojnosti a zprostředkovává jim vhled do (náboženských) kořenů kultury, v níž žijí a pracují. Židovsko-křesťanské pojetí člověka je tematizováno v kontextu rozlišených obrazů člověka, jak je lze - z nadefinovaných hledisek - v dějinách i v přítomné době identifikovat. Student se seznamuje s antropologickými souvislostmi v kontextu předkřesťanském, křesťanském i postkřesťanském. Přednášky jsou postaveny na hermeneutickém pravidle, podle něhož je praktické jednání člověka trvale formováno teoretickými náhledy, které mu předcházejí i je průběžně provázejí. Pro sociální práci to platí objektivně. Věcné zvládnutí problematiky se pro studenty oboru SCHP klade jako významný předpoklad kvality jejich budoucího profesního působení.
Cílem přednášek teologické antropologie je systematický pohled na to, kým je člověk v celku svých dimenzí, jako tělesně-duševně-socio-duchovní jednota. Porozumění sobě samým totiž vůbec není samozřejmostí, nýbrž předpokládá schopnost rozpoznávat vlastní teoretická východiska, sdílený obraz člověka i osobnostní hodnotové ukotvení. Tato schopnost musí být kultivována, neboť pouhé tušení toho, jak se to s lidskými záležitostmi má, může mnohdy znamenat, že člověk podléhá předsudkům, myšlenkovým stereotypům a neznalostem v oblasti toho, co je mu bytostně nejbližší. Reflexe člověka v antropologické perspektivě křesťanského náboženství není vázána na náboženskou či světonázorovou orientaci studenta. Předmět, koncipován systematicky i historicky, uvádí studenty do základů evropského pojetí osoby a její důstojnosti a zprostředkovává jim vhled do (náboženských) kořenů kultury, v níž žijí a pracují. Židovsko-křesťanské pojetí člověka je tematizováno v kontextu rozlišených obrazů člověka, jak je lze - z nadefinovaných hledisek - v dějinách i v přítomné době identifikovat. Student se seznamuje s antropologickými souvislostmi v kontextu předkřesťanském, křesťanském i postkřesťanském. Přednášky jsou postaveny na hermeneutickém pravidle, podle něhož je praktické jednání člověka trvale formováno teoretickými náhledy, které mu předcházejí i je průběžně provázejí. Pro sociální práci to platí objektivně. Věcné zvládnutí problematiky se pro studenty oboru SCHP klade jako významný předpoklad kvality jejich budoucího profesního působení.