Základní principy potřeb komunikace v systému vzdělávací soustavy

Vzdělávací soustava, školy a školská zařízení

Dle školského zákona tvoří vzdělávací soustavu školy a školská zařízení.

 

Školy

Rozeznáváme následující druhy škol:

a)      mateřská škola,

b)      základní škola,

c)      střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště),

d)     konzervatoř,

e)      vyšší odborná škola,

f)       základní umělecká škola,

g)      jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky.

 

Školská zařízení

Podpůrné a další doplňující vzdělávání ve školách, včetně ústavní a ochranné výchovy, popřípadě preventivně výchovné péče ve školách, jsou souhrnně označována jako tzv. školské služby, které poskytují školská zařízení.

Druhy školských zařízení jsou:

a)      zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků,

b)      školská poradenská zařízení,

c)      školská zařízení pro zájmové vzdělávání,

d)     školská účelová zařízení,

e)      školská výchovná a ubytovací zařízení,

f)       zařízení školního stravování,

g)      školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,

h)      školská zařízení pro preventivně výchovnou péči.

 Předškolní vzdělávání 

Před nástupem dětí do základního vzdělávání mohou ve věku zpravidla od 3 do 6 let navštěvovat tzv. předškolní vzdělávání. K přijetí dítěte se zdravotním postižením může dojít na základě písemného vyjádření školského poradenského zařízení, respektive také registrujícího lékaře a rozhodnutí ředitele mateřské školy.

 

Právní postavení škol a školských zařízení

Školy a školská zařízení jsou zřizovány krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v odvětví školství. Školy a školská zařízení jsou ustanovena jako školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zřizuje školy a školská zařízení jako školské právnické osoby nebo státní příspěvkové organizace podle zákona č. 219/2000 Sb., zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění.

Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo práce a sociálních věcí zřizuje školy a školská zařízení jako organizační složky státu nebo jako jejich součásti. Ministerstvo zahraničních věcí zřizuje školy při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky jako součást těchto úřadů. Jednotlivá ministerstva plní funkci zřizovatelů škol a školských zařízení jménem státu.

Dalšími zřizovateli mohou být registrované církve a náboženské společnosti, ostatní právnické osoby nebo fyzické osoby zřizující školy a školská zařízení buď jako školské právnické osoby nebo jako právnické osoby, jejichž předmětem činnosti je poskytování vzdělávání nebo školských služeb.

 

Zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy

Členění školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči (tzv. střediska výchovné péče) stanoví zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění.  

Zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy se zaměřují na zajištění náhradní výchovné péče, vykonávané v zájmu zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání nezletilé osoby (ve věku od 3 do 18 let), popřípadě osoby zletilé do 19 let, a to na základě rozhodnutí soudu:

a)      o ústavní výchově,

b)      o ochranné výchově,

c)      o předběžném opatření.

Střediska preventivně výchovné péče

Smyslem těchto středisek je zabezpečit preventivně výchovnou péči. Jejich činnost se zaměřuje na předcházení negativním projevům v chování dítěte včetně narušení jeho zdravého vývoje, odstraňovat popřípadě snižovat příčiny a samotné důsledky již existujících poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji.

Ve smyslu zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění jsou zařízeními:

a)      diagnostický ústav,

b)      dětský domov,

c)      dětský domov se školou,

d)     výchovný ústav.

 

Do těchto zařízení mohou být umisťovány děti s mentálním, tělesným, smyslovým postižením, s vadami řeči, respektive s více vadami, za podmínky, že u nich byla na základě rozhodnutí soudu nařízena ústavní výchova, ochranná výchova nebo předběžné opatření, a v případě, že stupeň zdravotního postižení nevyžaduje jejich umístění do zařízení sociálních služeb nebo do specializovaného zdravotnického zařízení.

 

Diagnostický ústav

Do diagnostických ústavů jsou přijímány děti s nařízeným předběžným opatřením, nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou. Jejich následné umístění do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů se provádí na základě výsledků komplexního vyšetření, zdravotního stavu a volných kapacit těchto zařízení. Umístit dítě do některého z uvedených zařízení může pouze diagnostický ústav, zpravidla v rámci příslušného územního obvodu.

 

Dětský domov

Dětský domov pečuje o děti, ve věku zpravidla od 3 do 18 let s nařízenou ústavní výchovou, zejména na úrovni výchovné, vzdělávací a sociální. Tyto děti nemají závažné poruchy chování, a tak se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova.

 

Dětský domov se školou

Dětský domov se školou pečuje o děti zpravidla od 6 let jejich věku do ukončení povinné školní docházky. Do dětského domova se školou jsou umísťovány děti s nařízenou ústavní výchovou (mají-li závažné poruchy chování), s uloženou ochrannou výchovou nebo jsou-li nezletilými matkami a splňují podmínky uvedené v písmenu a) nebo b) §13 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění.

 

Výchovný ústav

V případě, že po ukončení povinné školní docházky nemůže dítě být z důvodu přetrvávající závažné poruchy chování vzděláváno ve střední škole mimo zařízení nebo neuzavře-li pracovněprávní vztah z téhož důvodu, je přemístěno do výchovného ústavu. Účelem výchovného ústavu je zajišťovat péči o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u kterých byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, výjimečně i děti starší 12 let s uloženou ochrannou výchovou nebo nařízenou ústavní výchovou,  jsou-li v jejich chování tak závažné poruchy, které nedovolují jejich umístění v dětském domově se školou.

 

Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

Problematiku speciálních vzdělávacích potřeb řeší na legislativní úrovni zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění.

Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba se zdravotním postižením a zdravotním nebo sociálním znevýhodněním.

Ve smyslu zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění, se zdravotním postižením míní mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. Pro účely tohoto zákona je zdravotním znevýhodněním: zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí formy zdravotních poruch vedoucí k poruchám učení a chování; sociálním znevýhodněním: rodinné prostředí s nedostačujícím sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy; nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova.  

 

Dítě, žák a student se zdravotním postižením

Dříve běžně používané výrazy pro označení zdravotně postižených osob, jako např. invalida, jsou v současné době naprosto nepřijatelné. Stejně nepřístojné je používání dříve používané terminologie pro oficiální klasifikaci jednotlivých stupňů mentálního postižení (debilita, imbecilita a idiocie). Za nevhodné bývá rovněž považováno používání výrazu hendikepovaný (hendicapovaný), neboť termín handicap vyjadřuje znevýhodnění, za které zodpovídá v první řadě společnost, která pro osoby zdravotně postižené nevytváří vhodné podmínky. Jestliže se odstraní překážky a vytvoří se vhodné podmínky, daná osoba bude pak méně hendikepovaná. Z tohoto vysvětlení je zřejmé, že handicap nevyjadřuje charakteristiku zdravotního postižení osob a jeho používání je nepatřičné.

Existuje nesourodost v definování zdravotního postižení a to je příčinou toho, že rozdělení do kategorií není ve všech případech zcela jasné. Názory na vymezení tohoto pojmu a začlenění zdravotně postižených osob se odvíjí od pohledu jednotlivých organizací a resortů na tuto problematiku. Nejčastěji je však používán medicínský a sociální pohled.

Osoby se zdravotním postižením nebo určitým způsobem handicapovaní tvoří významnou část společnosti a s ohledem na druh zdravotního postižení se pro případ evakuace musí stanovit vhodné podmínky odpovídající jejich potřebám. Nejprve se musí vědět, s jakým druhem zdravotního postižení se v případě evakuace a jejího zabezpečení musíme v případě mimořádné události vypořádat. K tomu je nezbytné definovat, co je zdravotní postižení a jak se hodnotí jeho závažnost.

 

Speciální vzdělávání

Vyžaduje-li to charakter a stupeň zdravotního postižení, jsou pro děti, žáky a studenty zřizovány školy, speciální třídy popřípadě oddělení nebo studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy v rámci škol. Ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami, může být na základě rozhodnutí ředitele zřízena funkce asistenta pedagoga.

Žákům, u kterých byly zjištěny speciální vzdělávací potřeby, se poskytuje tzv. speciální vzdělávání na základě speciálně pedagogického, respektive psychologického vyšetření školským poradenským zařízením. Poskytuje se i žákům zařazeným do škol zřízených při školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy.

 

Formy speciálního vzdělávání žáků se zdravotním postižením

Speciální vzdělávání žáků se zdravotním postižením je poskytováno v souladu s § 16 školského zákona formou:

a)      individuální integrace (vzdělávání v běžné škole;  v případech hodných zvláštního zřetele ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení),

b)      skupinové integrace (vzdělávání žáka ve třídě, oddělení nebo studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením v běžné škole nebo ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení),

c)      ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (dále jen "speciální škola"),

d)     nebo kombinací výše uvedených forem.

 

 Typy speciálních škol

 

Vzdělávání osob se speciálními výchovnými potřebami je realizováno jednak v soustavě škol a zařízení, částečně i ve specializovaných institucích. Existují tři formy speciálního vzdělávání: individuální integrace, skupinová integrace a nebo vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (speciální škola).

   Rozlišujeme následující typy speciálních škol:

a)      mateřská škola pro zrakově postižené, základní škola pro zrakově postižené, střední škola pro zrakově postižené (střední odborné učiliště pro zrakově postižené, odborné učiliště pro zrakově postižené, praktická škola pro zrakově postižené, gymnázium pro zrakově postižené, střední odborná škola pro zrakově postižené), konzervatoř pro zrakově postižené

b)      mateřská škola pro sluchově postižené, základní škola pro sluchově postižené, střední škola pro sluchově postižené (střední odborné učiliště pro sluchově postižené, odborné učiliště pro sluchově postižené, praktická škola pro sluchově postižené, gymnázium pro sluchově postižené, střední odborná škola pro sluchově postižené),

c)      mateřská škola pro hluchoslepé, základní škola pro hluchoslepé,

d)     mateřská škola pro tělesně postižené, základní škola pro tělesně postižené, střední škola pro tělesně postižené (střední odborné učiliště pro tělesně postižené, odborné učiliště pro tělesně postižené, praktická škola pro tělesně postižené, gymnázium pro tělesně postižené, střední odborná škola pro tělesně postižené),

e)      mateřská škola logopedická, základní škola logopedická,

f)       mateřská škola speciální, základní škola praktická, základní škola speciální, odborné učiliště, praktická škola,

g)      základní škola pro žáky se specifickými poruchami učení, základní škola pro žáky se specifickými poruchami chování,

h)      mateřská škola při zdravotnickém zařízení, základní škola při zdravotnickém zařízení, základní škola speciální při zdravotnickém zařízení.

 

Povinnosti škol a školských zařízení na úseku ochrany zdraví a zajišťování bezpečnosti

Podle § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a o změně dalších zákonů, v platném znění; mají školy a školská zařízení povinnost zabezpečit bezpečnost a ochranu zdraví ve školách a školských zařízeních.

Podle § 131 odst. 1 tohoto zákona je ředitel statutárním orgánem právního subjektu a má odpovědnost za plnění opatření, která vyplývají z platné legislativy pro oblast zabezpečení ochrany života, zdraví a majetku. V případě škol a školských zařízení prioritou zůstává zabezpečení oblasti jejich evakuace.

Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Ministerstvo stanoví vyhláškou opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících.

Podle § 9 odstavce 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), v platném znění jsou za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení stanoveny podmínky a způsob vykonávání péče:

a)      o děti v mateřských školách,

b)      žáky plnící ve školách povinnou školní docházku,

c)      osoby umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy,

d)     osoby ve střediscích výchovné péče, pokud tuto péči nemohou v době krizové situace zastávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce.

Tento paragraf se provádí vyhláškou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 281/2001 Sb., kterou se provádí § 9 odst. 5 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), v platném znění.

„Tato vyhláška stanoví podmínky a způsob vykonávání péče:

a)      o děti v předškolních zařízeních,

b)      žáky, kteří plní ve školách povinnou školní docházku,

c)      děti a mládež ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a preventivně výchovné péče zařazených do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení, pokud tuto péči nemohou v krizové situaci vykonávat rodiče nebo jiní zákonní zástupci.“

 

Podmínky vykonávání péče

Pokud v době krizového stavu nebezpečí, nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu vyhlášeného příslušným orgánem nemohou zákonní zástupci zastávat péči o žáky, budou péči o ně vykonávat určená vzdělávací zařízení. Vzdělávací zařízení budou zajišťovat základní péči o žáky, a to po dobu nezbytně nutnou s cílem zabezpečit ochranu jejich života a zdraví, osobního majetku a jejich základních práv. Příslušný orgán krizového řízení je oprávněn určit vzdělávací zařízení k vykonávání této péče.  

Takto určená vzdělávací zařízení využívají k výkonu péče o žáky své objekty, které splňují vhodné podmínky (materiálně technické, personální atd.), popřípadě lze vykonávat péči o ně v jiných objektech, se kterými určené vzdělávací zařízení uzavřelo smlouvu nebo jsou stanoveny orgány krizového řízení.

Rozsah vykonávané péče je stanoven plány krizové připravenosti, které zpracovávají vzdělávací zařízení ve spolupráci s orgány kraje, orgány obcí, eventuálně dalšími orgány určenými podle zvláštních právních předpisů a začleněnými v integrovaném záchranném systému.

„V plánech krizové připravenosti a krizových plánech doplní určené vzdělávací zařízení podle druhu své činnosti opatření naplňující ustanovení školského zákona, do organizačního zabezpečení v nich promítnou i mimořádná opatření k řešení dopadů možných krizových situací v oblasti výchovy a vzdělávání a jejího zabezpečení. Tyto plány doplní v souladu s rozsahem jejich začlenění v systému krizového řízení v příslušných krizových plánech i v souladu s plánem kraje nebo obce.“ 

Vzdělávací zařízení vytvářejí podmínky pro řešení krizových situací zvláště přijímáním preventivních opatření; výběrem, školením a výcvikem jak zaměstnanců, tak žáků; spoluprácí s příslušnými orgány veřejné správy a dalšími osobami při plnění povinností stanovených orgány krizového řízení podle krizového zákona (Česká republika, vyhláška č. 281/2001 Sb.).

 

Způsob vykonávání péče

Nezbytně nutnou péčí poskytovanou určenými vzdělávacími zařízeními po vyhlášení krizového stavu se rozumí:

a)      ubytování,

b)      stravování,

c)      poskytování první pomoci, psychologické a zdravotní péče ve spolupráci s příslušnými odbornými orgány a zařízeními,

d)     podpora žákům při vyhledávání zákonných zástupců,

e)      pomoc při řešení dalších potřeb vyvolaných krizovou situací,

f)       trvale aktualizovaná evidence ubytovaných osob.

Za připravenost určených vzdělávacích zařízení na řešení krizových situací zodpovídají jejich ředitelé. Orgány kraje v rámci zajišťování jeho připravenosti na řešení krizových situací zabezpečují ve spolupráci se zřizovateli určených vzdělávacích zařízení odbornou připravenost ředitelů na řešení krizových situací.

Orgány krizového řízení mohou fyzickým osobám v rámci krizových opatření po vyhlášení krizového stavu uložit pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc ve vztahu k příslušnému zařízení.

Určená vzdělávací zařízení po vyhlášení krizového stavu zabezpečují nezbytně nutnou péči o žáky. Pro plnění úkolů stanovených v plánech krizové připravenosti lze nařídit pracovní pohotovost stávajícím zaměstnancům a určit nezbytné navýšení počtu zaměstnanců.