Obecné zásady komunikace
CHARATERISTIKA
Rozkaz, pokyn, příkaz nebo povel jsou řídící akty řízení zásahu, kterými každý velitel zásahu svým podřízeným sděluje své rozhodnutí k provedení určitého úkolu. Vydávat rozkazy, pokyny, příkazy a povely na místě zásahu je nejen oprávnění, ale i úkol každé úrovně řízení.
Hasiči na místě zásahu plní rozkazy a pokyny svých velitelů jednotek. Rozkazy se vydávají příslušníkům HZS ČR, pokyny zaměstnancům HZS podniků a členům jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí nebo podniků. Pokyny a příkazy se vydávají vedoucím složek IZS a k součinnosti povolaným právnickým a fyzickým osobám. Povel je rozkaz nebo pokyn v krátké formě, jehož slovní spojení je ustálené. Po vydání povelu následuje činnost, která je předem stanovena předpisy.
Rozkazy, pokyny, příkazy a povely se vydávají ústně nebo písemně v přímém kontaktu s podřízenými nebo prostřednictvím spojových prostředků zpravidla ústně. Nelze-li to učinit, používají se smluvené signály.
Je-li rozkaz vedoucího příslušníka HZS ČR ve zřejmém rozporu s právním předpisem, příslušník je povinen jej na tuto skutečnost upozornit. Jestliže vedoucí příslušník trvá na splnění rozkazu, příslušník je oprávněn žádat o jeho písemné vydání. Vedoucí příslušník je povinen žádosti vyhovět, umožňují-li to okolnosti výkonu služby. V případě, že to okolnosti výkonu služby neumožňují, učiní tak bez zbytečného odkladu poté, co tyto okolnosti pominou. Příslušník je povinen rozkaz splnit a oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu vedoucímu příslušníkovi toho, kdo takový rozkaz vydal. Příslušník nesmí splnit rozkaz, jehož splněním by zřejmě spáchal trestný čin.
ÚKOLY A POSTUPY ČINNOSTÍ
Při vydávání rozkazu, pokynu, příkazu nebo povelu (dále jen „rozkaz“) platí následující
zásady:
- musí být proveditelný, logicky členěn tak, aby bylo zřejmé, co má být cílem rozkazu; důležité je zdůraznit účel rozkazu; ze způsobu vydání rozkazu musí být podřízenému zřejmé, že velitel je o svém rozhodnutí přesvědčen,
- obsah rozkazu musí být zřejmý, jednoznačný a srozumitelný; rozkaz se vydává v běžně používané terminologii a musí zpravidla obsahovat:
- kdo rozkaz provede (adresát),
- co provede (cíl),
- čím to provede (prostředek),
- kde to provede (místo),
- kdy to provede (čas),
- jak to provede (postup),
- odkud bude zabezpečen (jištění),
- kde je velitel zásahu a jak je možné se s ním spojit (kontakt s nadřízeným).
- čím je naléhavější situace, tím stručněji a rychleji se musí rozkaz vydat; rozkaz musí vždy obsahovat určení adresáta a cíl rozkazu; prostředky a postup mohou být jen naznačeny, ostatní lze vynechat, je-li přehledná situace;
- rozkaz musí být adresátem potvrzen, případně zopakován, čímž se ověří, že adresát rozkazu rozumí; je nutné se přesvědčit, že rozkaz skutečně pronikl k adresátovi,
- čím delší platnost rozkazu lze předpokládat, tím více samostatnosti musí poskytovat podřízeným, není správné nařizovat detaily,
- po vydání rozkazu následuje ze strany podřízených jeho plnění a ze strany nadřízeného kontrola jeho plnění, případně jeho změna; podřízený ohlásí splnění rozkazu tomu, kdo jej uložil,
- nikdo nemá právo rušit rozkaz, který nevydal, kromě případů bezprostředního ohrožení života, při nebezpečí z prodlení; pokud byl rozkaz změněn, musí být změna oznámena tomu, kdo původní rozkaz vydal; neodpovídá-li již rozkaz skutečné situaci, musí na to vykonavatel rozkazu upozornit.