Základní principy potřeb komunikace v sociálních službách

Legislativní vymezení sociálních služeb spadá do resortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Sociální služby byly dlouhou dobu ponechány starému režimu. Teprve v roce 2006 došlo k velké právní úpravě celé sociální péče. V květnu 2006 byl přijat zákon č 108/2006 Sb., o sociálních službách. Spolu s ním byly přijaty další zákony jako zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

Touto legislativou se změnil dosavadní charakter poskytování sociální péče. V §2 zákona o sociálních službách je uvedeno že: „Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.“