Specifika komunikace s dítětem

Specifika edukace a komunikace v dětském věku

Základem edukace v dětském věku je dobrá znalost zvláštností vývojových období dětského věku. Při edukaci dětí tedy vycházíme z jejich věku, individuálních vlastností a potenciálu dítěte. V kojeneckém a batolecím období plní při edukaci úlohu rodič. V tomto období musí sestra volit správné prostředky, pomůcky, formy a metody edukace, při níž naváže vzájemný kontakt a důvěru s rodiči i dítětem.

 

Předškolní věk

 Je charakteristický tím, že dítě má chuť a je ochotné se učit. Děti však v tomto věku mají ještě omezené verbální schopnosti. Na jejich otázky je nutné odpovídat stručně a přiměřeně jejich chápání.

 

Školní věk

V tomto věku dochází ke změně sebeovládání a sebekontroly dítěte. V popředí je vnímání dětí, které je základem poznávání a zdrojem zkušeností. Dochází k rozvoji myšlení, dítě si osvojuje logické postupy a učí se chovat určitým způsobem. Zdokonaluje se paměť, představivost a myšlení, které ovlivňují aktivní zúčastnění se na edukaci.

 

Období adolescence

V tomto období dochází k rozvíjení intelektových schopností, logického a abstraktního myšlení. Jedinec je přístupný logické argumentaci a je ochotný uznat svůj omyl a korigovat nesprávné názory. V tomto období dochází též k emoční nestabilitě, která je často překážkou zaměřeného učení (Magurová, 2009).

Další, jiné dělení vytvořil Piaget, stanovil čtyři stádia kognitivního vývoje (Plevová, Slowik, 2010):

1. senzomotorické stadium - do věku 2 let, již bylo zmíněno, že v rámci výživového poradenství v tomto případě zastává hlavní roli rodič;

2. předoperační stadium - věk dítěte 2-7 let, dítě si obtížně uvědomuje názory druhých, důležitá je hra, kolem 5 roku věku se objevuje smysl pro povinnost a dodržování pravidel;

3. stadium konkrétních operací - věk 7-12 let, dítě je schopno vytvářet určitá pravidla a uzavírat dohody o dodržování těchto pravidel;

4. stadium formálních operací - od 12 let věku, způsob myšlení je stejný jako u dospělých, zabývají se také budoucností a problémy, které nejsou jejich osobní, ale interpersonální. 

Komunikační model (proces) (Plevová, Slowik, 2010)

1. Vysílač  - iniciátor vysílající dělení - výživový poradce

2. Proces kódování - převádění myšlenek do určité formy (slova, gesta apod.)

3. Proces dekódování - porozumění sdělení dítětem

4. Zpráva - verbální (slova) nebo neverbální (úsměv)

5. Komunikační kanál - médium pro přenos zprávy (hlasový, zrakový, hmatový či čichový)

6. Příjemce - dítě přijímá zprávu od poradce a reaguje (zpětná vazba)

7. Zpětná vazba - odpověď, reakce dítěte

8. Komunikační šum - podnět, který může zkreslit zprávu (vnitřní - bolest, strach; vnější - hluk, nepříjemné prostředí)

Edukace v primární a sekundární prevenci

Edukační proces se uplatňuje takřka ve všech sférách ošetřovatelské péče. V primární, sekundární i terciární, kde každá z těchto sfér má z hlediska edukačního procesu svá specifika a je tematicky různě zaměřená.

 

Edukace v primární prevenci

Zahrnuje opatření potřebné pro prevenci chorob nebo jiného poškození zdraví. Zahrnuje všechny aktivity zaměřené na snížení výskytu, intenzity a důsledků potencionálního onemocnění. V podmínkách primární péče je nevyhnutelné cíleně identifikovat a následně eliminovat zdravotní rizika aktivní účastí klienta v péči o sebe za pomoci lékaře a sestry.

 

Edukace v sekundární prevenci

Má důležité uplatnění v oblasti prevence přechodu onemocnění do trvalého stádia a při obnově předcházejícího zdravotního stavu. Obnova tohoto stavu zahrnuje například změnu pacientova chování a dodržování léčebného režimu (Nemcová et al., 2010).