Stigma jako jeden z důležitých aspektů v komunikaci s klientem

Jako stigma označujeme vlastnost, která odlišuje jedince nebo skupinu od většiny populace a vyvolává u této většiny podezření nebo nepřátelské pocity. U některých nemocí se místo projevů soucitu můžeme dočkat ze strany „zdravé“ populace s odmítnutím. Zdravá populace může tuto nemoc chápat například jako znamení hanby. Stigma je dále znamením domnělé méněcennosti a vede k odmítání jeho nositele okolím. Zdrojem stigmatizace může být viditelná vlastnost (například obezita) nebo vlastnost neviditelná (příslušnost k určité skupině lidí) (Höschl a kol., 2002).

Stigmatizovaní jedinci jsou vystaveni různé míře odmítání v běžných každodenních situacích. Sociální důsledky nadváhy a obezity jsou závažné a všudypřítomné. Jedinci s nadváhou a obezitou jsou často stigmatizováni. Stigmatizace a zaujatost se může objevit v několika formách, včetně posměchu, škádlení, urážek, stereotypů, a hanlivých oslovení. V extrémních případech se může jednat o diskriminaci v zaměstnání, kdy je i přes dostatečnou kvalifikaci zaměstnanci odepřena nová pozice. Výzkumy dokazují, že obézním zaměstnancům se připisují stereotypní vlastnosti jako lenost, nedbalost, nekompetentnost, nízká míra sebekázně a nesvědomitost (Puhl a kol., 2009).

Stigmatizování jedinci mají vyšší sklon k depresím, úzkostem a sociální izolaci. Stigmatizace může mít neblahé dopady na emoční pohodu. To může mít až za důsledek přijmutí negativních postojů vůči nim a prohloubení nízkého sebevědomí. Stigmatizace může mít také neblahé účinky na jídelní zvyklosti ve spojení s hubnoucími pokusy a strach z posměšků při cvičení. Někteří obézní jedinci mohou reagovat na stigmatizující setkání zvýšenou konzumací jídla a přejídáním. Alarmující jsou studie, které prokázaly pozitivní vztah mezi obezitou a sebevražednými pokusy u mládeže (Puhl a Heuer, 2010; Schwartz a Brownell, 2007).

Naposledy změněno: čtvrtek, 2. ledna 2020, 20.31