7. Podobenství o milosrdném Samaritánovi a s ním související antropologie a metodologie charitativní práce

Alegorické výklady nesledují kritický jazykový rozbor biblického textu, který je zasazený do kontextu historických znalostí a poznatků z archeologických vykopávek. V textu hledají skryté významy a inspirace, které jsou často podmíněny současnou situací, ve které se čtenář nebo vykladač textu nachází. Tak vznikaly i ekonomické výklady podobenství, které si všímají především poznámky na konci příběhu, že Samaritán zaplatil hostinskému za další péči o přepadeného pocestného.

Podobenstvím je ospravedlněno financování křesťanské charity a diakonie jako nutná součást jejího fungování a rozvoje:

Je možné rozlišovat profesionální a organizovanou charitativní a diakonickou pomoc (služby a projekty charitativních a diakonických organizací) od spontánní a dobrovolné charitativní a diakonické pomoci (angažmá křesťanů ad hoc, komunitní aktivity ve farnostech a církevních sborech)

• Je tak umožněno oddělení postojů a jednání i různých forem pomáhající praxe – profesionální, dobrovolnické, dárcovské.
• Je tak možné budovat i sofistikovanější modely pro manažerské a ekonomické fungování křesťanských Charit a Diakonií, ve kterých hraje zásadní roli nakládání s prostředky, které jim poskytuje církev nebo její součást jako jejich zřizovatel.

Alegorické výklady nesledují kritický jazykový rozbor biblického textu, který je zasazený do kontextu historických znalostí a poznatků z archeologických vykopávek. V textu hledají skryté významy a inspirace, které jsou často podmíněny současnou situací, ve které se čtenář nebo vykladač textu nachází. Tak vznikaly i pastorální výklady podobenství, které si všímají především toho, co z podobenství vyplývá pro křesťanskou komunitu - farnost, sbor nebo obec.

Spontánní a dobrovolná pomoc je věcí církevních komunit (farností, sborů a obcí), profesionální a organizovaná je věcí charitativních a diakonických organizací jako poskytovatelů sociálních služeb.

nebo

Církevní komunity (farnosti, sbory a obce) mají podporovat profesionální a organizovanou pomoc charitativních a diakonických institucí:

• Mají být finančními a materiálními podporovateli institucí a mají v nich působit jako dobrovolníci.
• Mají se stávat sociálním prostředím pro klienty a podporou pro pracovníky organizací.

Biblická exegeze se zabývá výkladem textů Písma. Zkoumá text samotný, provádí jeho jazykový rozbor, a zasazuje ho do kontextu historických poznatků a znalostí získaných archeologickým výzkumem.

Podobenství je exkluzivní látka Evangelia podle Lukáše:

• V evangeliích podle Marka a Matouše je jen dialog o největším přikázání
• U Lukáše má podobenství roli druhého ohniska elipsy – je protikladem k podobenství o milosrdném otci
  - Milosrdný otec = v příběhu Bůh představuje sám sebe jako milosrdného otce;
  - milosrdný Samaritán = příběh o tom, jak si Bůh představuje člověka.

Samaritán je heretik a schismatik; patří k alternativnímu židovskému kultu na hoře Garazim, který byl spojen i s alternativním výkladem Tóry - Mojžíšova zákona. Pro Ježíšovy posluchače je to příslušník opovrhované menšiny z periferie.

Ačkoli v příběhu není řeč o Bohu, Samaritán jedná bez náboženských zájmů a motivů: 

• Kontrast ke kněžím a levitům: Zatímco oni vždy jednali z náboženských zájmů a motivů, Samaritán s těmi pravými náboženskými zájmy a motivy nemůže mít podle Ježíšových posluchačů nic společného.
• A přitom Boží vůli odpovídá jednání Samaritána.

Samaritán nevykonal nic zásadního, mimořádného:

• Hostinec, řec. pandocheion = krčma, pajzl, také: bordel
• 2 denáry - denní mzda námezdního dělníka

Podobenství vrcholí obrácením původní zákoníkovy otázky:

• Nikoliv: Kdo je bližní?, ale: Jednám já jako bližní?

Z toho vyplývají tři principy diakonické exegeze příběhu:

Lidskost jednání

• Samaritánův příběh ukazuje, že dvě části největšího přikázání nestojí proti sobě a ani nejsou vzájemně zaměnitelné nebo nahraditelné.
• Chce říci, že se láska k Bohu odehrává v lásce k člověku.

Priorita bližního

• Změna v otázce na konci příběhu znamená, že ten, kdo se setká s nouzí druhého, se musí bližním teprve stát (získaný status je důležitější než připisovaný).

Odstranění sociálních hranic

• Že kněz a levita nepomohou a Samaritán ano, není kritika kultu, ale důraz položený na skutečnost, že náboženská a etnická příslušnost není pro jednání podle Boží vůle nutná.
• Jakékoliv hranice (náboženské, sociální) nemají vliv na nekonečného Boha jeho vůli, kdo má být bližním.

Podobenství vždy bylo a je významným zdrojem inspirace pro křesťanskou charitu a diakonii.

Podobenství je významným zdrojem inspirace pro křesťanskou charitu a diakonii:

Vyplývá z něj rozhodující kritérium křesťanské charity:

• Charita/diakonie je pomoc těm, kdo jsou na tom nejhůř, protože je ostatní obešli

Vyplývá z něj metoda pro charitativní práci:

1. Vidět: Vnímat situace, které mohou být situací nouze
2. Nechat se pohnout: Přijmout povolání, být bližním
3. Posoudit situaci: Rozhodnout, kolik a jaké pomoci je potřeba a jaká pomoc je v silách pomáhajícího
4. Jednat: Systematicky řešit situaci – následovat své rozhodnutí

Podobenství představuje určitý obraz člověka:

• Nouze a ohrožení života jsou běžné a obvyklé jevy, patří k člověku, protože je člověkem
• Pomoci v nouzi a ohrožení života je také běžné, paří to k člověku (viz antický étos pomoci)

Soucitu a jednání – blíženecké lásky je schopný každý člověk, protože je k nim povolán Bohem:

• Křesťan není lepším pomáhajícím než nekřesťan
• Blíženecká láska vyplývá z přirozenosti člověka