Spirituální posouzení v SP (SPIR - 2021 - ZS)
Osnova sekce
-
Tento výstup lze užít v souladu s licenčními podmínkami Creative Commons BY-SA 4.0 International
(http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode).
-
Předmět se zabývá možnostmi a limity využití spirituálního posouzení při posouzení životní situace klienta. Východiskem spirituálního posouzení (spiritual assessment) je předpoklad, že spiritualita je antropologická konstanta, tzn., že každý člověk má určitou spiritualitu, které je zdrojem jeho hodnot a motivací. V procesu sociální práce pak mohou hodnoty a motivace klienta jak podporovat při hledání řešení jeho životní situace, tak vést i k jejímu zhoršování. Spirituální posouzení proto sociálnímu pracovníkovi umožňuje, identifikovat hlavní prvky klientovy spirituality a posoudit, jaký má vliv na jeho životní situaci: Zda může být využita jako „opěrný systém“ při jejím řešení, nebo je pro klienta naopak riziková a řešení jeho životní situace ohrožuje.
Spirituální posouzení není nijak podmíněno mírou spirituality a religiozity ve společnosti. Přesto bude vzhledem ke specifickému pojetí religiozity a spirituality v českém prostředí kladen důraz na taková pojetí spirituálního posouzení, která se zaměřují na postmoderní spiritualitu a difusní religiozitu a/nebo spiritualitu, které bývají označovány jako spiritualita holistického spektra. V předmětu proto půjde o taková pojetí spirituálního posouzení, která využívají prvků etnografických metodologických přístupů: Klient je chápán jako „kulturní průvodce“, který učí a provádí sociálního pracovníka svým „světem“ a svou „subkulturou“, resp. svou spiritualitou. Sociální pracovník se proto v rámci spirituálního posouzení ptá na komplexní otázky, věnuje pozornost kulturně podmíněným specifickým významům obecných pojmů a v dialogu s klientem hledá jejich objasnění.
Posouzení životní situace klienta je úzce spojeno s intervencí sociálního pracovníka. Proto bude i v rámci předmětu spirituální posouzení chápáno jako úzce spojené s následnou intervencí, která z něj bude vycházet.
Studenti si v rámci předmětu osvojí či upevní tyto odborné znalosti a dovednosti:
Znalosti:
1. Etymologie pojmů religiozita, spiritualita, spirituální posouzení, objektivismus, konstruktivismus
2. Empirická data o současné religiozitě a spiritualitě v ČR a jejich sociologická, religionistická, historiografická a filosofická interpretace vč. jejich interpretace v diskurzu sociální práce
3. Vazby a souvislosti hodnotového systému a motivace klientů a pomáhajících k jejich vlastní spiritualitě a religiozitě
4. Základní prvky diskurzu o spirituálním posouzení v sociální práci (přístup orientovaný na spiritualitu, spirituálně senzitivní přístup)
5. Základy pastorační práce a role pastoračních profesí v multidisciplinárních týmech koordinovaných sociálním pracovníkem
Dovednosti:
1. Operacionalizovat pojmy religiozity, spiritualita, spirituální posouzení, objektivismus, konstruktivismus
2. Zapojit spirituální posouzení do posouzení životní situace klienta
3. Reflektovat vlastní spiritualitu a předcházet spirituálnímu protipřenosu
4. Intervenovat jako sociální pracovník na základě spirituálního posouzení – spirituálně orientovaná sociální práce, spirituálně senzitivní sociální práce, spolupráce s pastoračními profesemi -
Videotréning interakcí
Nedílnou součástí výuky předmětu jsou tzv. videocvičení. Studentům mají umožnit, aby si situaci z praxe lépe představili, zkusili si ji nanečisto vyřešit a společně ji s vyučujícím a ostatními studenty zpětně analyzovali a vyhodnotili.
U vybraných tematických okruhů níže jsou proto uvedeny i pokyny pro příslušná videocvičení. Je vždy popsána situace a prostředí, ve kterém se odehrává.
Dále jsou také popsány pokyny pro jednotlivé postavy situace - jejich charakteristiky (pracovník, klient, příp. více klientů, postavy tvořící prostředí), vůdčí motivy jejich chování, jejich náboženský a/nebo spirituální profil, jejich hodnoty ap. Tyto pokyny zde studenti nevidí. Na začátku cvičení je obdrží jen ti studenti, kteří se zhostí role některé z postav.
Studenti, kteří se ujmou role některé z postav sehrají scénku vycházející ze zadání (situace, prostředí, pokyny pro postavy), která bude dočasně zaznamenána a poté společně všemi studenty a vyučujícím analyzována.
Požadavky na studenta
Student absolvuje předmět složením ústní zkoušky. Podmínkou pro přihlášení k ústní zkoušce je přednesení referátu. Pro prezentaci referátů studentů kombinovaného studia bude vypsán zvláštní termín v IS/STAG (tzv. „písemka“).
- Referát: Student vypracuje referát, který přednese na závěrečném kolokviu. Bude přitom vycházet z literatury zadané k samostudiu – půjde o aktuální zahraniční časopisecké studie k tématu předmětu.
- Ústní zkouška: Bude zkoušena látka probíraná na přednáškách a znalost relevantní odborné literatury zadané k samostudiu – viz seznam základní literatury uvedený v této opoře, resp. v sylabu předmětu v IS/STAG. Součástí hodnocení ústní zkoušky bude i hodnocení referátu.
Organizace studia
- Kromě rozvrhovaných konzultací bude pro prezentaci referátů studentů kombinovaného studia vypsán zvláštní zkouškový termín (tzv. „písemka“) v IS/STAG
- Dále probíhá komunikace studentů v kombinované formě studia s vyučujícím prostřednictvím systému Moodle, ve kterém budou pro studenty k dispozici výukové moduly k tématům, které nebudou přímo probírány na rozvrhovaných konzultacích a které není možné přímo nastudovat z odborné literatury.
Individuální práce studenta (kontrola samostatného studia)- Studentům jsou v systému Moodle k dispozici výukové moduly pro témata, která nebudou probírána na hromadných konzultacích.
- Student vypracuje referát, který přednese na závěrečném kolokviu. Bude přitom vycházet z literatury zadané k samostudiu – půjde o aktuální zahraniční časopisecké studie k tématu předmětu. Literatura pro referáty se meziročně mění a její aktuální zadání proběhne vždy na začátku semestru.
- Referát musí obsahovat tyto náležitosti:
- Představení autora časopisecké studie
- Představení hlavního záměru a cílů studie
- Věcné vystižení podstaty studie a hlavních výsledků, které přináší
- Diskusi autora referátu a názory autora studie
Formální náležitosti referátu:
- Referát by měl trvat cca 15 minut + 5 diskuse v plénu s ostatními studenty a vyučujícím
- Student připraví pro vyučujícího a ostatní studenty tištěnou verzi hlavních tezí svého referátu v rozsahu jedné normostrany, nikoliv však vytištěnou elektronickou prezentaci, její osnovu, apod.
- Student použije elektronickou prezentaci
Způsob zakončení předmětu: Zkouška
- Student absolvuje předmět složením ústní zkoušky. Podmínkou pro přihlášení k ústní zkoušce je přednesení referátu. Pro prezentaci referátů studentů kombinovaného studia bude vypsán zvláštní termín v IS/STAG (tzv. „písemka“).
- Vypisování řádných a opravných termínů zkoušek a jejich organizace probíhá dle Studijního a zkušebního řádu JU a souvisejícího opatření děkana TF JU (dokumenty jsou zveřejněny na internetových stránkách fakulty, sekce Studium a Úřední deska).
-
Povinná základní studijní literatura:
ČSÚ. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. Lidé a společnost 170220-14, 2014.
DUDLEY, J. R. Spirituality Matters in Social Work: Conntecting Spirituality, Religion, and Practice. New York – London: Routledge, 2016.
HAMPLOVÁ, D. Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí. Praha: Karolinum, 2013.
HOOK, M. – HUGEN, B. – AGUILAR, M. et all. Spirituality within Religious Traditions in Social Practice. Belmont: Brook/Cole, 2002.
KAŇÁK, J. Postavení diskursu spirituality v sociální práci. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2015: 30-46.
NAVRÁTIL, P. – JANEBOVÁ, R. et all. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010.
NEŠPOR, Z. R. Příliš slábi ve víře: Česká ne/religiozita v evropském kontextu, Praha, Kalich, 2010.
Pew Research Center. Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe: National and religious identities converge in a region once dominated by atheist regimes. (http://www.pewforum.org/2017/05/10/religious-belief-and-national-belonging-in-central-and-eastern-europe/)
VÁCLAVÍK, D. Náboženství a moderní česká společnost, Praha, Grada, 2010.
Rozšiřující studijní literatura:
CANDA, E. R. – FURMAN, L. D. Spiritual diversity in social work practice: The heart of helping, 2. ed. Oxford: Oxford University Press, 2010.
HODGE, D. R. Spiritual Assessment in Social Work and Mental Health Practice. New York: Columbia University Press, 2015.
LUŽNÝ, D. – NEŠPOR, Z. R. et al. Náboženství v menšině: Religiozita a spiritualita v současné české společnosti. Praha: Malvern, 2008.
SUCHOMELOVÁ, V. Spirituální potřeby seniorů v sociální péči. In: Sociální práce/Sociálna práca 5/2016: 92-108.
Doporučená studijní literatura:
CARRINGTON, A. M. Spiritual Paradigms: A Response to Concerns Within Social Work in Relation to the Inclusion of Spirituality. In: Journal of Religion & Spirituality in Social Work: Social Thought vol 29, 4 (2010).
DOLEŽEL, J. Spirituální citlivost charitních služeb: Proč a jak pracovat se spirituální dimenzí životní situace klientů. In: Caritas et veritas 1/2017.
HAMPLOVÁ, D. – NEŠPOR, Z. R. Invisible Religion in a “Non-believing” Country: The Case of the Czech Republic. social compass 56(4), 2009: 581-597.
VÁNĚ J. – ŠTÍPKOVÁ, M. The National Religious Environment and the Orthodoxy of Christian Beliefs: A Comparsion of Austria the Czech Republic and Slovakia. In: Czech Sociological Review, 3/2013, Vol. 49: 16-18.
Další studijní pomůcky:
Sytém Moodle přístupný přes IS/STAG. -
1. Základní pojmy (religiozita, spiritualita, spirituální posouzení, objektivismus, konstruktivismus) a jejich etymologie
2. Religiozita a spiritualita v postmoderně
3. Religiozita a spiritualita v ČR (aktuální stav, příčiny a vývoj, výsledky výzkumů, metodologie výzkumů)
4. Spiritualita a religiozita jako zdroj hodnot
5. Spiritualita a religiozita jako „opěrný systém“ klienta
6. Spiritualita a religiozita jako rizikový faktor životní situace klienta
7. Spirituální posouzení (původ, formy, možnosti a limity využití v Evropě)
8. Spirituální posouzení jako součást posouzení životní situace klienta
9. Reflexivní přístup k procesu spirituálního posouzení
10. Intervence sociálního pracovníka na základě spirituálního posouzení
-
Osnova tématu (dílčí témata)
1) Religiozita
2) Spiritualita
3) Spirituální posouzení
4) Objektivismus a konstruktivismus
Komentář
Sociologie náboženství nebo religionistika důsledně rozlišují mezi pojmy spiritualita a religiozita.
Pojem religiozita vychází z latinského religio, což je v obecném významu náboženství, ale v překladu doslovném jde o sílu, která drží společnost pospolu. Pojem tedy zároveň vyjadřuje jeden z podstatných prvků náboženství – pospolitost. Religiozita je proto v současném diskurzu chápána jako společný nebo kolektivní fenomén – příslušnost k danému náboženství a určité skupině (např. církvi) v rámci daného náboženství.
Pojem spiritualita pochází z latinského spiritualis a jedná se o křesťanský novotvar. Původně vyjadřoval vše, co je přiměřené duchu, resp. co se týká lidského ducha, duše a Ducha svatého. Spiritualita v teologickém významu proto znamená určitý specifický způsob prožívání křesťanské víry: např. můžeme rozlišovat mezi katolickou a protestantskou spiritualitou, v rámci katolické církve existují různé řeholní řády a kongregace, které mají svou vlastní spiritualitu – dominikánskou, jezuitskou, františkánskou, apod.
Sociologický a religionistický význam pojmu spiritualita vychází z jeho původního křesťanského významu, jeho význam je však mnohem širší. Spiritualita je tak definována zejména jako jakékoliv hledání smyslu světa nebo života mimo smyslový svět, jako antropologická konstanta – tedy jako vlastní každému člověku, jako vysoce individuální fenomén – individuální a originální prožívání víry, posvátna, smyslu, hodnot a životních vizí. To se může dít jak ve vazbě nebo v rámci nějakého náboženství, tak i mimo konkrétní náboženství. Spiritualita, která se neváže na konkrétní náboženství, může být různými náboženstvími inspirována, může se projevovat zájem o okultní témata nebo může být také zcela nevědomá a nereflektovaná.
Spirituální posouzení probíhá v sociální práci v rámci posouzení životní situace klienta. Sociální pracovník se snaží posoudit, jak individuální a originální prožívání víry, posvátna, smyslu, hodnot a životních vizí u klienta ovlivňuje jeho životní situaci, její řešení a motivaci k jejímu řešení. Sociální pracovník musí především posoudit, zda spiritualita klienta může při řešení životní situace posloužit jako opora nebo bude naopak řešení ohrožovat.
V postmoderním společenském kontextu, kdy jsou pojmy chápány jako sociální konstrukty, je velmi důležité, aby sociální pracovník uměl i v otázkách spirituality a religiozity s klientem komunikovat a dokázal klientovi porozumět a navrhnout řešení životní situace klienta způsobem, kterému bude klient rozumět.
Studijní materiály k povinnému prostudování
KAŇÁK, J. Postavení diskursu spirituality v sociální práci. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2015: 30-46.
NAVRÁTIL, P. – JANEBOVÁ, R. et all. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010.
NEŠPOR, Z. R. Příliš slábi ve víře: Česká ne/religiozita v evropském kontextu, Praha, Kalich, 2010.
Kontrolní otázky a úkoly
1) Operacionalizujte pojem spiritualita.
2) Operacionalizujte pojem religiozita.
3) Operacionalizujte pojem spirituální posouzení v sociální práci.
4) Operacionalizujte pojem objektivismus.
5) Operacionalizujte pojem konstruktivismus.
Čím se zabývají sociologie náboženství, religionistika a teologie? -
Osnova tématu (dílčí témata)
1) Postmoderna a postfaktická doba
2) Individualizace a detradicionalizace náboženství
3) Individualizace a detradicionalizace spirituality
4) Charakteristické znaky spirituality a religiozity v postmoderně
Komentář
Tzv. období postmoderny popisuje stav společnosti, kdy se její stávající pilíře a vazby mezi jejími částmi a členy rozvolňují a mění z pevných na proměnné, příp. tzv. rozkolísané nebo tekuté. V tomto kontextu se v posledních letech hovoří také o postfaktické době jako nástupci postmoderny. Rozkolísanost původních pevných – moderních pilířů společnosti a jejích interních vazeb dosáhla stavu, kdy se na ně nelze odvolávat; osobní názory a dojmy nebo dezinformace nakonec platí více než empirická fakta a věcné argumenty.
Uvedený způsob fungování společnosti má své specifické dopady také na religiozitu a spiritualitu; změny v jejich prožívání a uskutečňování zpětně ovlivňují způsob života společnosti. Náboženská téma jsou tak např. na jednu stranu v každodenním životě zcela marginální, zatímco na druhou stranu mohou působit jako akcelerátory politických změn na národní i mezinárodní úrovni. Příkladem je odvolávání se na křesťanské hodnoty těmi, kdo odmítají muslimské uprchlíky, i když sami praktikujícími křesťany nejsou.
Sociologie náboženství popisuje tyto postmoderní proměny v prožívání religiozity a spirituality jako jejich individualizaci a detradicionalizace. Individuálně konstruovaná spiritualita nabývá na významu oproti kolektivní religiozitě – jsou opouštěny společné formy prožívání víry, ubývá praktikujících členů církví, ale to neznamená, že lidé jsou méně spirituální. Uvnitř jednotlivých náboženství tak dochází k rozpadům do různých relativně malých frakcí (např. islám), či ke konstrukci individualizovaných forem prožívání daného náboženství – věřící se neidentifikují se všemi prvky věrouky a morálky (např. katolíci používají bariérovou antikoncepci), zejména pak k latentní příslušnosti k danému náboženství (více či méně příležitostně se k němu hlásí, ale nepraktikují). To vše znamená, že jsou opouštěny tradiční formy prožívání religiozity a spirituality, a že i v rámci náboženství je částečně opouštěna jejich tradice.
Postmoderní religiozita je tedy taková, která je fragmentovaná a která v sobě obsahuje mnoho dalších variant prožívání daného náboženství. Postmoderní spiritualita (v sociologickém smyslu) může být často kombinací prvků z několika různých náboženství a filosofických systémů (supermarket náboženství) doplněných o další paranáboženské prvky (okultismus, magie, amulety, věštci, apod.). Výrazným znakem postmoderní spirituality je, že je neuvědomělá – např. čtenář horoskopů v populárních časopisech si neuvědomuje, že jde o projev jeho vlastní spirituality, když horoskopy čte.
Studijní materiály k povinnému prostudování
Pew Research Center. Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe: National and religious identities converge in a region once dominated by atheist regimes. (http://www.pewforum.org/2017/05/10/religious-belief-and-national-belonging-in-central-and-eastern-europe/)
VÁCLAVÍK, D. Náboženství a moderní česká společnost, Praha, Grada, 2010.
Kontrolní otázky a úkoly
1) Charakterizujte tzv. postmodernu.
2) Proč je označení postmoderna v posledních letech nahrazováno termínem postfaktická doba?
3) Operacionalizujte pojem individualizace a detradicionalizace spirituality a religiozity
4) Jaké jsou charakteristické znaky spirituality a religiozity v postmoderně?
-
Osnova tématu (dílčí témata)
1) Sčítání lidí, domů a bytů 2011
2) Základní přehled výzkumů religiozity a spirituality v ČR
3) Historické souvislosti současné podoby religiozity a spirituality v ČR
4) Významné výsledky výzkumů religiozity a spirituality v ČR
5) Výsledky výzkumů religiozity a spirituality v ČR významné pro sociální práci
Komentář
Až v 80. letech 20. století umožnil komunistický režim v tehdejším Československu provádět první výzkumy religiozity a spirituality. Lze předpokládat, že vzhledem k tehdejším poměrům byly jejich výsledky významně zkreslené. Nicméně již od této doby až do současnosti kontinuálně probíhají výzkumy religiozity a spirituality prováděné jak domácími tak i zahraničními výzkumníky. Paralelně k nim probíhá také zkoumání historického vývoje religiozity a spirituality v Česku. Samostatnou kategorií informací jsou pak pravidelná sčítání lidí, domů a bytů prováděná Českým statistickým úřadem.
Sčítání lidí, domů a bytů zjišťuje vedle demografických informací také to, kolik procent populace se hlásí k určitému náboženství, resp. církvi. Při posledním censu v r. 2011 byla odpověď na tuto otázku fakultativní. Přesnější informace podávají sociologické výzkumy (např. Aufbruch, ISSP 2008, Pew Research Center 2017, ad.) nebo sociologické studie, které analyzují výsledky více výzkumů najednou a to včetně historiografických informací.
Současná spiritualita a religiozita se v Česku kontinuálně utvářela již od druhé poloviny 19. stol. V reakci na rozpad Rakousko-Uhreska v r. 1918 dochází na českém území k významnému odlivu věřících z katolické církve, která byla chápána jako součást státního aparátu zaniklého státu. Přibližně 2 miliony původních katolíků zůstávají bez vyznání, další cca 2 miliony vstupují do nově založené Církve československé. Orientace většiny společnosti na alternativní religiozitu a spiritualitu, která po r. 1989 převládne, se poprvé výrazně projevuje již mezi světovými válkami. Snahy komunistického režimu (1948-1989) o ateizaci společnosti v Československu pomocí propagandy, šikany věřících a obstrukcí vůči činnosti církví i za využití zastrašovaní, porušování lidských práv, legislativních a mocenských opatření vedou pouze k opuštění tradičních forem prožívání křesťanské víry. Většina společnosti se nikdy nestane přesvědčeně ateistickou v marxistickém smyslu; komunističtí ideologové si již na přelomu 50. a 60. let 20. stol. stěžují, že se ateizace společnosti nedaří. Výsledkem je orientace většiny společnosti na konzumní způsob života, která je patrná od 2. pol. 70. let 20. stol., a která se výrazně rozvine po r. 1989. S postupným uspokojováním materiálních potřeb se ve společnosti postupně projevují potřeby duchovní a potřeby smyslu. Přibližně mezi lety 1985 a 1993 proto můžeme pozorovat ve společnosti stav, který je charakterizován jako náboženské obrození. Nejprve výrazně roste zájem o křesťanství, který se po r. 1989 přemění v zájem o další náboženství, duchovní nauky, alternativní religiozitu, apod.
Současná česká společnost proto není ani křesťanská, ale ani ateistická. Eufemisticky vyjádřeno je především pověrčivá, tzn., více jak 60 % populace je blízká alternativní religiozita kombinovaná více či méně s některými prvky křesťanství.
Pro sociální práci a spirituální posouzení v sociální práci je proto významné např. to, že některé podoby alternativní religiozity mohou působit výrazně proti snaze sociální práce – např. když se klient paralelně radí o své životní situaci vedle sociálního pracovníka i s kartářkou. Výzkum amerického Pew Research Center z r. 2017 také uvádí, že většina české populace má velice liberální postoje v otázkách, ve kterých jsou náboženství zpravidla konzervativní. Avšak ve společensko-politických otázkách se většina společnosti ve svých postojích shoduje s konzervativními pohled tradičně religiózních společností v ostatních státech střední a východní Evropy. Mezi významné výsledky výzkumů religiozity a spirituality v ČR lze řadit liberálnější pojetí některých věroučných a morálních aspektů víry u praktikujících křesťanů, než jaké deklarují oficiální představitelé církví. Významná je také výrazná fragmentace konkrétních podob spirituality a religiozity – a to jak v rámci křesťanských církví, tak i mimo ně. Pro sociální práci to znamená, že lze jen velmi těžko klienty rozřazovat do určitých kategorií, které by vyjadřovaly jejich spiritualitu a s ní spojené motivace a hodnoty. Spirituální posouzení v rámci posouzení životní situace klienta proto musí být vždy vysoce individuální.
Studijní materiály k povinnému prostudování
ČSÚ. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. Lidé a společnost 170220-14, 2014.
HAMPLOVÁ, D. Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí. Praha: Karolinum, 2013.
NEŠPOR, Z. R. Příliš slábi ve víře: Česká ne/religiozita v evropském kontextu, Praha, Kalich, 2010.
Pew Research Center. Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe: National and religious identities converge in a region once dominated by atheist regimes. (http://www.pewforum.org/2017/05/10/religious-belief-and-national-belonging-in-central-and-eastern-europe/)
VÁCLAVÍK, D. Náboženství a moderní česká společnost, Praha, Grada, 2010.
Kontrolní otázky a úkoly
1) Jaké znáte výzkumy spirituality a religiozity v ČR? Jaká jsou jejich hlavní zjištění?
2) Jaké jsou hlavní výsledky SLDB 2011?
3) Jaký vliv měl společensko-politický vývoj 2. pol. 19. stol. v Rakousko-Uhersku na konstituování spirituality a religiozity v Českých zemích.
4) Co bylo tzv. výstupové hnutí ve 20. letech 20. století v Československu? Jaké mělo dopady?
5) Co byla ateizace české společnosti komunistickým režimem? Jaké režim používal nástroje, jak měly snahy o ateizaci společenské dopady?
6) Co bylo náboženské/duchovní obrození v letech 1985-1993? Jak se projevovalo?
7) Které výsledky výzkumů spirituality a religiozity v ČR ukazují faktory ohrožující proces sociální práce – řešení životní situace klienta?
8) Které výsledky výzkumů spirituality a religiozity v ČR ukazují faktory podporující proces sociální práce – řešení životní situace klienta? -
Osnova tématu (dílčí témata)
1) Etika, morálka, mrav a hodnoty
2) Napětí mezi deklarovanými a žitými hodnotami
3) Hodnoty v české společnosti a jejich výzkumy
4) Hodnotový rámec křesťanství
5) Hodnotový rámec alternativní spirituality
Komentář
Současné pojetí etiky, morálky, mravu a hodnot osciluje mezi inherentním pojetím a sociální konstrukcí. Etika, morálka, mrav a hodnoty jsou vázány k náboženským a filosofickým systémům, zároveň jsou však také sociálně konstruovány, tzn. reinterpretovány, dochází ke změně obsahu jak těchto pojmů samotných, tak ke změně obsahu pojmů vyjadřujících jednotlivé hodnoty. Příkladem může být křesťanská solidarita a láska k bližnímu, která je vzhledem ke globálnímu dění konstruována interpretována jako solidarita mezi křesťany a s vlastním národem za účelem obrany proti všemu cizímu, uprchlíkům, muslimům, apod. Biblické pojetí solidarity s každým, kdo potřebuje pomoci, bez ohledu na míru vlastního ohrožení (podobenství o milosrdném Samaritánovi; Lk 10,25-37) je potlačováno.
Hodnota je kategorií, která předpokládá, že o ni bude usilováno; tzn., aktuálně jí dosahováno být nemusí, ale je zde intence, usilovat o její dosažení, přiblížit se jí. Také proto dochází k napětí mezi deklarovanými hodnotami a aktuálním způsobem života nebo životní situací. Příkladem může být tradičně vysoká hodnota rodiny, kterou deklaruje většina české společnosti. Přesto významná část společnosti se založení vlastní rodiny vyhýbá, příp. se brání tomu, aby byla rodina založena nejen fakticky, ale i formálně. Fenomén nesezdaných soužití s biologickými potomky – tedy rodin založených párem, který nebyl formálně oddán – nemusí vysokou hodnotu rodiny ve společnosti popírat, nýbrž potvrzovat.
Náboženství a filosofické systémy mají zpravidla vlastní/původní etiku, morálku, mrav i hodnoty. Míra identifikace s věroučným systémem však nemusí vždy odpovídat míře identifikace s morálním systémem. Především při pohledu zvenčí na náboženský věroučný a morální systém nemusí být hned zřejmé, jaká morálka a které hodnoty deklarované oficiálně jsou věřícími skutečně považované za důležité a které ne. Příkladem může být důraz mnohých katolíků na osobní víru v Ježíše Krista a autentické prožívání vlastního lidství jako křesťana, které je kombinované s liberálním postojem k předmanželskému sexu a požíváním antikoncepčních prostředků mimo i v manželství. Jiným příkladem může být nesoulad mezi profesním životem a praktikováním křesťanské víry, kdy např. pracovník úvěrové nebankovní společnosti je zároveň aktivním členem církevní obce, který se podílí na jejím řízení.
Hodnotové rámce spojené s alternativní spiritualitou a religiozitou jsou prozatím zejména v českém prostředí velmi málo probádané. Vzhledem k postmodernímu společenskému kontextu a sociální konstrukci reality, která se dotýká i spirituality a religiozity stejně jako etiky, morálky, mravu a hodnot, je obtížné identifikovat nebo vytvořit modely, které by objasňovaly, jaká etika, morálka, mrav a hodnoty se váží k jednotlivým formám alternativní spirituality a religiozity. Lze na ně tedy spíše předběžně usuzovat a vyjadřovat je ve formě hypotéz. Podle zkušeností některých sociálních pracovníků, jejichž klienti navštěvují např. kartářky apod., je patrný vliv alternativní religiozity a spirituality na posilování egocentrismu klienta. Alternativní religiozita a spiritualita ale může opačně vést také k odbourání předsudků, otevřenosti novým řešením, apod., protože se zpravidla nejedná o uzavřené věroučné a morální systémy víry, ale právě o sociálně konstruované individualizované pojetí smyslu vlastního života a hodnot.
Studijní materiály k povinnému prostudování
DUDLEY, J. R. Spirituality Matters in Social Work: Conntecting Spirituality, Religion, and Practice. New York – London: Routledge, 2016.
HAMPLOVÁ, D. Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí. Praha: Karolinum, 2013.
HOOK, M. – HUGEN, B. – AGUILAR, M. et all. Spirituality within Religious Traditions in Social Practice. Belmont: Brook/Cole, 2002.
KAŇÁK, J. Postavení diskursu spirituality v sociální práci. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2015: 30-46.
NEŠPOR, Z. R. Příliš slábi ve víře: Česká ne/religiozita v evropském kontextu, Praha, Kalich, 2010.
Pew Research Center. Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe: National and religious identities converge in a region once dominated by atheist regimes. (http://www.pewforum.org/2017/05/10/religious-belief-and-national-belonging-in-central-and-eastern-europe/)
Kontrolní otázky a úkoly
1) Operacionalizujte pojmy etika, morálka, mrav a hodnoty. Vztáhněte je k sociální práci.
2) Proč dochází k napětí mezi deklarovanými a žitými hodnotami? Uveďte více vysvětlení.
3) Jaké znáte výzkumy hodnot v české společnosti? Jaké jsou jejich hlavní výsledky?
4) Jaké existují vazby a interakce mezi náboženskou věroukou a morálkou?
5) Jaké existují vazby a interakce mezi projevy individualizované a datradicionalizované spirituality a morálkou?
6) Jaké existují vazby a interakce mezi projevy alternativní religiozity a morálkou? -
5.+6. Spiritualita a religiozita jako "opěrný systém" a jako rizikový faktor životní situace klienta
Osnova tématu (dílčí témata)
1) Spirituální posouzení a intervence sociálního pracovníka
2) Spiritualita a religiozita klienta jako zdroj hodnot a motivací pro řešení životní situace klienta
3) Spiritualita a religiozita klienta jako zdroj překážek a rizik při řešení životní situace klienta
Komentář
Spiritualita a religiozita klienta je zdrojem jeho hodnot a motivací. Ty mohou posoužit jako „opěrný systém“ klientova života – dodávají mu smysl a motivaci k řešení jeho životní situace. V některých případech může spiritualita a religiozita klienta působit také opačně, tedy vytvářet překážky a ohrožovat řešení životní situace klienta.
V prvním případě klient používá svou spiritualitu jako zdroj smyslu života a také zdroj pro hledání inovativních přístupů k vlastnímu životu a aktuální životní situaci. Úkolem sociálního pracovníka je pomoci klientovy tyto své zdroje odkrýt a využít. Typickým příkladem mohou být postojové hodnoty u V. E. Frankla, jejich internalizace a z ní vyplývající změna způsobu života.
Ve druhém případě může např. naivní nebo fundamentalistická víra v rámci etablovaných náboženství nebo některé prvky alternativní religiozity ohrožovat řešení životní situace klienta. Žena, která je praktikující křesťanskou, se např. nemusí chtít rozvést s manželem, který se na ní dopouští násilí.
Studijní materiály k povinnému prostudování
DUDLEY, J. R. Spirituality Matters in Social Work: Conntecting Spirituality, Religion, and Practice. New York – London: Routledge, 2016.
HOOK, M. – HUGEN, B. – AGUILAR, M. et all. Spirituality within Religious Traditions in Social Practice. Belmont: Brook/Cole, 2002.
KAŇÁK, J. Postavení diskursu spirituality v sociální práci. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2015: 30-46.
NAVRÁTIL, P. – JANEBOVÁ, R. et all. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010.
Kontrolní otázky a úkoly
1) Jakým způsobem využívá sociální pracovník informace, které získal při posouzení životní situace klienta během jejího posouzení a během následné intervence?
2) Za jakých okolností mohou být spiritualita a religiozita klienta „opěrným systémem“, který klient využije při řešení své životní situace?
3) K předchozí otázce uveďte příklady z prostředí etablovaných náboženství i z prostředí individualizované detradicionalizované spirituality a alternativní religiozity.
4) Za jakých okolností může být spiritualita a religiozita klienta ohrožením a rizikem pro úspěšný proces sociální práce a řešení životní situace klienta?
5) K předchozí otázce uveďte příklady z prostředí etablovaných náboženství i z prostředí individualizované detradicionalizované spirituality a alternativní religiozity. -
Osnova tématu (dílčí témata)
1) Spirituálně orientovaná sociální práce
2) Spirituálně senzitivní sociální práce
3) Spirituální posouzení za využití standardizovaných dotazníků
4) Spirituální posouzení za využití prvků etnografické metody
Komentář
Spirituálně orientovaná sociální práce využívá spirituality klienta pro řešení jeho životní situace, resp. se cíleně snaží překonat překážky pro řešení životní situace klienta, které vycházejí z jeho spirituality.
Spirituálně senzitivní sociální práce zapojuje spirituality klienta tehdy, pokud sociální pracovník zjistí, že si to klient přeje. V takovém případě sociální pracovník postupuje buď jako při spirituálně orientované sociální práci nebo deleguje klienta na pastorační profese (např. v rámci multidisciplinárního týmu).
Ke spirituálnímu posouzení může sociální pracovník využít různé standardizované dotazníky. V evropském kontextu a zejména v prostředí ČR se jeví jako vhodnější, používat otevřené otázky a vzájemně si v dialogu s klientem ujasňovat jeho hodnoty a motivace a usilovat o společné porozumění jeho životní situaci. Sociální pracovník přitom postupuje podobně jako výzkumník používající etnografickou metodu – klient se pro něj stává průvodcem po světě vlastních hodnot, postojů, motivací, interpretací životní situace, apod.
Studijní materiály k povinnému prostudování
DUDLEY, J. R. Spirituality Matters in Social Work: Conntecting Spirituality, Religion, and Practice. New York – London: Routledge, 2016.
HOOK, M. – HUGEN, B. – AGUILAR, M. et all. Spirituality within Religious Traditions in Social Practice. Belmont: Brook/Cole, 2002.
KAŇÁK, J. Postavení diskursu spirituality v sociální práci. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2015: 30-46.
NAVRÁTIL, P. – JANEBOVÁ, R. et all. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010.
Kontrolní otázky a úkoly
1) Charakterizujte spirituálně orientovanou sociální práci.
2) Popište výhody a rizika spirituálně orientované sociální práce.
3) Charakterizujte spirituálně senzitivní sociální práci.
4) Popište výhody a rizika spirituálně senzitivní sociální práce.
5) Porovnejte vzájemně výhody a rizika spirituálně orientované a spirituálně senzitivní sociální práce.
6) Proč je v českém prostředí vhodnější použít při spirituálním posouzení otevřený způsob dotazování?
7) Jaké požadavky to klade na sociálního pracovníka? -
Osnova tématu (dílčí témata)
1) Posouzení v sociální práci
2) Spirituální posouzení v kontextu posouzení životní situace klienta
Komentář
Při posouzení životní situace klienta sociální pracovník zjišťuje faktory, které působí na jeho životní situaci. Na základě posouzení se pak rozhoduje, jakým způsobem bude intervenovat v zájmu klienta a změny jeho životní situace. V kontextu postmoderní společenské situace se doporučuje, přistupovat k posouzení životní situace klienta reflexivně, tzn. průběžně během posouzení životní situace reflektovat, jak na sociálního pracovníka působí informace od klienta a jak klient reaguje na sociálního pracovníka. V rámci intervence je pak potřeba tento reflexivní přístup zachovat, a to i za cenu příp. revize posouzení životní situace klienta.
Spirituální posouzení probíhá v kontextu posouzení životní situace klienta a faktorů, které na ni působí.
Studijní materiály k povinnému prostudování
DUDLEY, J. R. Spirituality Matters in Social Work: Conntecting Spirituality, Religion, and Practice. New York – London: Routledge, 2016.
HOOK, M. – HUGEN, B. – AGUILAR, M. et all. Spirituality within Religious Traditions in Social Practice. Belmont: Brook/Cole, 2002.
KAŇÁK, J. Postavení diskursu spirituality v sociální práci. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2015: 30-46.
NAVRÁTIL, P. – JANEBOVÁ, R. et all. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010.
Kontrolní otázky a úkoly
1) Co je posouzení životní situace klienta?
2) Jak s posouzením životní situace klienta souvisí intervence sociálního pracovníka?
3) Proč se doporučuje, reflexivní přístup k posouzení životní situace klienta?
4) Jak je možné včlenit spirituální posouzení do posouzení životní situace klienta?
5) Jaké faktory působící na životní situaci klienta bude sociální pracovník sledovat při spirituálním posouzení?
6) Má sociální pracovník vzájemně propojovat nebo oddělovat posouzení životní situace klienta a spirituální posouzení? -
Osnova tématu (dílčí témata)
1) Reflexivita při posouzení životní situace klienta
2) Spiritualita v pomáhajících profesích
3) Spiritualita sociálního pracovníka
4) Spirituální protipřenos
Komentář
Reflexivní přístup slouží sociálnímu pracovníkovi pro lepší porozumění klientovi – průběžně reflektuje již během posouzení životní situace klienta, jak na něj působí informace od klienta a jak se daří působit na klienta jemu samotnému. V tomto přístupu pokračuje i během intervence.
Spiritualita je významným faktorem při volbě i realizaci všech pomáhajících profesí. Člověk se rozhoduje pro pomáhající profesi na základě kombinace faktorů psychologických a sociálních, ale také spirituálních – na základě svých hodnot a motivací. Spiritualita proto může být pro pracovníka v pomáhajících profesích významnou oporou, ale také rizikem. Může mu pomáhat zvládat obtíže spojené s výkonem pomáhající profese, kombinaci profesního a soukromého života, apod. V některých případech ale může spiritualita pomáhajícího i ohrožovat, např. podporovat rozvoj syndromu pomáhajícího, fundamentalistická nebo naivní spiritualita ho může vést k eticky špatným řešením situace svých klientů, apod.
V případě sociální práce platí vše výše uvedené. Sociální práce se však od ostatních pomáhajících profesí vyznačuje zejména svým sociálně-vědním založením a kombinací teoretických poznatků i metodických postupů ostatních vědních oborů, které využívá a modifikuje ve prospěch svých klientů. Již sama tato skutečnost klade na sociálního pracovníka vysoké etické požadavky, další etické požadavky jsou pak spojeny s konkrétními problémy klientů, které sociální pracovník řeší nebo s napětím mezi potřebami a požadavky klienta a potřebami a požadavky jeho sociálního prostředí – zejména společnosti reprezentované státem. Hodnoty a motivace sociálního pracovníka jsou proto u něj velmi klíčovým faktorem úspěšného výkonu jeho profese.
Sociální pracovník by měl proto velmi dobře znát svou spiritualitu – a to i v případě, kdy se považuje za ateistu nebo agnostika. Měl by znát svá hodnotová a motivační východiska, se kterými vstupuje do procesu sociální práce se svými klienty. Měl by si být vědom vlivů, které mají na jeho rozhodování, způsob komunikace s klienty, reflexi informací od klientů apod.
Sociální pracovník by měl tedy dokázat předejít tomu, aby došlo ke spirituálnímu protipřenosu. Reflexivní přístup, kdy sociální pracovník průběžně reflektuje proces spolupráce s klientem je přitom velmi důležitou součástí předcházení spirituálnímu protipřenosu. A to i v případě, kdy sociální pracovník svou spiritualitu zná.
Studijní materiály k povinnému prostudování
DUDLEY, J. R. Spirituality Matters in Social Work: Conntecting Spirituality, Religion, and Practice. New York – London: Routledge, 2016.
HOOK, M. – HUGEN, B. – AGUILAR, M. et all. Spirituality within Religious Traditions in Social Practice. Belmont: Brook/Cole, 2002.
KAŇÁK, J. Postavení diskursu spirituality v sociální práci. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2015: 30-46.
NAVRÁTIL, P. – JANEBOVÁ, R. et all. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010.
Kontrolní otázky a úkoly
1) Znáte vlastní vztah ke spiritualitě a religiozitě? Pokud se považujete za ateisty nebo agnostiky, víte, co tyto pojmy znamenají a umíte své postoje zdůvodnit?
2) Proč je důležitá reflexivita při spirituálním posouzení?
3) Jaký význam má spiritualita pro pomáhající profese obecně? Jaké výhody a rizika může generovat spiritualita pomáhajícího při poskytování pomoci?
4) Jaký význam má spiritualita specificky pro sociální pracovníky? Jaké výhody a rizika může generovat spiritualita sociálního pracovníka pro proces sociální práce?
5) Co je syndrom pomocníka?
6) Co je spirituální protipřenos? -
Osnova tématu (dílčí témata)
1) Posouzení životní situace a intervence sociálního pracovníka
2) Spirituální posouzení a intervence sociálního pracovníka
3) Spolupráce s pastoračními profesemi v multidisciplinárním týmu
Komentář
Na posouzení životní situace klienta navazuje intervence sociálního pracovníka. Také při intervenci by měl sociální pracovník volit reflexivní přístup, tedy průběžně reflektovat proces pomoci – intervence, vyhodnocovat informace a příp. intervenci modifikovat.
V případě spirituálního posouzení sociální pracovník intervenuje i na základě informací, které při spirituální posouzení získal. Pokud přitom cíleně pracuje se spiritualitou klienta, jde o spirituálně orientovanou sociální práci. Může se tak rozhodnout také proto, že během posouzení zjistil, že klient má zájem o zapojení své spirituality do procesu řešení jeho životní situace. V takovém případě se jedná o spirituálně senzitivní sociální práci.
V obou případech se může sociální pracovník rozhodnout, delegovat určité aspekty intervence na pastorační profese – např. duchovní, kteří s ním pracují v multidisciplinárním týmu (např. nemocniční nebo vězeňský kaplan, duchovní v hospici) nebo se kterým má pomáhající organizace domluvenou spolupráci (např. místní farář v sídle domova pro seniory).
Pastorační profese zpravidla neintervenují v intencích sociálního pracovníka, ale postupují sobě vlastními přístupy a metodami. Sociální pracovník proto musí umět posoudit, kdy je pro klienta vhodnější spolupráce s pastoračními profesemi a kdy by měl naopak využít spiritualitu při intervenci sám sociální pracovník právě proto, že s ní bude pracovat jako sociální pracovník a ne jako pastorační profese.
Studijní materiály k povinnému prostudování
DUDLEY, J. R. Spirituality Matters in Social Work: Conntecting Spirituality, Religion, and Practice. New York – London: Routledge, 2016.
HOOK, M. – HUGEN, B. – AGUILAR, M. et all. Spirituality within Religious Traditions in Social Practice. Belmont: Brook/Cole, 2002.
KAŇÁK, J. Postavení diskursu spirituality v sociální práci. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2015: 30-46.
NAVRÁTIL, P. – JANEBOVÁ, R. et all. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010.
Kontrolní otázky a úkoly
1) Co je intervence v sociální práci a jak souvisí s posouzením životní situace klienta?
2) Co je spirituálně orientovaná sociální práce? Jak se projevuje při intervenci sociálního pracovníka?
3) Co je spirituálně senzitivní sociální práce? Jak se projevuje při intervenci sociálního pracovníka?
4) Co jsou to pastorační profese?
5) Jakými způsoby může probíhat spolupráce sociálního pracovníka s pastoračními profesemi? -
V rámci cvičení jsou dále sehrávány předchozí situace - pokračují od posouzení k intervenci, resp. jsou analyzovány intervence z předchozích situací, které již byly zaznamenány.