Charitativní práce (2016) (CHAP - 2021 - ZS)
Section outline
-
Tento výstup lze užít v souladu s licenčními podmínkami Creative Commons BY-SA 4.0 International
(http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode).
-
Garant a vyučující předmětu
Mgr. Karel Šimr, Ph.D.
kancelář: TF JU, Kněžská 8, dveře 4.50
e-mail: simr@tf.jcu.cz
tel.: +420 387 773 533
web: (http://www.tf.jcu.cz/katedry/kepsp/okatedre)
Vyučující předmětu
doc. Michal Opatrný, Dr. theol.
kancelář: TF JU, Kněžská 8, dveře 206b
e-mail: mopatrny@tf.jcu.cz
tel.: +420 389 033 542
web: (http://www.tf.jcu.cz/katedry/kepsp/okatedre)
Cíle předmětu (anotace)
Předmět se zabývá problematikou sociální pomoci v kontextu křesťanství. Seznamuje s důležitými pojmy (diakonie, charita) a tradičními i soudobými koncepty (charitativní práce, křesťanská sociální práce, diakonika). Uvádí do problematiky teorie charity a diakonie a staví na pojetí charitativní práce jako interakce diakonie a sociální práce, resp. křesťanství a sociální pomoci. Vychází z konkrétních příkladů z praxe a reflektuje současné kontexty charitativní práce (pastorace, sociální stát, církve, neziskové organizace - poskytovatelé sociálních služeb atd.). Student se učí rozumět odlišnostem v pojmech, přístupech, metodologiích a konfesních specificích charitativní práce a integrovat pohledy různých oborů (sociální práce, teologie).Znalosti:- Student rozumí pojmům diakonie, charita, charitativní práce, pastorační práce, spiritualita pomáhající profese.- Student zná společenské kontexty, ve kterých je realizována sociální a charitativní práce neziskovou organizací.
- Student se orientuje v teoriích charitativní práce.
Dovednosti:
- Definovat a používat opce, cíle a metody charitativní práce.
Předpoklady (očekávaná vstupní úroveň znalostí a dovedností)
- Teoretická východiska sociální práce 2 (KCHP/KTVSP2)
- Základy teologie pro sociální práci (KCHP/KZTSP)
Požadavky na studenta
- Prostudování studijních materiálů.
- Prostudování povinné literatury.
- Absolvování kolokvia a ústí zkoušky.
Organizace studia
Předmět je realizován formou přednášek, doplněných diskusí nad vybranými tématy
Samostudium zadané literatury a studijních pomůcek je integrální součástí studia a nutným předpokladem pro úspěšné absolvování zkoušky.
Tento elearningový kurz slouží zejména ke komunikaci studentů a vyučujících, k přihlašování se k samostatným pracovním úkolům, ke kontrole samostudia a alternuje studijní oporu v PDF.
Bližší informace o počtu hodin kolektivních konzultací a rozvrhu studia jsou uvedeny v IS/STAG.
Orientační přehled témat a termínů:
1.10.
Film Mimo systém - v lásce + diskuse
Úvod do problematiky charitativní práce a praktické pokyny k výuce
a klasifikaci
KŠ
8.10.
Podoby charitativní práce (diferenciace v moderní době) KŠ
15.10.
Spiritualita a pastorace v kontextu charitativní práce MO
22.10.
Praxe charitativní práce: organizační kultura (teorie a cvičení)
KŠ
5.11.
Teologické souvislosti (základní biblické texty)
KŠ
12.11.
Prezentace Mezi proudy + diskuse
Praxe charitativní práce: advokátní role (cvičení)
MO
19.11.
Ježíšovo mytí nohou učedníkům (a s ním související antropologie
a metodologie charitativní práce)
KŠ
26.11.
Podobenství o milosrdném Samařanovi (a s ním související antropologie a metodologie
charitativní práce)
MO
3.12.
Prezentace L. Vavrušková/M. Sedloň + diskuse
Praxe charitativní práce: Opce pro nejslabší (cvičení)
KŠ
10.12.
Teologické souvislosti (základní systematicko teologické koncepty) II
KŠ
17.12.
Exkurze do diakonického zařízení
KŠ
7.1.
Kolokvium
Individuální práce studenta (kontrola samostatného studia)
Zkouška se skládá z kolokvia a ústní zkoušky. Předpokladem účasti na zkoušce je absolvování kolokvia.
Kolokvium:
Studenti vytvoří skupiny po 3 - 4. V rámci skupiny si zvolí konkrétní projekt, s nímž mají osobní zkušenost (v rámci osobní zkušenost, stáže, dobrovolnické činnosti apod.) a který považují za příklad charitativní práce. Připraví si společně referát, v němž projekt velmi stručně představí a argumentačně doloží, na základě čeho je možné ho považovat za charitativní práci (kde a jak v něm dochází k interakci sociální práce a diakonie). Při hodnocení projektu z pohledu charitativní práce se zaměří se na jednotlivé její okruhy probírané během semestru: opce pro nejslabší, advokátní role, organizační kultura, podoby charitativní práce, spirituální a pastorační rozměr, teologické souvislosti. Na závěr zformulují otázky, které jim z vlastní reflexe vyplynuly.
Cílem úkolu je prokázat porozumění probírané látce, schopnost reflexe a vlastního úsudku a prezentační a argumentační dovednosti jakož i schopnost týmové spolupráce.
Studenti na základě společné přípravy pošlou předem vyučujícímu písemný podklad referátu na jednu stranu A4 a při kolokviu přednesou referát, jeho délka bude 10 minut.
Následovat bude pětiminutová diskuse. Při klasifikaci bude přihlédnuto také k průběžné práci studentů během výuky.
Ústní zkouška:
Student si zvolí téma, vycházející z dílčích okruhů předmětu, které na zkoušce pojme v rozsahu, přesahujícím jeho představení na e-learningu (tj. bude vycházet z osobního studia alespoň dvou odborných zdrojů). V rámci ostatních tematických okruhů prokáže své znalosti aspoň v rozsahu informací v e-learningu.
Přehled studijní literatury a dalších studijních pomůcek
Povinná základní studijní literatura:
- II. VATIKÁNSKÝ KONCIL. Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, in: Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha: Zvon, 1995, s. 173-265. 1995.
- BENEDIKT XVI., Deus caritas est: Encyklika o křesťanské lásce z 25. 12. 2005.
- Jakub DOLEŽEL, Církevní sociální práce na pozadí encykliky Deus caritas est. Olomouc, 2012.
- Jakub DOLEŽEL. Osobnostní rizika pomáhající praxe: Syndrom pomocníka ve světle biblické moudrosti, Spravedlnost a služba III.: Sborník odborných příspěvků a studijních textů CARITAS – Vyšší odborné školy sociální Olomouc, ed. Jakub Doležel,. Olomouc, 2008.
- Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha, 2008.
- Michal OPATRNÝ, Charita jako místo evangelizace. České Budějovice, 2010.
- Michal OPATRNÝ, Místo diakonie v životě Božího lidu, in Pastoračná činnosť vo farnosti a diecéze, ed. Michal Baláž – Zdeno Pupík – Peter Švec, Žilina, ICM, 2011, s. 25-37.
- Michal OPATRNÝ, Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty sociální práce pro teologii, Praha, 2013.
- Michal OPATRNÝ. Třináctá komnata vztahu teologie a sociální práce, K problematice negativních vlivů křesťanské víry na pomáhání, Caritas et Veritas 1/2011. 2011.
- Michal OPATRNÝ a kol., Východiska a perspektivy duchovní služby u policie, České Budějovice, 2012.
- Michal OPATRNÝ - Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice, 2010.
- Ctirad V. POSPÍŠIL, Teologie služby. Kostelní Vydří, 2002.
- Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách
- Karel ŠIMR, Trojí diakonie. Evangelická diakonie, křesťanská služba a diakonát v perspektivě teorie sociálních systémů, Brno: CDK, 2019
Další studijní pomůcky:
- Časopis Journal of Religion & Spirituality in Social Work: Social Thought; on-line dostupné z IP adresy JU: (http://www.tandfonline.com/toc/wrsp20/current)
- Časopis Caritas et veritas; on-line: (http://www.caritasetveritas.cz)
- Rainer KROCKAUER – Stephanie BOHLEN – Markus LEHNER (eds.), Theologie und Soziale Arbeit: Handbuch für Studium, Weiterbildung und Beruf, München: Kösel, 2006.
- T. Laine SCALES and Michael S. KELLY (eds.), Christianty and Social Work: Readings on the Integration of Christian Faith and Social Work Practice, Botsford: NACSW, 2012.
- Michal OPATRNÝ. - Biblická východiska Charitativní práce; [PDF soubor].
-
Michal Opatrný - Markus Lehner, Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky, praktická reflexe a aplikace, České Budějovice: JU, 2010.
-
Michael Martínek, Jakub Doležel, Michal Kaplánek, Alois Křišťan, Michal Opatrný a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha, Jabok, 2008.
-
-
Karel Šimr, Trojí diakonie. Evangelická diakonie, křesťanská služba a diakonát v perspektivě teorie sociálních systémů, Brno: CDK, 2019.
- Prostudování studijních materiálů.
-
Vyučuje: Mgr. Karel Šimr, Ph.D.
Osnova tématu (dílčí témata)
1. Definice charitativní práce
2. Diakonie v kontextu teorie realizačních prvků církve
3. Otázka propria charitativní práce / diakonie
Komentář
Charitativní práci můžeme definovat jako prostor interakce, protínání a vzájemného ovlivňování diakonie a sociální práce (M. Opatrný). Charitativní práce se koná tam, kde se profesionalita sociální práce propojuje s křesťanským rozměrem, který se může projevit např. určitým zaměřením či důrazem v pomáhání, osobní motivací nebo specifickou organizační kulturou.
Podobně je možné hovořit o diakonii jako pomáhání v perspektivě evangelia (K. Šimr). Obě definice zdůrazňují rozměr mezioborovosti charitativní práce, pohybující se na hranicích mezi sociální prací a náboženstvím – a vyžadující tudíž specifickou mezioborovou reflexi.
Použití pojmu diakonie souvisí s jeho odlišným ekumenickým užíváním. V evangelickém prostředí znamená jak teologický pojem tak označení pro různé empirické fenomény pomáhajícího jednání, vycházející z křesťanství. V katolické teologii je diakonie chápána především v kontextu pastorální teologie jako jeden z realizačních prvků církve (spolu se svědectvím a bohoslužbou) a o konkrétních podobách pomáhající praxe se hovoří spíše jako o charitě či charitativní práci.
V literatuře existuje nepřeberné množství definic diakonie z různých dob a prostředí, např.:
- Diakonií zde rozumím křesťansky motivovanou službu potřebným jakéhokoli druhu, vždy v nějakém, byťsi minimálním stupni organizovanosti. (Pavel Filipi)
- Diakonie je péče lásky věnovaná chudým. (J.H. Wichern)
- Diakonií se míní pomáhající, solidární jednání v křesťanské perspektivě. (Sigrist, Rűegger)
- Diakonie je sociální práce evangelických církví. (www.diakonie.de)
- ...pomáhání, jehož centrálním subjektem je diakonická církev. (Heinrich Pompey, Paul-Stefan Ross)
- ...pomáhající jednání v rezonančním (ozvučném) prostoru evangelia. (Beate Hofmann)
- Diakonické jednání je křesťanské pomáhající jednání ve prospěch lidí, kteří se nachází v sociální, fyzické nebo psychické nouzi, a jehož motivace, metody a zacílení jsou teologicky odůvodněny a reflektovány (Ulrich H.J. Körtner)
Podle toho, jak se v daném pojetí charitativní práce setkává fenomén sociální práce či pomáhání obecně s náboženským rozměrem v podobě křesťanství, můžeme rozlišit několik přístupů k otázce tzv. propria diakonie, které se liší rozličnými akcenty křesťanské dimenze:
- osobní motivace v křesťanské víře
- důraz na církevní rozměr
- aktivace náboženského kódu, utváření křesťanského rozměru
- není potřeba nic specificky náboženského či křesťanského
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Michal OPATRNÝ - Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice, 2010, s. 24-27 a 39-46
- Karel ŠIMR, Trojí diakonie. Evangelická diakonie, křesťanská služba a diakonát v perspektivě teorie sociálních systémů, Brno: CDK, 2019, s. 11-15
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Michaela COLLINET: Caritas – Barmherzigkeit – Diakonie. Studien zu Begriffen und Konzepten des Helfens in der Geschichte des Christentums vom Neuen Testament bis ins späte 20. Jahrhundert, Berlin: LIT Verlag, 2014
Kontrolní otázky a úkoly
1. Jak můžeme definovat pojem charitativní práce?
2. Co znamená pojem diakonie?
3. Vyjmenujete min. 5 fenotypů diakonie.
4. Jak můžeme rozdělit přístupy k charitativní práci ve vztahu k jejímu křesťanskému rozměru?
5. Co znamená teorie realizačních forem církve?
-
Vyučuje: Mgr. Karel Šimr, Ph.D.
Osnova tématu (dílčí témata)
Podoby pomáhání z hlediska evoluce společnosti
Mikro-, mezo- a makrosféra charitativní práce
Charitativní práce v kontextu organizace, neformální pomoci a diakonického poslání církve
Komentář
Sociolog Niklas Luhmann popisuje historicky se vyvíjející formy pomoci ve vztahu k diferenciaci společnosti: V archaických segmentárně uspořádaných společnostech probíhá pomoc na bázi interakce, vzájemné pomoci v přehledných kmenových společenstvích. Ve vyspělých sociálně rozvrstvených kulturách mizí samozřejmá vzájemnost pomoci a ta musí být morálně vynucována (např. praxe almužny). V moderní vysoce komplexní společnosti již nepostačuje ani morální apel a úkoly, spojené s pomocí, jsou delegovány na zvláštní organizace.
Toto evoluční schéma ovšem nemá tvrdit, že „nižší“ formy pomoci s „vyššími“ zanikají. Vzájemná pomoc na principu vděčnosti, morálně motivované dobré skutky i programy organizací existují vedle sebe. Takto odlišené podoby pomoci najdeme i v křesťanské diakonii, resp. charitativní práci. Vedle sebe tak existuje organizovaná práce (např. v podobě Charity ČR nebo Diakonie ČCE), vzájemná sousedská pomoc (spontánní nebo formalizovaná – např. v podobě rozvíjení komunitních programů, farních charit apod.) i institucionalizované vyjádření diakonického poslání církve (např. v podobě církevního diakonátu).
Charitativní práci tak můžeme reflektovat v makro rovině celospolečenské funkce církve, mikrorovině osobní vzájemnosti i v mezo rovině programů organizací, která se v moderní době mezi ně „vsunuje“. Je třeba ovšem pamatovat, že uvedené roviny se nekryjí s jednotlivými podobami charitativní práce, ale prolínají se jimi: např. Organizovaná charitativní práce se nakonec projevuje konkrétními interakcemi a zároveň se v ní také projevuje vztah k celku společnosti i jejím dílčím systémům (např. ekonomice, politice apod.)
Studijní materiály k povinnému prostudování
Karel ŠIMR, Diakonie v perspektivě teorie sociálních systémů, in: Studia theologica, 1/2016, s. 81-96.
Karel ŠIMR, Trojí diakonie. K diferenciaci křesťanského pomáhajícího jednání v moderní společnosti, in: Studia theologica 4/2018 (dostupné zde)
Michal OPATRNÝ, Charitativní práce: interakce sociální práce a diakonie, in: Michal OPATRNÝ – Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice 2010, s. 39-46.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
Niklas LUHMANN, Formen des Helfens im Wandel gessellschaftlicher Bedingungen, in: Hans-Uwe OTTO - Siegfried SCHNEIDER (ed.), Geselschaftliche Perspektiven der Sozialarbeit, Erster Halbband, Berlin: Neuwied, 1973, s. 21-43.
Kontrolní otázky a úkoly
Jaké existují ze sociologického hlediska hlavní formy pomoci a v jakých obdobích vývoje společnosti se rozvinuly?
Jaké existují základní podoby diakonie a charitativní práce v moderní společnosti?
Jak se jednotlivé společenské roviny prolínají v kontextu organizované charitativní práce a co z toho vyplývá?
-
Vyučuje: Mgr. Karel Šimr, Ph.D.
Osnova tématu (dílčí témata)
1. Charitativní práce ve starověku
2. Charitativní práce ve středověku
3. Charitativní práce v novověku
4. Charitativní práce v současnosti
Podoby charitativní práce se v průběhu dějin vyvíjí a reagují na proměny společnosti i církve. Můžeme přitom rozlišit několik záladních etap:Komentář
- starocírkevní diakonii s důrazem na společenství a rozvíjejícím se diakonátem
- středověkou charitativní práci na principu almužny
- reformační vliv s důrazem na racionalizaci, pedagogizaci, komunalizaci a byrokratizaci pomoci
- novověkou charitu a diakonii reagující zejména na chudobu spojenou s průmyslovou revolucí
- současnou charitativní práci s dominancí profesionality a funkcionalizace
Studijní materiály k povinnému prostudování
Jakub Doležel, Nárys dějin charitní služby chudým a trpícím - Historické inspirace sociální práce, in: Michael Martínek, Jakub Doležel, Michal Kaplánek, Alois Křišťan, Michal Opatrný a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha, Jabok, 2008, s. 40 - 61 (viz příloha)
Karel Šimr, Trojí diakonie. Evangelická diakonie, křesťanská služba a diakonát v perspektivě teorie sociálních systémů, Brno: CDK, 2019, s. 25-32
Studijní materiály k lepšímu porozumění
Hynek Šmerda, Křesťanská charita v běhu věků, České Budějovice: Nakladatelství JIH, 2010
-
In: Michael Martínek, Jakub Doležel, Michal Kaplánek, Alois Křišťan, Michal Opatrný a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha, Jabok, 2008.
-
-
Vyučuje: Mgr. Karel Šimr, Ph.D.
Osnova tématu (dílčí témata)
Koncept diakonické kultury
Struktura organizační kultury
Rituály a symboly v organizační kultuře charitativní práce
Vazby organizací na formální a neformální sektor společnosti
Diakonie a Standardy kvality poskytování sociálních služeb
Komentář
Organizace podle Niklase Luhmanna fungují na principu rozhodování především o programu a členství. K důležitým strukturálním znakům organizací patří podoby komunikace mezi zúčastněnými. Ve vztahu k charitativní práci prostředí organizace odlehčuje požadavky např. na osobní motivaci pracovníků a staví do popředí úkol utvářet odpovídající organizační kulturu. V tomto smyslu můžeme s Beate Hofmann hovořit o diakonické kultuře, v níž jde o specifický „celek přesvědčení, pravidel a hodnot“, integrující křesťanskou perspektivu do řízení a běžného života organizace. Projevuje se v různých úrovních, například v definici a uplatňování poslání a hodnot, v rituálech a symbolech provázejících všední život, v zacházení s hraničními situacemi jako je smrt a kritickými momenty v životě organizace (například vina, profesní selhání, propouštění apod.) nebo utváření podnikových struktur a podob komunikace. Hlavní odpovědnost za pěstování diakonické kultury leží na vedení organizace.
Několikavrstevnou strukturu diakonické kultury Hofmann ilustruje na obrazu vodní lilie. Hluboko pod hladinou jsou kořeny, symbolizující základní obraz světa a člověka a zakotvení v křesťanské víře. Tento základ diakonické kultury je samozřejmě předpokládaný, ale neviditelný a nevědomý. Střední část tvoří stonek. I ten je skrytý pod hladinou, částečně je již vědomý. V případě diakonie se jedná o základní principy organizace, její poslání a hodnoty, o křesťanskou etiku. Viditelnou částí lilie je květ na vodě. V případě organizace jde o „artefakty“ jako je architektura, oblečení, uspořádání prostoru, rituály, žargon, dějiny nebo používané anekdoty.
Charitativní práce v oblasti organizací často akcentuje zejména střední rovinu hodnot, poslání a etických principů – a to navíc tak, že tyto hodnoty vztahuje především na práci s uživateli služeb a už méně např. na jednání v kontextu zaměstnaneckých vztahů. Aby se však tento přístup nestal pouhým moralizováním, je třeba komunikovat rovněž základy v podobě obsahů křesťanské víry a zvěsti evangelia. Na druhé straně musí být žitá kultura patrná rovněž viditelná ve všednodenních rituálech, symbolech, utváření prostoru apod.
Studijní materiály k povinnému prostudování
Zuzana HAVRDOVÁ, Organizační kultura v sociálních službách jako předmět výzkumu, Praha: FHS UK, 2011
Studijní materiály k lepšímu porozumění
Beate HOFMANN, Diakonische Unternehmenskultur. Handbuch für Führungskräfte, Kohlhammer, 2010
Karel ŠIMR, Diakonie ve veřejné sféře – dcera nebo sestra církve?, in: Caritas et veritas, 1/2017, s. 148-160.
Jakub DOLEŽEL, Církevní sociální práce na pozadí encykliky Deus caritas est. Olomouc, 2012.
Petr KOLAŘÍK. Identita sociálních služeb poskytovaných katolickou církví, Sociální práce/Sociálna práca 4/2008: 75-84.. 2008.
Kontrolní otázky a úkoly
Co je organizační a diakonická kultura?
Z jakých vrstev se diakonická kultura skládá?
Vysvětlete pojmy hodnoty, poslání, vize, corporate management.
Jak je možné viditelně uplatnit diakonickou kulturu v charitativní práci?
-
Vyučuje: Mgr. Karel Šimr, Ph.D.
Osnova tématu (dílčí témata)
1. Ježíšova diakonie
2. Diakonie v Ježíšově zvěstování
3. Diakonie v prvokřesťanském sboru
4. Kérygmatický, empirický a spirituální přístup
5. Charitativní práce v kontextu trinitární teologie
6. Otázka identity a profilu
7. Mezioborový ráz charitativní práce
Komentář
Pojem diakonie v dnešním slova smyslu má svůj původ v Novém zákoně. Pokusy o novozákonní zakotvení diakonie se obvykle dovolávají Ježíšova jednání v kontextu Božího království (uzdravování), přikázání lásky k bližnímu a základních textů, vztahovaných k diakonii, v matoušovských (řeč o posledním soudu, Mt 25), lukášovských (podobenství o milosrdném Samařanu, L 10) a janovských obcí (mytí nohou učedníkům a přikázání lásky, J 13). Křesťanská služba je zakotvena v diakonii Syna člověka, který "nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé" (Mk 10,45). Jádrem Ježíšova poslání je sebevydání života pro druhé. Konstitutivním prvkem Ježíšovy diakonie je propojení příklonu k Bohu a zároveň obrácení se k člověku. Ježíšovo uzdravování, sycení zástupů a vymítání démonů je eschatologickým znamením ohlašovaného konce času, Božího království. Ježíšovy činy pomoci nejsou jen snahou o zmírnění bolesti a nouze, nýbrž přímo zápasem s mocí zla a smrti, který se dovršuje v jeho oběti na kříži a vzkříšení.
Tematika služby a milosrdenství má ale své místo nejen v Ježíšově jednání, ale také v jeho slovech a zvěstování. Obojí je ostatně pevně spojeno. Slovo a čin v Ježíšově veřejném působení – stejně jako následně v působení církve – tvoří nerozlučný celek. Příkladem může být Ježíšovo předvelikonoční mytí nohou učedníkům, uzavřené výzvou: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. (J 13,14)“ V Ježíšově zvěstování hraje v kontextu diakonie důležitou roli recepce starozákonního přikázání lásky k bližnímu, konkrétně verše Lv 19,18b. Tu najdeme v různých podobách ve všech synoptických evangeliích v rámci perikopy o tzv. dvojím přikázání lásky. Do tohoto rámce patří rovněž klíčové podobenství o milosrdném Samařanu.
V historii měl na koncepci charitativní práce zásadní vliv jeden z úryvků Evangelia podle Matouše, který se nazývá Řeč o posledním soudu (Mt 25, 31-46). Text se primárně snaží zodpovědět otázku, zda mohou být vedle pohané (nekřesťané). Text skrze vyprávění o ne/poskytnutí pomoci vysvětluje, že křesťané ve světě zastupují Ježíše Krista a proto díky vztahu ke křesťanům mohou být spaseni i pohané. Tento výklad, který potvrzuje i historicko-kritická metoda výkladu Bible, se však v historii stal podružným. Místo něj převládl výklad, který je dnes obecně rozšířený, a který text chápe jako výzvu k dobročinnosti. Tento klasický výklad nechápe biblický úryvek v jeho kontextu a nezohledňuje záměr autora Evangelia podle Matouše. Protože v historii dlouho převládal, vznikl podle něj i seznam dobročinných skutků, tzv. skutky tělesného milosrdenství, kterými byli křesťané povinni vůči svému okolí, aby mohli být spaseni. Tím tento výklad instrumentalizuje pomoc i klienta pomáhajícího, kteří se pro něj stávají prostředkem ke splnění náboženských povinností. Sám text úryvku však tento přístup ve skutečnosti vylučuje.
Na tuto Ježíšovu diakonii navazuje diakonie jeho učedníků v rámci křesťanských obcí. Služba potřebným je u apoštola Pavla chápána jako jedno z charismat, darů Ducha svatého. Již Skutky 6 svědčí o rané diferenciaci na službu slova (z hlediska konstitutivních znaků církve bychom řekli liturgii a martyrii) a službu u stolu (diakonii ve smyslu služby potřebným – pojem diakonie je ovšem užit v obou případech!). Pro chápání diakonie, zakotvené v křesťanském sboru, je ovšem klíčový také čtvrtý pojem z teorie realizačních forem církve – totiž společenství (koinonie). Nový zákon spojuje dvojí význam koinonie. Je to „společenství skrze účast na něčem společném“ (účast na Kristu) a „společenství s druhými“. Ze společné účasti na Kristu roste v křesťanském společenství vzájemná spoluúčast, která se projevuje solidaritou a vzájemným nesením břemen (viz Sk 2,44; Ga 6,2).
Teologická reflexe charitativní práce se ve 20. stol. Ubírá v zásadě třemi různými směry:
- systematicko teologický přístup (kérygmatický): odůvodňuje charitativní práci vztahem k církvi (např. koncept diakonie jako konstitutivního znaku církve)
- sociálně etický (empirický): vychází z reálných podob institucionalizované charitativní práce a zdůrazňuje její společenský rozměr (politický a ekonomický rozměr charitativní práce)
- spirituální: zaměřuje se na žitou spiritualitu v charitativní práce (např. koncept diakonické kultury)
Rozmanité koncepty charitativní práce je možné rozlišit nejen podle různých teologických disciplin, v jejichž rámci jsou primárně rozvíjeny (systematická teologie, teologická etika, spirituální teologie), ale také v perspektivě trojiční teologie, tedy ve vztahu tajemství Boha jako jako Otce, Syna a Ducha svatého. Důležité je zde obojí: Boží jednota (v podobě skutečnosti vzájemného přebývání božských osob jako tajemství dávající se a zároveň druhého nepohlcující lásky a jakýsi pravzor lidské empatie) i vnitřní rozlišenost: V Bohu Otci, stvořiteli nebe i země, tak můžeme nacházet Dárce všelidské schopnosti pomoci, v působení Ducha svatého stálého inspirátora úsilí o spravedlnost a dobro a obnovovatele sil a motivace k pomoci, a v díle Vykupitele nejen zjevení Boží lásky k člověku a vzor sklonění k lidské nouzi, ale především skutečnost definitivního přemožení zla, které umožňuje přijetí vlastní slabosti, hříšnost a smrtelnosti jako předpoklad skutečné solidarity.
Z hlediska odborné reflexe charitativní práce hraje důležitou roli otázka, jaký v ní připadá vůbec teologii význam. V současném pojetí již není teologie chápána jako vedoucí disciplina, ale jako jedna ze vztažných disciplin. To souvisí s chápáním charitativní práce jako interakce diakonie a sociální práce, tedy jako určitého „hybridu“, který není možné uchopit pouze z jednoho úhlu pohledu a který zachovává autonomii oborových reflexí jednotlivých oblastí.
Klasický problém v teologické reflexi charitativní práce představuje otázka její identity. Ten souvisí se skutečností, že diakonie byla ve 20. stol. vyňata z ryze církevního kontextu a je začleněna do struktur sociálního státu. Odpovědi na otázku lze rozdělit do dvou skupin: Jedna považuje zřetelný křesťanský profil charitativní práce (např. v podobě křesťanské motivace pracovníků), druhá pomáhající jednání jako odraz Božího sklonění k člověku považuje za dostatečné samo o sobě. Spíše než o propriu charitativní práce se zdá být vhodnější mluvit o jejím profilu: nejde o vymezování vůči jiným podobám pomoci, ale o pozitivní rozvíjení toho, co je křesťanské, vzájemné propojování a obohacování.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha, 2008
- Biblická východiska metodologie Charitativní práce (PDF)
Jakub DOLEŽEL, „Co dělá sociální práci křesťanskou?“, in: Michal OPATRNÝ – Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice 2010, s. 24-27.
Michal OPATRNÝ, Charitativní práce: interakce sociální práce a diakonie, in: Michal OPATRNÝ – Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice 2010, s. 39-46.
Karel ŠIMR, Církevní, nebo světská diakonie?, in: Caritas et Veritas 2/2016, s. 81-96 (www.caritasetveritas.cz).
Karel ŠIMR, „Odůvodnění diakonie v pohledu trinitární teologie“, in: Ladislava ŘÍHOVÁ (ed.), Jednota v mnohosti - In pluribus unitas 2016, s. 220-226 (dostupné zde).
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Český ekumenický překlad.
Michal OPATRNÝ, Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty sociální práce pro teologii, Praha, 2013.
Ctirad V. POSPÍŠIL, Teologie služby. Kostelní Vydří, 2002
Ralf HOBURG, „Theologische Begrűndungen der Diakonie“, in: Johannes EURICH – Heinz SCHMIDT (ed.), Diakonik. Grundlagen – Konzeptionen – Diskurse, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2016, s. 111-144.
Kontrolní otázky a úkoly
- Co můžeme označit Ježíšovou diakonií?
- Jaké jsou klíčové texty o diakonii v Ježíšově zvěstování?
- Ve kterém evangeliu najdeme tzv. řeč o posledním soudu?
- Jaký je autorem zamýšlený význam tzv. řeči o posledním soudu?
- Proč se tzv. řeč o posledním soudu poskytování pomoci týká jen sekundárně?
- Jaká teorie a metoda charitativní práce byla z tzv. řeči o posledním soudu odvozena?
- Co je charakteristické pro pojetí diakonie v raných křesťanských
sborech?
Jaké jsou základní teologické přístupy k odůvodnění charitativní práce? Uveďte příklady.
Jaký význam pro charitativní práci má křesťanské učení o stvoření?
V čem spočívá tradiční christologické odůvodnění diakonie?
Jak význam pro uchopení charitativní práci má křesťanské učení o Duchu svatém?
Co pro teologii znamená, že charitativní práce je reflektována mezioborově?
Co znamenají pojmy identity, propria a profilu charitativní práce? Jaké existují hlavní přístupy k této problematice?
-
Vyučuje: Mgr. Karel Šimr, Ph.D.
Osnova tématu (dílčí témata)
1. Obsah a výklad biblického textu Jan 13, 1-17
2. Teologické souvislosti textu
3. Důsledky pro antropologii a metodologii charitativní práce
Cíl: Představit význam textu J 13,1-17 pro chápání diakonie, na jeho základě osvětlit základy reformačního přístupu k pomáhající praxi a nastínit základní principy s tím související antropologie a metodologie charitativní práce.Komentář
J 13
Ježíšovo mytí nohou učedníkům (J 13) můžeme chápat jako příklad a zároveň předpoklad vzájemné služby křesťanů. Evangelista Jan líčí Ježíšovo jednání jako příklad dokonalé lásky, když se jako Pán ujímá otrocké služby mytí nohou. Ponížená služba je tak chápána jako poslání Ježíše a následně i jeho učedníků. Následný rozhovor Ježíše s Petrem, který se sám brání tuto službu přijmout, ukazuje, že jen ten, kdo je ochoten přijmout Kristovu službu na sbobě samém, může v jeho jménu sloužit druhým. Jako princip křesťansé etiky je možné formulovat: Máme jednat s druhými jako Kristus jedná s námi.
Teologické souvislosti
Christologicko soteriologický kruh milosti (Bonaventura): Ježíš říká: “Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci" (J 16,28). Ponížení i povýšení, výstup ke Kristu i sestup k potřebnému, lásku k Bohu i lásku k bližnímu je možné chápat jako jeden vnitřně související pohyb, nikoli protiklad.
Kristus jako sacramentum a exemplum (Augustin): Je třeba rozlišovat Krista jako “svátost”, jako Boží dar pro naši spásu, a Krista jako příklad k následování. Podle Luthera je nejprve Krista přijmout jako dar, pak je teprve možné ho následovat.
Lidská a Boží láska (Luther): Člověk miluje krásné, dobré, silné, moudré… Bůh miluje zlé (hříšníky – ne zlo), slabé, pošetilé, ošklivé (aby jim dal podíl na své dobrotě). Lidská láska vzhlíží vzhůru, Boží dolů.
Svoboda a služba (Luther): Platí dvě teze: Křesťan je svobodným pánem… Křesťan je služebným otrokem… Člověk je vnitřně svobodný v Bohu skrze víru a současně navenek zavázaný druhým v lásce. Dobrý strom nese dobré ovoce (proti záslužnosti skutků)
Antropologie
Reformační teologie tradičně více než katolická teologie akcentuje lidskou porušenost a hříšnost. Ježíšovo mytí nohou ukazuje potřebu přijmout Kristovu službu jako předpoklad naší služby druhým v jeho jménu a duchu. Nejprve je víra, z ní vychází skutky. Odkázanost na Boží milost v existenciální rovině osvobozuje od pomoci jako seberealizace (kreativní pasivita).
Metodologie
K diakonickému rozměru charitativní práce by měl patřit prostor pro kultivaci diakonického postoje, např. uvědomění si vlastní zranitelnosti, prostor pro zastavení a přijímání, pro Kristovu službu nám. Vnitřní svoboda totiž pak vede k pomáhání očištěnému od prosazování vlastních potřeb. K pomáhání v křesťanském duchu patří také následování Boží lásky, které se sklání k tomu, co je ošklivé, zlé a pošetilé.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Karel ŠIMR, Trojí diakonie. Evangelická diakonie, křesťanská služba a diakonát v perspektivě teorie sociálních systémů, Brno: CDK, 2019, s. 19-22.49-55
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Jan ROSKOVEC: Evangelium podle Jana, Praha: Česká biblická společnost, 2020, s. 545-563
- Martin LUTHER, O svobodě křesťana, in: Martin LUTHER, Je jeden veliký kopec… Výbor z díla II., Praha: Lutherova společnost, 2010, s. 6-27
- Tuomo Mannermaa, Zwei Arten der Liebe. Einführung in Luthers Glaubenswelt, in: Tuomo Mannermaa, Der im Glauben gegenwärtige Christus, s. 107-182.
-
7. Podobenství o milosrdném Samaritánovi a s ním související antropologie a metodologie charitativní práce
Vyučuje: doc. Michal Opatrný, Dr. theol.
Text podobenství o milosrdném Samaritánovi z Evangelia podle Lukáše v tzv. katolickém liturgickém překladu.
Evangelium podle Lukáše 10, 25-37:
10,25 Jednou povstal jeden znalec Zákona, aby ho přivedl do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám
dělat, abych dostal věčný život?“
10,26 (Ježíš) mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“
10,27 On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i
celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!“
10,28 Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“
10,29 Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
10,30 Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti
ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli.
10,31 Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu.
10,32 Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
10,33 Ale jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto.
10,34 Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil
do hostince a staral se o něho.
10,35 Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš
navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
10,36 Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“
10,37 On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“
Alegorické výklady podobenství: Ekonomický výklad pro charitu a diakonii
Alegorické výklady nesledují kritický jazykový rozbor biblického textu, který je zasazený do kontextu historických znalostí a poznatků z archeologických vykopávek. V textu hledají skryté významy a inspirace, které jsou často podmíněny současnou situací, ve které se čtenář nebo vykladač textu nachází. Tak vznikaly i ekonomické výklady podobenství, které si všímají především poznámky na konci příběhu, že Samaritán zaplatil hostinskému za další péči o přepadeného pocestného.
Podobenstvím je ospravedlněno financování křesťanské charity a diakonie jako nutná součást jejího fungování a rozvoje:
Je možné rozlišovat profesionální a organizovanou charitativní a diakonickou pomoc (služby a projekty charitativních a diakonických organizací) od spontánní a dobrovolné charitativní a diakonické pomoci (angažmá křesťanů ad hoc, komunitní aktivity ve farnostech a církevních sborech)
- Je tak umožněno oddělení postojů a jednání i různých forem pomáhající praxe – profesionální, dobrovolnické, dárcovské.
- Je tak možné budovat i sofistikovanější modely pro manažerské a ekonomické fungování křesťanských Charit a Diakonií, ve kterých hraje zásadní roli nakládání s prostředky, které jim poskytuje církev nebo její součást jako jejich zřizovatel.
Alegorické výklady podobenství: Metodologický výklad pro charitu a diakonii
Alegorické výklady nesledují kritický jazykový rozbor biblického textu, který je zasazený do kontextu historických znalostí a poznatků z archeologických vykopávek. V textu hledají skryté významy a inspirace, které jsou často podmíněny současnou situací, ve které se čtenář nebo vykladač textu nachází. Tak vznikaly i metodologické výklady podobenství, které si všímají především toho, jak jedná Samaritán.
Důraz na propojení soucitu a jednání – jako by to byly dvě stránky jedné mince:
Soucit – pohnutí nad situací člověka, který potřebuje pomoc, se projevuje jedině věcným a účinným jednáním, nikoliv projevem emocí, verbálně, atp.- Emoce nejsou tím, co vede jednání pomáhajícího.
- Je vedeno rozumovou reflexí pohnutí, které člověk prožívá, protože jinak by jen těžko ústilo do věcného a účinného jednání.
- K pomoci je Bohem uschopněn každý člověk, což se projevuje pohnutím nad nouzí druhého. Sám se ale musí rozhodnout, že na své pohnutí bude také reagovat věcným a účinným jednáním.
Samaritánův postup při pomoci přepadenému je inspirativní:
- Bylo mu ho líto, ošetřil a obvázal přepadenému rány, odvezl ho do hostince, staral se o něj a zaplatil další péči a šel dál svou cestou.
Role Samaritána a hostinského reprezentují spontánní a dobrovolnou pomoc a profesionální a organizovanou pomoc.
Metoda charity a diakonie: Vidět-Nechat se pohnout-Být reflexivní-Jednat
Alegorické výklady podobenství: Pastorální výklad
Alegorické výklady nesledují kritický jazykový rozbor biblického textu, který je zasazený do kontextu historických znalostí a poznatků z archeologických vykopávek. V textu hledají skryté významy a inspirace, které jsou často podmíněny současnou situací, ve které se čtenář nebo vykladač textu nachází. Tak vznikaly i pastorální výklady podobenství, které si všímají především toho, co z podobenství vyplývá pro křesťanskou komunitu - farnost, sbor nebo obec.
Spontánní a dobrovolná pomoc je věcí církevních komunit (farností, sborů a obcí), profesionální a organizovaná je věcí charitativních a diakonických organizací jako poskytovatelů sociálních služeb.
nebo
Církevní komunity (farnosti, sbory a obce) mají podporovat profesionální a organizovanou pomoc charitativních a diakonických institucí:
- Mají být finančními a materiálními podporovateli institucí a mají v nich působit jako dobrovolníci.
- Mají se stávat sociálním prostředím pro klienty a podporou pro pracovníky organizací.
Stručný exegetický rozbor a principy vyplývající z diakonické exegeze podobenství
Biblická exegeze se zabývá výkladem textů Písma. Zkoumá text samotný, provádí jeho jazykový rozbor, a zasazuje ho do kontextu historických poznatků a znalostí získaných archeologickým výzkumem.
Podobenství je exkluzivní látka Evangelia podle Lukáše:
- V evangeliích podle Marka a Matouše je jen dialog o největším přikázání
- U Lukáše má podobenství roli druhého ohniska elipsy – je protikladem k podobenství o milosrdném otci
- Milosrdný otec = v příběhu Bůh představuje sám sebe jako milosrdného otce;
- milosrdný Samaritán = příběh o tom, jak si Bůh představuje člověka.
Samaritán je heretik a schismatik; patří k alternativnímu židovskému kultu na hoře Garazim, který byl spojen i s alternativním výkladem Tóry - Mojžíšova zákona. Pro Ježíšovy posluchače je to příslušník opovrhované menšiny z periferie.
Ačkoli v příběhu není řeč o Bohu, Samaritán jedná bez náboženských zájmů a motivů:
- Kontrast ke kněžím a levitům: Zatímco oni vždy jednali z náboženských zájmů a motivů, Samaritán s těmi pravými náboženskými zájmy a motivy nemůže mít podle Ježíšových posluchačů nic společného.
- A přitom Boží vůli odpovídá jednání Samaritána.
Samaritán nevykonal nic zásadního, mimořádného:
- Hostinec, řec. pandocheion = krčma, pajzl, také: bordel
- 2 denáry - denní mzda námezdního dělníka
Podobenství vrcholí obrácením původní zákoníkovy otázky:
- Nikoliv: Kdo je bližní?, ale: Jednám já jako bližní?
Z toho vyplývají tři principy diakonické exegeze příběhu:
Lidskost jednání
- Samaritánův příběh ukazuje, že dvě části největšího přikázání nestojí proti sobě a ani nejsou vzájemně zaměnitelné nebo nahraditelné.
- Chce říci, že se láska k Bohu odehrává v lásce k člověku.
Priorita bližního
- Změna v otázce na konci příběhu znamená, že ten, kdo se setká s nouzí druhého, se musí bližním teprve stát (získaný status je důležitější než připisovaný).
Odstranění sociálních hranic
- Že kněz a levita nepomohou a Samaritán ano, není kritika kultu, ale důraz položený na skutečnost, že náboženská a etnická příslušnost není pro jednání podle Boží vůle nutná.
- Jakékoliv hranice (náboženské, sociální) nemají vliv na nekonečného Boha jeho vůli, kdo má být bližním.
Metodologie charitativní a diakonické pomoci
Podobenství vždy bylo a je významným zdrojem inspirace pro křesťanskou charitu a diakonii.
Podobenství je významným zdrojem inspirace pro křesťanskou charitu a diakonii:
Vyplývá z něj rozhodující kritérium křesťanské charity:
- Charita/diakonie je pomoc těm, kdo jsou na tom nejhůř, protože je ostatní obešli
Vyplývá z něj metoda pro charitativní práci:
- Vidět: Vnímat situace, které mohou být situací nouze
- Nechat se pohnout: Přijmout povolání, být bližním
- Posoudit situaci: Rozhodnout, kolik a jaké pomoci je potřeba a jaká pomoc je v silách pomáhajícího
- Jednat: Systematicky řešit situaci – následovat své rozhodnutí
Antropologie charitativní a diakonické pomoci
Podobenství představuje určitý obraz člověka:
- Nouze a ohrožení života jsou běžné a obvyklé jevy, patří k člověku, protože je člověkem
- Pomoci v nouzi a ohrožení života je také běžné, paří to k člověku (viz antický étos pomoci)
Soucitu a jednání – blíženecké lásky je schopný každý člověk, protože je k nim povolán Bohem:
- Křesťan není lepším pomáhajícím než nekřesťan
- Blíženecká láska vyplývá z přirozenosti člověka
-
Vyučuje: Mgr. Karel Šimr, Ph.D.
Osnova tématu (dílčí témata)
Diakonie jako jeden z prvků realizace církve
Historické utváření diakonátu
Diakonát jako most mezi církví a společností
Komentář
Ve 20. stol. se v ekumenické šíři prosazuje pastorálně teologická teorie tří (ev. čtyř) prvků, jimiž se církev uskutečňuje: martyrie (svědectví), liturgie (bohoslužba) a diakonie (služba potřebným), případně koinonie (společenství). Kromě zmíněných neformálních či organizovaných podob je diakonie spojena v církevní tradici také s institutem diakonátu. Zmínky o této službě najdeme již v novozákonních textech, od 2. stol je doloženo triadické pojetí církevního úřadu biskupů, presbyterů a diakonů. Diakon vystupuje jako pomocník a pověřenec biskupa jako jeho „oko a ucho“ pro potřeby v okolí křesťanského společenství a spojuje ve své osobě liturgickou a charitativní funkci. Od 4. stol. ustupuje specifická funkce tohoto úřadu do pozadí, diakonát se stává pouhým předstupněm kněžství a charitativní úkoly církve přebírají zejména kláštery. K novodobým pokusům o obnovu diakonátu dochází nejprve v 16. stol. ve švýcarské větvi reformace u Kalvína a Bucera a zejména pak v 19. stol. U J.H. Wicherna a Th. Fliednera, který v roce 1836 zakládá „mateřinec“ diakonek - žen, které se vzdaly vlastní rodiny a věnují se z křesťanského přesvědčení obětavě profesionální ošetřovatelské službě. V současném německy mluvícím evangelickém prostředí existují diakoni jako odborní pracovníci s dvojí kvalifikací (teologickou a sociální, pedagogickou apod.) a církevním pověřením. V římskokatolické církvi došlo k obnovení institutu trvalých diakonů, otevřeného i ženatým mužům, na 2. vatikánském koncilu. Teologická diskuse o funkci diakonátu v katolickém i evangelickém prostředí je stále otevřená. V praxi je možné sledovat katolickou inklinaci spíše k liturgickému pojetí, v evangelickém spíše k charitativnímu. Pokud vyjdeme z významu pojmu diakonie jako budování mostů mezi církví a společností s důrazem na diakonii, pak by se tento rozměr měl odrazit také v praxi diakonů.
Studijní materiály k povinnému prostudování
Ctirad Václav POSPÍŠIL, Deus caritas est a diakoni, in: Teologické texty 2006/4 (https://www.teologicketexty.cz/casopis/2006-4/Deus-caritas-est-a-diakoni.html)
Karel ŠIMR, Diakon – církevní sociální pracovník, výpomocný duchovní nebo „networker“, in: Teologická reflexe 2/2017, s. 156 – 168
Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008; kapitola 5
II. VATIKÁNSKÝ KONCIL. Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, in: Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha: Zvon, 1995, s. 173-265. 1995.
BENEDIKT XVI., Deus caritas est: Encyklika o křesťanské lásce z 25. 12. 2005.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
Mezinárodní teologická komise, Diakonát, vývoj a perspektivy, Praha: Krystal OP, 2008
Michal OPATRNÝ, Místo diakonie v životě Božího lidu, in Pastoračná činnosť vo farnosti a diecéze, ed. Michal Baláž – Zdeno Pupík – Peter Švec, Žilina, ICM, 2011, s. 25-37.
Kontrolní otázky a úkoly
Co znamená diakonia v kontextu realizačních forem církve?
Popište čtyři konstitutivní prvky církve a vysvětlete, co mají vyjadřovat
Proč pomoc potřebným vzájemně propojuje církev a společnost?
Jak se vyvíjel diakonát?
Jaké jsou hlavní současné příspěvky k diskusi o funkci diakonátu?
Jaký je význam diakonátu pro ostatní formy charitativní práce?