Osnova sekce

  • Osnova tématu (dílčí témata)

               1)         Postmoderna a postfaktická doba

               2)         Individualizace a detradicionalizace náboženství

               3)         Individualizace a detradicionalizace spirituality

               4)         Charakteristické znaky spirituality a religiozity v postmoderně


    Komentář

    Tzv. období postmoderny popisuje stav společnosti, kdy se její stávající pilíře a vazby mezi jejími částmi a členy rozvolňují a mění z pevných na proměnné, příp. tzv. rozkolísané nebo tekuté. V tomto kontextu se v posledních letech hovoří také o postfaktické době jako nástupci postmoderny. Rozkolísanost původních pevných – moderních pilířů společnosti a jejích interních vazeb dosáhla stavu, kdy se na ně nelze odvolávat; osobní názory a dojmy nebo dezinformace nakonec platí více než empirická fakta a věcné argumenty.

    Uvedený způsob fungování společnosti má své specifické dopady také na religiozitu a spiritualitu; změny v jejich prožívání a uskutečňování zpětně ovlivňují způsob života společnosti. Náboženská téma jsou tak např. na jednu stranu v každodenním životě zcela marginální, zatímco na druhou stranu mohou působit jako akcelerátory politických změn na národní i mezinárodní úrovni. Příkladem je odvolávání se na křesťanské hodnoty těmi, kdo odmítají muslimské uprchlíky, i když sami praktikujícími křesťany nejsou.

    Sociologie náboženství popisuje tyto postmoderní proměny v prožívání religiozity a spirituality jako jejich individualizaci a detradicionalizace. Individuálně konstruovaná spiritualita nabývá na významu oproti kolektivní religiozitě – jsou opouštěny společné formy prožívání víry, ubývá praktikujících členů církví, ale to neznamená, že lidé jsou méně spirituální. Uvnitř jednotlivých náboženství tak dochází k rozpadům do různých relativně malých frakcí (např. islám), či ke konstrukci individualizovaných forem prožívání daného náboženství – věřící se neidentifikují se všemi prvky věrouky a morálky (např. katolíci používají bariérovou antikoncepci), zejména pak k latentní příslušnosti k danému náboženství (více či méně příležitostně se k němu hlásí, ale nepraktikují). To vše znamená, že jsou opouštěny tradiční formy prožívání religiozity a spirituality, a že i v rámci náboženství je částečně opouštěna jejich tradice.

    Postmoderní religiozita je tedy taková, která je fragmentovaná a která v sobě obsahuje mnoho dalších variant prožívání daného náboženství. Postmoderní spiritualita (v sociologickém smyslu) může být často kombinací prvků z několika různých náboženství a filosofických systémů (supermarket náboženství) doplněných o další paranáboženské prvky (okultismus, magie, amulety, věštci, apod.). Výrazným znakem postmoderní spirituality je, že je neuvědomělá – např. čtenář horoskopů v populárních časopisech si neuvědomuje, že jde o projev jeho vlastní spirituality, když horoskopy čte.


    Studijní materiály k povinnému prostudování

    Pew Research Center. Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe: National and religious identities converge in a region once dominated by atheist regimes. (http://www.pewforum.org/2017/05/10/religious-belief-and-national-belonging-in-central-and-eastern-europe/)

    VÁCLAVÍK, D. Náboženství a moderní česká společnost, Praha, Grada, 2010.

    Kontrolní otázky a úkoly

    1)         Charakterizujte tzv. postmodernu.

    2)         Proč je označení postmoderna v posledních letech nahrazováno termínem postfaktická doba?

    3)         Operacionalizujte pojem individualizace a detradicionalizace spirituality a religiozity

    4) Jaké jsou charakteristické znaky spirituality a religiozity v postmoderně?