2. Základní informace o tématu


Komunikace osob s postižením je velice široká problematika, která vyplývá zejména ze specifik daného postižení. Z tohoto důvodu je třeba jednoznačně rozlišovat komunikaci dle typu postižení. Termín postižení definuje Mezinárodní klasifikace funkčních schopností disability a zdraví. Pro tuto klasifikace je postižení (v AJ disability) zastřešující pojem pro poruchy, hranice aktivit a omezeni participace. „Označuje negativní hlediska interakce mezi jedincem (se zdravotním problémem) a spolupůsobícími faktory daného jedince (faktory prostředí a faktory osobní).“ (MKF str. 221) Postižení je tedy snížení funkčních schopností jedince, které vzniká, když se člověk se svým zdravotním stavem setkává s bariérami prostředí. Problémy v oblasti komunikace je tedy možné rozlišovat dle typu postižení, neboť typ postižení do určité míry koresponduje s bariérami, se kterými se daný jedinec nejčastěji setkává. Specifické problémy a následný přístup k těmto osobám v komunikaci tedy budeme dále rozlišovat na:

  • postižení na základě zraku – zrakové postižení
  • postižení na základě sluchu – sluchové postižení
  • postižení na základě intelektu – intelektové postižení
  • postižení na základě tělesného schématu – pohybové postižení

Typ postižení odráží bariéry, se kterými se daný člověk v komunikaci potýká, nicméně dalším důležitým hlediskem je míra, resp. stupeň daného postižení, a to zejména v oblasti smyslového postižení (zrakové a sluchové postižení), ale též v oblasti intelektu či problematiky v oblasti tělesného schématu. Jednotlivé stupně závažnosti postižení se v českém prostředí určují podle Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů - desátá revize (MKN-10). Zásady komunikace s lidmi s postižením vycházejí tedy z typu a míry závažnosti postižení.

Následující kapitoly jsou členěny dle typu postižení. Nejprve jsou popsány základní informace o tématu, tedy definice daného postižení a členění míry postižení dle MKN. Dále jsou popsány obecné zásady komunikace osob s daným typem postižení. V neposlední řadě je problematika komunikace osob s daným typem postižení konkretizována z hlediska vývojového období, tedy na specifika komunikace s dítětem, dospělým a seniorem s daným typem postižení.