1. Základní informace o tématu


Problematika tělesného postižení a komunikace s postiženým závisí na způsobu vzniku poruchy tělesného aparátu. Pokud tělesné postižení vzniklo na základě poruchy některých mozkových funkcí nebo koordinace svalstva, dochází často k narušení řečových schopností. Nejčastěji je problematika komunikace a tělesného aparátu spojena s dětskou mozkovou obrnou (dále jen DMO) nebo u pacientů po prodělaných cévních mozkových příhodách. V obou případech se setkáváme s tzv. dysartrií, neboli poruchou artikulace, projevující se neobratností ve výslovnosti, která může činit řeč až nesrozumitelnou. Dysartrie je způsobena obrnou či narušením koordinace artikulačního svalstva (jazyka, obličejových svalů, měkkého patra, hrtanu, hltanu) a někdy bývá spojena i s problematikou polykání. Řeč je v tomto případě nekoordinovaná, s namáhavou výslovností a s povrchním dýcháním, které ztěžuje správnou tvorbu hlasu. S tím se pojí i tzv. huhňavost, která je způsobená tím že proud vzduchu uniká nosem.

Dalším problémem v komunikaci, který sledujeme u problematiky tělesného postižení je tzv. afázie. Afázie je narušení či ztráta již rozvinuté schopnosti porozumění a produkce řeči. V problematice tělesného postižení vzniká afázie nejčastěji po cévních mozkových příhodách, po úrazech hlavy nebo po nádorech mozku. Problematika afázie je však komplikovanější, neboť se v mnoha případech nejedná jen o poruchu tvorby řeči, ale i o celkové porozumění řeči. Podle typu afázie může být narušena pouze schopnost mluvit (expresivní, motorická), schopnost rozumět (impresivní, senzorická) nebo obě současně (totální).

Vzhledem k šířce problematiky komunikace u osob s tělesným postižením je proto třeba vždy přistupovat individuálně k danému člověku, neboť velmi často je problematika poruchy tvorby řeči spojována s domněnkou, že lidé s problematickou komunikací nerozumí sdělení nebo mají nižší intelekt (tzv. haló efekt).

SLOWÍK, Josef (2010) Komunikace s lidmi s postižením, Praha, Portál, 160 s., ISBN 978-80-7367-691-9