Problematika komunikace s osobou se sluchovým postižením

Komunikace u osob se sluchovým postižením vychází ze stupně sluchové ztráty, což následně ovlivňuje způsoby komunikace. WHO člení stupně sluchové ztráty na:

Normální sluch  0 - 25 dB

Lehká porucha 26 - 40 dB

Střední porucha 41 - 60 dB

Těžká porucha 61 - 80 dB

Velmi těžká porucha 81 a více

Komunikace u osob s postižením vychází z míry sluchové ztráty. Za normální sluch je považován takový, kdy míra sluchové ztráty nepřesáhla 25dB. Za mírné sluchové postižení je považováno takové, kdy došlo ke sluchové ztrátě větší než 25dB, resp. od 26 dB do 40dB. U osob s mírnou ztrátou sluchu se můžete setkat s problémy ve sledování řeči, a to zejména v hlučném prostředí. Střední sluchové postižení je charakteristické sluchovou ztrátou v rozmezí 41-60dB. U těchto lidí se objevují problémy se sledováním řeči v běžném prostředí. Na druhé straně je u této skupiny ztráta sluchu do určité míry kompenzována sluchadlem, což umožňuje běžnou mluvenou komunikaci. Těžké sluchové postižení je charakteristické sluchovou ztrátou v rozmezí 61-80dB. U těchto lidí dochází k výrazným problémům v oblasti mluvené řeči. Sluchadla, popř. implantát, do určité míry sluchovou ztrátu kompenzují, ale doplňují jej další mechanismy podporující komunikaci. Velmi těžké sluchové postižení je charakteristické sluchovou ztrátou větší než 81dB. U této skupiny osob je hlavní způsob komunikace postaven na zrakovém kontaktu. Pro zahájení komunikace je tak třeba navázat zrakový kontakt, přičemž pro získání pozornosti je možné využít několik způsobů: zvuk, dotyk, vibrace, pohyb, světlo. Osoby s tímto stupněm postižení mohou komunikovat za pomoci odezírání ze rtů nebo znakového jazyka.

Pro srovnání hluku v prostředí Potměšil (2003) uvádí[1]:

50 dB     - úroveň konverzační řeči (40-60 dB)

60 dB     - pračka

70 dB     - bouchnutí dveřmi

90 dB     - pouliční doprava          

110 dB  - rockový koncert           

120 dB  - hlasité hřmění              

130 dB  - motorová sbíječka