2. Obecné zásady komunikace


Sluchová ztráta je nejčastěji kompenzována za pomoci zraku. Z tohoto důvodu je v komunikaci s osobou se sluchovým postižením důležité vytvořit při komunikaci takové podmínky, které umožní komunikaci zrakovou cestou. Předně se jedná o navázání očního kontaktu. To znamená, že než začneme mluvit, je třeba navázat oční kontakt. Možností pro navázání očního kontaktu je celá řada, ale nejvhodnější způsob je poklepání na rameno. Dále je třeba hovořit celou dobu tak, aby neslyšící dobře viděl na ústa a tím mohl odezírat. Není proto vhodné se při komunikaci otáčet (stranou, zády), žvýkat nebo zakrývat ústa. Je důležité si uvědomit, že odezírání je velmi náročná dovednost, kterou se daný člověk musí naučit, proto nemluvte příliš rychle a dlouho, ale také se nesnažte slabikovat či příliš artikulovat. Není vhodné zvyšovat hlas ani křičet. Mluvte přirozeně. Používejte všeobecně známá slova, jednoduché věty, ale také nemluvte v ironii. 

 

DESATERO komunikace s osobami se sluchovým postižením dle Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP):

  1. Komunikace „přes papír“ s neslyšícími je většinou neúčinná. Lidé, kteří se narodili jako neslyšící nebo ztratili sluch v raném věku, nemají dostatečnou slovní zásobu, takže psaný projev pro ně neznamená úlevu.
  2. S neslyšícím je třeba mluvit přirozeně, pomaleji, čelem a s „prázdnými ústy“. Při mluvení by jednající osoba neměla jíst, pít, kouřit, žvýkat, podpírat si bradu či dávat si ruce před ústa. Je vhodné udržovat pomalejší rytmus řeči a nezvyšovat hlas.
  3. Pro komunikaci s neslyšícím je dobré využívat výrazy obličeje a gesta rukou. Přijímání zpráv je pro neslyšícího stejně důležité jako jejich předávání.
  4. Odezírání nepředstavuje pro neslyšící úlevu. Je zjištěno, že odezírání je pro neslyšící zřetelné pouze z 30-40 %.
  5. Pokud jednající osoba neslyšícímu nerozumí, je vhodné požádat neslyšícího, aby zpomalil nebo větu zopakoval.
  6. Zná-li osoba jednající s neslyšícím základy znakového jazyka či prstové abecedy, měla by je používat.
  7. Při konverzaci ve skupině je třeba říci neslyšícímu téma rozhovoru tak, aby se necítil vyčleněn.
  8. Kontakt s neslyšícím je zapotřebí udržovat přímým pohledem z očí do očí.
  9. Při komunikaci s neslyšícím je žádoucí vypnout všechny rušivé zvuky (mobil, rádio, televize apod.).
  10. Pokud chceme získat zpětnou vazbu a ujištění, že neslyšící našemu sdělení skutečně porozuměl, není dobré ptát se, zda porozuměl, ale položit otázku „Co jste mi rozuměl?“.