4. Problematika komunikace s dospělým člověkem se sluchovým postižením


"Hlavním kritériem, podle kterého dělíme osoby se sluchovým postižením do různých skupin, je velikost ztráty sluchu. Podle toho se dělí na nedoslýchavé a neslyšící. Jednoduše se dá říci, že nedoslýchavý člověk má oproti slyšícím lidem nějaké zhoršení sluchu. Má však vždy nějaké zbytky sluchu, které může za pomoci sluchadel  pro vnímání mluvené řeči využít. Neslyšící člověk je člověk, který ani s technickými pomůckami (sluchadly) neslyší nic nebo slyší jen velice omezeně. Zvuky, které slyší, nemůže využít pro vnímání a porozumění mluvené řeči. V této skupině je nejvíce lidí, kteří jsou uživateli kochleárního implantátu. Neslyšících lidí je ve srovnání s lidmi nedoslýchavými jen velmi málo. Zejména u lidí nedoslýchavých je však namístě rozlišovat, jak velká je jejich ztráta sluchu. Nedoslýchavost zahrnuje jen lehké postižení sluchu i velmi těžké poškození sluchu. Důležité je, že nedoslýchavost lze do různé míry kompenzovat technickými pomůckami, sluchadly a podobně. Při menších ztrátách sluchu může člověk dokonce telefonovat, při těžké ztrátě sluchu mohou sluchadla člověku pomoci při odezírání." (Motejzíková 2016[1])

Při práci s dospělým člověkem se sluchovým postižením je důležitá též doba, kdy ke ztrátě sluchu došlo, neboť od toho se odvíjí i možný způsob komunikace, kterou daný člověk zvládá. Lidé, kteří přišli o sluch až poté, co si osvojili mluvenou řeč (tzv. postlingvální neslyšící), mohou komunikovat prostřednictvím mluvené řeči v kombinaci s odezíráním. Oproti tomu lidé, kteří se se sluchovým postižením narodili nebo ztratili sluch před osvojením mluvené řeči (cca do 6 let) (tzv. prelingvální neslyšící), se mohou mluvenou řeč cíleně naučit,  jedná se však spíše o výuku cizího jazyka než jejich přirozeného jazyka. Za přirozený jazyk je u prelingválně neslyšících považován znakový jazyk. Dospělý člověk tak v takovém případě jako způsob komunikace volí znakový jazyk. Výjimkou mohou však být lidé, kteří v raném věku získali kochleární implantát. V takovém případě však tyto osoby upřednostňují mluvenou řeč.



[1] MOTEJZÍKOVÁ Jitka, 2016. Dostupné z: https://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/deti-se-zdravotnim-postizenim/deti-se-sluchovym-postizenim/dite-se-sluchovym-postizenim.shtml