4. Problematika komunikace osob s intelektovým postižením v dospělém věku


V současné době definuje dospělost mnoho definic. Tyto definice je těžké sjednotit, protože je třeba rozlišovat dospělost biologickou a dospělost duševní a přitom respektovat sociokulturní a právní faktory (Šiška 2005). U lidí s intelektovým postižením se obtížnost definice dospělosti komplikuje, a to zejména v definicích duševní, sociokulturní a právní dospělosti. Z tohoto důvodu je vhodné při práci s lidmi s intelektovým postižením vycházet z biologické dospělosti. V oblasti komunikace tedy s dospělým člověkem s intelektovým postižením mluvíme jako s dospělým (vyvarujme se stylu komunikace, který aplikujeme u dětí). Dospělí lidé s intelektovým postižením jsou v rozhovoru rovnocenní aktéři. Jediným rozdílem je jednoznačnost v předávání informací. Nepoužíváme tedy dvojsmysly nebo sarkasmy, nepoužíváme zdrobněliny (není-li to pro rozhovor žádoucí) a nemluvíme v komplikovaných větách. Naopak se snažíme komunikaci zjednodušit na krátké, jednoznačné a srozumitelné věty, při předávání informací používáme názornost úměrnou věku a vždy se ujistíme, že daný člověk sdělení porozuměl.

Inspirujte se na projektu "Getting It Right"