2. Pacient/klient se zrakovým znevýhodněním

1. Mluvte přirozeně, jako s každým jiným pacientem/klientem

Při kontaktu s pacientem/klientem se zrakovým znevýhodněním je důležité, aby se pacient cítil co nejméně znevýhodněn nebo ponížen. I přesto, že osoby se zrakovým znevýhodněním mívají více rozvinutý jiný způsob vnímání, není dobré na něj spoléhat.

2. Jednejte s pacientem/klientem, ne s doprovodem

S pacienty/klienty se zrakovým znevýhodněním je potřeba komunikovat přímo. Doprovod nevidomého pouze doprovází a častokrát nemá informace o aktuálním zdravotním stavu doprovázené osoby. 

Nevhodné jsou proto otázky typu: "Paní, chce si pán sednout?", "Jak se paní cítí?"

3. Zdravte jako první

Pozdrav s vlastním představením je dobré spojit s oslovením např. "Dobrý den pane Nováku, já jsem pan Novotný". Osoba se zrakovým znevýhodněním bude vědět, že pozdrav patří právě jemu. Stejně tak je vhodné oznámit případný odchod z místnosti apod., aby pacient/klient nezačal mluvit v době vaší nepřítomnosti.

4. Fyzický kontakt nahrazuje kontakt vizuální

Při setkání s pacientem/klientem se zrakovým znevýhodněním je vhodné hned po pozdravu podat ruku s doprovodnými slovy: "Podávám Vám ruku." Pacienti/klienti se zrakovým znevýhodněním často ruku podají jako první, aby zjistili, kde přesně stojíte a mohou si vás díky fyzickému kontaktu promítnout ve své mysli. I přes pacientův hendikep je dobré udržovat oční kontakt. Pacienti podle intonace, tlumení hlasu a podobných aspektů poznají, že nemluvíte čelem k nim a vy je tak, ač neúmyslně, vystavíte situaci, kdy neví, jestli mluvíte na přímo na ně.

5. Vysvětlujte veškeré činnosti

Je nezbytné, aby zdravotník vysvětlil pacientům/klientům se zrakovým znevýhodněním, k čemu se schyluje, co se bude dít, nebo jak vše bude probíhat. Při instrumentálním vyšetření je třeba stručně popsat jednak jaké se budou používat nástroje/přístroje, jednak i samotný postup.

Vhodné jsou obvyklé věty typu: "Teď vás to píchne do odesinfikovaného místa", "Teď Vás to bude v dané oblasti tlačit/pálit."

6. Nepřesouvejte věci v průběhu komunikace/vyšetření

Pacient/klient se zrakovým znevýhodněním se primárně pohybuje pomocí svého hmatu a sluchu. V případě, že se takovýto pacient/klient usadí na židli nebo položí na lehátko, přirozeně si pomocí hmatu vykreslí okraje i samotný prostor, ve kterém se nachází. V případě, že vedle něho postavíte ostré předměty, je velice pravděpodobné, že se o ně zraní, zejména pokud jsou zde umístěny v průběhu vyšetření/komunikace a neupozorníte na ně. Stejně tak se jedná o velké předměty jako jsou okna, dveře, které by měly zůstat po celou dobu otevřené nebo zavřené, aby se o ně pacient/klient nezranil.

7. Nevyhýbejte se slovům typu - prohlédnout, kouknout, ...

Tato slova používají všichni lidé i pacienti/klienti se zrakovým znevýhodněním. Ve většině případů se s použitím těchto slov setkáte i u samotných pacientů/klientů, neboť tak vyjadřují svůj způsob vnímání i přesto, že tím myslí čich, sluch nebo hmat.

8. Snažte se být přesný v čase

Při objednání by měl být pacient/klient se zrakovým znevýhodněním objednán na určitou hodinu, kterou je vhodné dodržet, abychom předešli jeho nervozitě pramenící z neznámého prostředí. Je považováno za vhodné pacientovi/klientovi oznámit, že o něm víme a v případě časového zdržení i tento fakt oznámit.

9. Při hospitalizaci popište místnost a představte další osoby na pokoji

Je vhodné pacienta/klienta se zrakovým znevýhodněním umístit na pokoj s vlastním sociálním zařízením, aby si mohl na toaletu dojít samostatně. Dále je vhodné říci, o který typ toalety se jedná a kde najde veškeré pomůcky jako splachovací zařízení, papír, apod.

Rady při komunikaci s osobou se zrakovým znevýhodněním

  1. Pacient/klient se zrakovým znevýhodněním může přijít do zdravotnického zařízení v doprovodu vodícího psa. Není vhodné na něj mlaskat, pískat, hladit ho, krmit nebo mluvit bez vědomí majitele.

  2. Pokud u pacienta/klienta není doprovod, je vhodné se s ním stručně domluvit. Vhodné je nabídnout mu rámě, přičemž se pacient/klient lehce přidržuje za loket a drží se za doprovázející osobou. Nikdy pacienta/klienta se zrakovým znevýhodněním nepostrkujte, netahejte a nesnažte se s ním jinak manipulovat.

  3. Při vstupu do místnosti by měl doprovod otevřít a pacient/klient se zrakovým znevýhodněním zavřít. Stejně tak by při vstupu na schodiště měla doprovázející osoba zpomalit nebo úplně zastavit. V případě nástupu do auta (sanitky) je vhodné, aby doprovod položil ruku pacienta/klienta na horní hranu dveří automobilu a upozornil na případné zvýšení podlahy. Stejně tak v případě, že se chce pacient/klient posadit, doprovod pokládá ruku na opěradlo s doprovodnými slovy: "Toto je opěradlo", "Toto je horní hrana automobilu".

Pacientům se zrakovým znevýhodněním se průvodcovství nabízí, nikoliv vnucuje.

Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, 2006. Dostupné z: www.nrzp.cz