4. Pacient/klient s mentálním znevýhodněním

  • Mluvte s ním jako s dospělým člověkem –vykejte.
  • Pokud znáte jméno, je dobré ho oslovovat jménem.
  • Ověřte si, že vás mentálně znevýhodněný uživatel dobře vidí i slyší a udržujte oční kontakt.
  • Srozumitelně vysvětlujte, co se bude dít a proč (nepředpokládejte, že to každý ví).
  • Mluvte pomaleji a používejte krátké a jasné věty, názorná vysvětlení a příklady (nepoužívejte žádné zkratky, abstraktní pojmy, cizí slova).
  • Dávejte jednoduché a srozumitelné otázky.
  • Počkejte vždy na odpověď a neodpovídejte za něho.
  • Ověřujte, zda jste správně porozuměli. A naopak ověřujte, zda uživatel dobře porozuměl vám.
  • Vyhýbejte se manipulativním otázkám jako: „To bylo asi červené auto, že?“ Spíše se zeptejte „Jakou to auto mělo barvu?“ Pokud uživatel neodpoví, můžete mu dát možnost si vybrat.
  • Buďte trpěliví a zkuste se přizpůsobit tempu znevýhodněného.
  • Nebojte se říct, že nerozumíte. Vyzvěte znevýhodněného k vysvětlení či zopakování.
  • Vždy se snažte mluvit nejdříve přímo s pacientem/klientem s mentálním znevýhodněným a ne s jeho doprovodem.
  • K znevýhodněnému přistupujte bez předsudků a štítivosti a všímejte si neverbálních projevů.