Hospitalizace dítěte

Hospitalizace narušuje běžný rytmus života dítěte, dítě ztrácí trvalý kontakt s rodiči, sourozenci a kamarády. Důležitá je psychická příprava na hospitalizaci rodiči i zdravotníky. Stejně důležité je i prostředí nemocnice co nejvíce přizpůsobené potřebám a pohodlí dítěte. Je potřeba komunikovat individuálně dle věku dítě, jeho chování, zmapovat míru samostatnosti v běžných aktivitách jako je např. oblékání, strava, hygiena atd. (Boledovičová et al., 2006).   

Příjem do nemocnice

Kristová (2004) uvádí základní kroky při příjmu dítěte do nemocnice:

  1. pozdravit a představit se;
  2. komunikovat primárně s dítětem a poté s rodiči (záleží na věku dítěte);
  3. oslovit dítě, zeptat se ho na jméno a tím ho pak oslovovat;
  4. navázat kontakt s dítětem, např. pomocí hračky, využít hračky k překonání strachu, k ukázce ošetřovatelských intervencí;
  5. ukázat ambulanci, oddělení, pokoj, seznámit s ostatními dětmi;
  6. zmapovat míru samostatnosti;
  7. odpovídat na otázky dítěte.

Dále je potřeba chovat se profesionálně, usmívat se, být přátelský, nekritizovat, ale povzbuzovat dítě i rodiče.

Desatero hospitalizovaného dítěte (Krák et al., 1991):

  1. Měj ke mně úctu jako k člověku.
  2. Zajímej se o mě upřímně.
  3. Povídej mi o lidech v nemocnicích, o provozu oddělení.
  4. Nejdříve mi řekni, co se mnou budeš dělat a co ode mne očekáváš.
  5. Nezapomeň, že potřebuji ochranu, jistotu, pozornost.
  6. Věnuj mi teplý lidský vztah.
  7. Můžeš mi cokoli říct i přikázat, ale vyslechni mě.
  8. Nauč mě něco nového.
  9. Jsem raději, když svoje povinnosti vykonáváš s milým úsměvem.
  10. Zkus vidět situaci mýma očima.