Komunikační proces

Komunikační proces probíhá v pomyslném kruhu. KOMUNIKÁTOR (někdy se používá termín vysílač) vyšle určitý signál, zprávu jinak také KOMUNIKÉ. Zpráva by měla dojít k tomu, komu je určená - KOMUNIKANT, nebo k někomu, kdo zprávu přijme, zpracuje a reaguje na ni. To, jak bude zpráva přijata a jaká bude zpětná vazba, je významně ovlivněno situací a prostředím (kontextem). I zde se může stát, že zpráva bude pochopena opačně nebo bude mít opačný význam. Velmi často můžeme slyšet při propuštění klienta jak říká: „Tak nashledanou.“ A po uvědomění si významu dodává: „ale někde jinde.“

Komunikační proces nemůže proběhnout pokud se v jeho jednotlivých oblastech vyskytne komunikační bariéra. I s touto barierou – překážkou se často setkáváme. Je to například hluk nebo přímé světlo do oči.V běžné praxi je to komunikace s lidmi, kteří mají smyslové poruchy. Komunikace s mentálně postiženými je také náročná. Často si však neuvědomujeme, že překážkou v komunikaci je stres nebo i nemoc. Nemoc bývá životní krizovou situací, ve které člověk reaguje nepřiměřeně. Právě proto se věnujeme zdokonalování profesionální komunikace.

Profesionální komunikace je cíleně zaměřena na aktivní naslouchání. Jedná se o dovednost, která nám umožní „slyšet“ to, co je „za“, „schováno za“ tím, co pacient říká. Často je to právě to podstatné, na co sestra má reagovat – intervenovat. Může se jednat o zcela jiný problém, než který pacient slovně vyjádřil. Abychom se dověděli více o tom, co je „za“, musíme použít správná slova. Velmi výhodné je používat otázek. Samozřejmě, že v profesionální komunikaci používáme verbální a neverbální (slovní a mimoslovní) komunikační metody. (viz dále). Zde je nutné uvést, že obě tyto hlavní komunikační skupiny musí být při jejich používání kongruentní – souhlasné. Jinak dochází k nepochopení nebo ponížení a nepříjemným, trapným pocitům zmatení. Profesionální komunikace vlastní také dovednosti k vyjádření respektu a empatie jako jsou přístup, postoj, zpětná vazba, neskákání do řeči.