"Problémový“ klient v oblasti sociální péče

V literatuře z oblasti sociálního poradenství a sociální práce se vyskytují tyto typy „problémových“ klientů:

Řezníček (1994, s.41) definuje „obtížné“ klienty jako „specifické typy klientů, se kterými je obtížná nebo nemožná spolupráce“. Gabura a Pružinská (1995) mluví o rizikových klientech, kteří se chovají nestandardně. Typy „obtížných“ klientů těchto autorů se částečně překrývají,lze je tedy uvést společně v následujícím přehledu:

  • nedobrovolný klient - není motivovaný řešit svoje problémy, někdy si je dokonce vůbec nepřipouští, není ochotný spolupracovat (Gabura & Pružinská, 1995); často to jsou lidé, kterým je v soudním nebo přestupkovém řízení přikázána nějaká forma léčby či ochranná terapie (Řezníček, 1994) 
  • klient v odporu – nevědomě se brání změně, odpor vlastně představuje klientovy obranné mechanismy, které chrání ego před přijetím nežádoucích nebo nebezpečných podnětů; obecně lze rozlišit tři druhy odporu: klient si problém nepřipouští, klient se chce změnit, ale neví jak nebo ho změna ohrožuje, klient chápe problém, ale nechce se měnit (Gabura & Pružinská, 1995)
  • mlčenlivý klient – mlčením může klient vyjadřovat úzkost, nejistotu, nedůvěru nebo na druhé straně odpor (Gabura & Pružinská, 1995) 
  • agresivní klient – může projevovat nespokojenost, hněv, vyjadřovat kritiku, obviňovat pracovníka (Gabura & Pružinská, 1995) 
  • manipulativní klient - snaží se různými prostředky ovlivnit pomáhajícího, a to proto, že sleduje nějaký vlastní prospěch, nějakou výhodu; může využívat klam, přemlouvání, svádění, šarm, obviňování, podplácení, zaplavování řečmi apod. (Gabura & Pružinská, 1995); manipulativní klient nemá zájem o faktickou spolupráci (Řezníček, 2004)
  • depresivní klient (Gabura & Pružinská, 1995) 
  • suicidální klient (Gabura & Pružinská, 1995) 
  • klient závislý na alkoholu nebo drogách - bývá nespolehlivý, nedůvěřivý vůči pomáhajícím pracovníkům, má tendenci ke zkreslování (Řezníček, 1994)
  • nebezpečný klient – může fyzicky napadnout pomáhajícího, varovnými signály může být zvýšená emocionalita, výhrůžky a agresivita (Řezníček, 1994)


Z uvedeného vyplývá, že sociální pracovníci se zaměřují především na chování klienta, které je nějakým způsobem nestandardní a problémové. Můžeme se domnívat, že stejné chování klientů (a tedy stejné typy „obtížných“ klientů) mohou být obtížné také pro pracovníky v oblasti péče o fyzické zdraví tj. lékaře, sestry, zdravotní personál.

Shrnutí

Jak již bylo uvedeno, problémy v komunikaci s klientem mohou být způsobeny tím, že klient vzbuzuje strach, napětí, nemožnost domluvit se, odpor, nepřekonatelný smutek, zoufalství. V této situaci záleží vždy na konkrétním jednotlivci,na jeho individuální toleranci k těmto projevům, zkušenosti a aktuální situaci.

Specifické situace v komunikaci s klientem, mohou vyvolávat poruchy zapříčiněné okolnostmi, v nichž se klient nachází, například stres, trauma, letální onemocnění, úmrtí blízké osoby.

Další oblastí, která je náročná, je komunikace s klientem se specifickými potřebami, jako například agresivní klient, manipulativní klient, neurotický klient.

Obtíže v komunikaci s klientem mohou být také na základě poruchy v interpersonální komunikaci vyplývající z nepatologické zvláštnosti osobnosti – lidé zdravotně či sociálně znevýhodnění, senior i příslušníci různých etnických skupin.