3. Spiritualita a religiozita v ČR

Osnova tématu (dílčí témata)

           1)         Sčítání lidí, domů a bytů 2011

           2)         Základní přehled výzkumů religiozity a spirituality v ČR

           3)         Historické souvislosti současné podoby religiozity a spirituality v ČR

           4)         Významné výsledky výzkumů religiozity a spirituality v ČR

           5)         Výsledky výzkumů religiozity a spirituality v ČR významné pro sociální práci

Komentář

Až v 80. letech 20. století umožnil komunistický režim v tehdejším Československu provádět první výzkumy religiozity a spirituality. Lze předpokládat, že vzhledem k tehdejším poměrům byly jejich výsledky významně zkreslené. Nicméně již od této doby až do současnosti kontinuálně probíhají výzkumy religiozity a spirituality prováděné jak domácími tak i zahraničními výzkumníky. Paralelně k nim probíhá také zkoumání historického vývoje religiozity a spirituality v Česku. Samostatnou kategorií informací jsou pak pravidelná sčítání lidí, domů a bytů prováděná Českým statistickým úřadem.

Sčítání lidí, domů a bytů zjišťuje vedle demografických informací také to, kolik procent populace se hlásí k určitému náboženství, resp. církvi. Při posledním censu v r. 2011 byla odpověď na tuto otázku fakultativní. Přesnější informace podávají sociologické výzkumy (např. Aufbruch, ISSP 2008, Pew Research Center 2017, ad.) nebo sociologické studie, které analyzují výsledky více výzkumů najednou a to včetně historiografických informací.

Současná spiritualita a religiozita se v Česku kontinuálně utvářela již od druhé poloviny 19. stol. V reakci na rozpad Rakousko-Uhreska v r. 1918 dochází na českém území k významnému odlivu věřících z katolické církve, která byla chápána jako součást státního aparátu zaniklého státu. Přibližně 2 miliony původních katolíků zůstávají bez vyznání, další cca 2 miliony vstupují do nově založené Církve československé. Orientace většiny společnosti na alternativní religiozitu a spiritualitu, která po r. 1989 převládne, se poprvé výrazně projevuje již mezi světovými válkami. Snahy komunistického režimu (1948-1989) o ateizaci společnosti v Československu pomocí propagandy, šikany věřících a obstrukcí vůči činnosti církví i za využití zastrašovaní, porušování lidských práv, legislativních a mocenských opatření vedou pouze k opuštění tradičních forem prožívání křesťanské víry. Většina společnosti se nikdy nestane přesvědčeně ateistickou v marxistickém smyslu; komunističtí ideologové si již na přelomu 50. a 60. let 20. stol. stěžují, že se ateizace společnosti nedaří. Výsledkem je orientace většiny společnosti na konzumní způsob života, která je patrná od 2. pol. 70. let 20. stol., a která se výrazně rozvine po r. 1989. S postupným uspokojováním materiálních potřeb se ve společnosti postupně projevují potřeby duchovní a potřeby smyslu. Přibližně mezi lety 1985 a 1993 proto můžeme pozorovat ve společnosti stav, který je charakterizován jako náboženské obrození. Nejprve výrazně roste zájem o křesťanství, který se po r. 1989 přemění v zájem o další náboženství, duchovní nauky, alternativní religiozitu, apod.

Současná česká společnost proto není ani křesťanská, ale ani ateistická. Eufemisticky vyjádřeno je především pověrčivá, tzn., více jak 60 % populace je blízká alternativní religiozita kombinovaná více či méně s některými prvky křesťanství.

Pro sociální práci a spirituální posouzení v sociální práci je proto významné např. to, že některé podoby alternativní religiozity mohou působit výrazně proti snaze sociální práce – např. když se klient paralelně radí o své životní situaci vedle sociálního pracovníka i s kartářkou. Výzkum amerického Pew Research Center z r. 2017 také uvádí, že většina české populace má velice liberální postoje v otázkách, ve kterých jsou náboženství zpravidla konzervativní. Avšak ve společensko-politických otázkách se většina společnosti ve svých postojích shoduje s konzervativními pohled tradičně religiózních společností v ostatních státech střední a východní Evropy. Mezi významné výsledky výzkumů religiozity a spirituality v ČR lze řadit liberálnější pojetí některých věroučných a morálních aspektů víry u praktikujících křesťanů, než jaké deklarují oficiální představitelé církví. Významná je také výrazná fragmentace konkrétních podob spirituality a religiozity – a to jak v rámci křesťanských církví, tak i mimo ně. Pro sociální práci to znamená, že lze jen velmi těžko klienty rozřazovat do určitých kategorií, které by vyjadřovaly jejich spiritualitu a s ní spojené motivace a hodnoty. Spirituální posouzení v rámci posouzení životní situace klienta proto musí být vždy vysoce individuální.

 

Studijní materiály k povinnému prostudování

ČSÚ. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. Lidé a společnost 170220-14, 2014.

HAMPLOVÁ, D. Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí. Praha: Karolinum, 2013.

NEŠPOR, Z. R. Příliš slábi ve víře: Česká ne/religiozita v evropském kontextu, Praha, Kalich, 2010.

Pew Research Center. Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe: National and religious identities converge in a region once dominated by atheist regimes. (http://www.pewforum.org/2017/05/10/religious-belief-and-national-belonging-in-central-and-eastern-europe/)

VÁCLAVÍK, D. Náboženství a moderní česká společnost, Praha, Grada, 2010.

Kontrolní otázky a úkoly

1) Jaké znáte výzkumy spirituality a religiozity v ČR? Jaká jsou jejich hlavní zjištění?

2) Jaké jsou hlavní výsledky SLDB 2011?

3) Jaký vliv měl společensko-politický vývoj 2. pol. 19. stol. v Rakousko-Uhersku na konstituování spirituality a religiozity v Českých zemích.

4) Co bylo tzv. výstupové hnutí ve 20. letech 20. století v Československu? Jaké mělo dopady?

5) Co byla ateizace české společnosti komunistickým režimem? Jaké režim používal nástroje, jak měly snahy o ateizaci společenské dopady?

6) Co bylo náboženské/duchovní obrození v letech 1985-1993? Jak se projevovalo?

7) Které výsledky výzkumů spirituality a religiozity v ČR ukazují faktory ohrožující proces sociální práce – řešení životní situace klienta?

8) Které výsledky výzkumů spirituality a religiozity v ČR ukazují faktory podporující proces sociální práce – řešení životní situace klienta?