Dějiny filosofie (současnost) 2020
Osnova sekce
-
Tento výstup lze užít v souladu s licenčními podmínkami Creative Commons BY-SA 4.0 International
(http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode).
-
Základní informace o tomto kurzu najdete ve STAGu.
Kurs je určen všem zapsaným na předmět Dějiny filosofie (současnost).
-
-
-
-
-
V rámci četby doporučuji kriticky promyslet Schelerovy monistické a panteistické myšlenky; najdete je především na s. 118-119.
Za promyšlení stojí také (nejen) Schelerovo antropologické východisko metafyziky, s. 116-117. V tomto ohledu se Scheler od Kanta příliš neemancipoval :), Kantův formalistický přístup k etice však nesdílí.
-
-
S ohledem na porozumění se jedná o poměrně náročný text, to platí pro všechny Heideggerovy texty :)
Jak Heidegger chápe fenomenologii, najdete hned na začátku, s. 52 nn.; všimněte si, že podle něj je filosofie definována jako "universální fenomenologická ontologie vycházející z hermeneutiky pobytu", s. 56.
Co je "pobyt", ústřední pojem díla, najdete na s. 59 nn., klíčové pasáže pak na s. 225 nn. (schema viz tabulka v přednášce).
-
Od 12.3.32020 samostudium!
-
Marcel má odpor k veškeré systematizaci filosofie, nesnáší koncovku "-ismus" - text je pěknou ukázkou filosofie existence :)
Svůj způsob filosofování nazval "konkrétní filosofií", "filosofovat znamená filosofovat hic et nunc" (tady a teď); "filosof je protikladem vlastníka" (s. 8).
Filosofie nesmí být pouhými dějinami filosofie, "dějiny filosofie předpokládají filosofii, nikoli naopak" (s. 11).
Marcel v sobě nezapře umělce: "chápat skutečnost... není možné bez jistého otřesu", filosofické dílo se musí vyznačovat "ušktnutím skutečností" (s. 12), "mnohé metafyzické problémy se jeví jako degradované tajemství" (s. 17).
-
19.3.2020
-
Podobně jako Marcel, také Levinas používá expresivní styl vyjadřování:
"...nekonečno, silnější než vražda, se nám (...) vzpírá v jeho tváři a jeho tvář je původní výraz, je to první slovo: ,nezabiješ‘" (s. 175).
Podle Levinase se "metafyzika děje v etických vztazích" (s. 63), Nekonečno, Transcendence, Bůh - se zjevuje ve tváři druhého, ve vztahu. Tento i ostatní texty čtěte kriticky, tj. snažte se co nejpřesněji pochopit, co autor vyjadřuje - pak nad tím ovšem sami přemýšlejte...
K Levinasově kritice tzv. "filosofie Neutra" viz s. 266.
-
26.3.2020
-
K programovým spisům Frankfurtské školy patří Dialektika osvícenství (1947). Primární text je ukázkou z tohoto spisu; upozornění na některé vybrané pasáže najdete v přednášce.
Všimněte si především pojetí filosofie (s. 232-234), pojetí pravdy (s. 234) a zhodnocení obecných pojmů (s. 213).
Zajímavé jsou úvahy o důsledcích moderních komunikačních médií, o moderním způsobu komunikace (s. 214-215).
Na konci přednášky nepřehlédněte, jak Habermas kritizuje rozporné pojetí rozumu z Dialektiky osvícenství (V jakém smyslu je rozum orgánem totality? "...nelze důvěřovat výrokům, jež si samy nárokují rozumovost a přitom současně popírají možnost jakékoli důvěry v rozum")
-
2.4.2020
-
Vybrané pasáže z Maritainova Integrálního humanismu mají stále svou váhu. Jak vlastně humanismus definovat? (s. 9-10), Je hrdinství součástí humanismu? (s. 10-11).
Maritain srozumitelně ukazuje, jak západní humanismus vyrůstá z náboženských, křesťanských kořenů (s. 12-13) a koncipuje svůj integrální humanismus, který je humanismem hrdinským (s. 14).
Za pozornost stojí jeho analýza středověkého křesťanství, v kontrastu s renesancí a protestantismem (s. 16-30); Maritain dospívá k tezi, že pravý, integrální humanismus je humanismem teocentrickým (s. 33).
Antropocentrický humanismus je tragédií humanismu, jež má vliv jak na pojetí člověka (s. 33-35), tak na pojetí kultury (s. 35-37) a pojetí Boha (s. 37-39).
-
9.4.2020
-
Jde o problém teleologie (z řec. telos – cíl, účel, konec). Doporučuji pročíst a promyslet alespoň úvod (s. 10-22). Je zde pěkně vysvětleno, že na otázku „Proč?“ existují 2 odpovědi: první ve smyslu „odkud“ (causa efficiens) a druhá ve smyslu „kvůli tomu, aby“ (causa finalis).
V moderní filosofii se první označuje jako "kauzalita", druhé jako "finalita". Všimněte si, jak autor tuto problematiku ilustruje s pomocí pojmu "oikeiosis" (řec.) - osvojování světa, kdy je nové, ne-známé integrováno do známého.
Pokud Vás problematika zaujala, prostudujte si navazující představení Aristotelovy nauky o pohybu (s. 46-75), především o 4 příčinách: látkové (causa materialis), působící (causa efficiens), formální (causa formalis) a účelové (causa finalis).
-
16.4.2020
-
Jedná se o náročný text (především s. 38-43), typický příklad textu analytické filosofie. Předmětem analýzy je problém formulovaný v úvodu: "Co známe v těch případech, kdy je subjekt propozice pouze popsán?" (s. 34). Autor v prvním odstavci hovoří o subjektu, dále však o objektu; jde tedy o poznání objektu subjektem, autor předpokládá dualismus subjektu a objektu, více s. 35.
Jde o problém poznání, poznání založeného na deskripci, tj. pouze na popisu; přesně řečeno: jde o poznání založené na určitých deskripcích (více s. 37). S ním je srovnáváno poznání založené na obeznámenosti, tj. založené na přímém kognitivním vztahu s objektem.
Shrnutí svých závěrů podává autor v posledním odstavci (s. 44): Pouze poznání založené na obeznámenosti nás přivádí k bezprostřednímu kognitivnímu kontaktu s objektem, tímto způsobem poznáváme smyslová data, obecniny a pravděpodobně sami sebe, nikoli však fyzikální objekty či mysl druhých.
Poznání založené na deskripci máme tehdy, když víme, že nějaký konkrétní objekt má určité vlastnosti, bez ohledu na to, zda jsme s objektem obeznámeni či nikoli; deskripce objektu jsou vystavěny z prvků, s nimiž jsme obeznámeni, jinak bychom nemohli objekt deskripcí poznat.
Pro náročnější čtenáře: Všimněte si, jak autor pojednává v daném kontextu o dvojúrovňové sémantice (význam - denotace), s. 41 nn.
-
23.4.2020
-
Autor textu bývá řazen mezi nejvýznamnější představitele analytické filosofie. Všimněte si stylu; na rozdíl od textu předchozího jde o zápisky, většinou (stručné) věty, řazené podle data svého vzniku. Tématem je logika, etika, ale také umění, Bůh, smysl světa, smrt. Wittgensteinovy zápisky pěkně ukazují, jak se i analytický filosof potýká s těmi nejtěžšími otázkami („Věřit v Boha znamená vidět, že život má smysl.“ „Pro život v přítomnosti není smrti.“)
Pozornost doporučuji věnovat myšlenkám o etickém subjektu a jeho vůli („Vůlí chci především nazývat nositele dobra a zla.“); v této souvislosti je velmi zajímavý myšlenkový experiment, kterým Wittgenstein ukazuje, že i pouhá přání, myšlenky (celkově vnitřní postoje) mohou být chápány jako projevy vůle, a tak morálně kvalifikovat nositele vůle (s. 70).
Nad uvedenými myšlenkami kriticky přemýšlejte, třeba nad pojetím, že etika je něco (naprosto) transcendentního, že „etiku nelze vyslovit“ (s. 72). Wittgenstein se na jednu stranu svými úvahami dotýká samotných hranic myslitelného, na druhou stranu si však – a to je otázka – činí svými úvahami nárok na pravdivost. Jak rozumět v tomto smyslu paradigmatickému výroku „Co nelze myslet, o tom též nelze mluvit“? (s. 76, k tomu srov. zápisky datované 12.9.16, s. 75).
-
30.4.2020
-
Hlavní otázka: Existuje nějaká kategorie jednotlivin, která je základní z hlediska identifikace jednotlivin (s. 99). Autor zkoumá, zda a nakolik jsou základní kategorií jednotlivin hmotná tělesa, která definuje jako něco, co klade určitý citelný odpor hmatu, obecněji: co má některé kvality smyslové oblasti hmatu (s. 101). Dále se věnuje tzv. privátním jednotlivinám, tj. např. bolesti zubů nebo vjemu červené, a zamýšlí se nad tím, jak jejich identifikace závisí na referenci k jednotlivinám zcela zvláštního typu, totiž k osobám (103 nn.). Vedle toho pracuje s pojmem „veřejně vnímatelné jednotliviny“ (s. 108 nn.) a dělí je na události, procesy, stavy a podmínky (na jedné straně) a hmotná tělesa (na straně druhé).
Autor zkoumá vztah závislosti mezi jednotlivinami na příkladu živočicha a jeho narození, přičemž jako jednotlivinu chápe i „narození“ (nutno kriticky promyslet!) – a dospívá k závěru o asymetričnosti tohoto vztahu: „…to, že do naší rozpravy připustíme oblast jednotlivin – narození,… , vyžaduje, abychom do naší rozpravy připustili oblast jednotlivin – živočichů; avšak to, že do naší rozpravy připustíme oblast jednotlivin – živočichů,… , nevyžaduje, abychom do naší rozpravy připustili oblast jednotlivin – narození.“ (s. 115).
Klíčové: Podle autora mají hmotné jednotliviny s ohledem na identifikaci prioritu před událostmi, procesy a stavy – a dospívá k závěru, že hmotná tělesa hrají jedinečnou a základní roli při identifikaci jednotlivin; hmotná tělese nám poskytují jeden, jediný a spojitě roztáhnutelný rámec reference (rámec pro obecnou prostorovou lokalizaci/identifikaci) (s. 117-119).
Na závěr se autor věnuje krátce dvěma námitkám: 1) Proč základní rozlišování kategorií na věci a procesy (příklad s útesem (věc) a jeho trváním (proces), nebo člověk (věc) a jeho růst a stárnutí (proces)). Závěr: věci a nikoli procesy, které tyto věci podstupují, jsou primárními zaujímači prostoru (s. 120-121). 2) V jakém smyslu mají hmotná tělesa a věci primárnost z hlediska identifikace (s. 121-122)? Autor odkazuje na vlastní jména; jsou „místem odpočinku“ reference k jednotlivinám, přičemž nositeli vlastních jmen par excellence jsou osoby a místa – „místa definují vztahy hmotných těles“ a „osoby mají hmotná těla“ (více o osobách (jakožto základních jednotlivinách zcela zvláštního typu) viz přednáška).
-
7.5.2020
-
Zajímavý text hodný hlubšího promýšlení, zejména z epistemologického hlediska, tj. z hlediska problémů spojených s poznáním, jeho pravdivostí a jistotou. V přednášce najdete některé hlavní myšlenky tohoto textu rozpracované, a také stručně kriticky zhodnocené.
Všimněte si, že již v prvním článku (XI) autor předkládá hlavní otázky a načrtává výchozí tezi: Rozdělení člověka na lidskou a nad-lidskou část, přičemž nad-lidskou část charakterizuje také jako božskou, mající schopnost získat pravdivé vědění (epistémé).
Autor tuto tezi popírá (s. 239) poukazem na omylnost nejen poznání rozumu, nýbrž i smyslů. Věnujte pozornost tomu, jak autor v této souvislosti načrtává spojnice od antiky až po současné filosofické směry (empirismus, fenomenologie, pozitivismus). Všimněte si také roviny jazyka (s. 240).
Autor se hned v prvním článku skutečně dotýká centrálního problému epistemologie (noetiky): Lze dospět k pravdivému a jistému poznání? Jeho odpověď je v jádru skeptická, více či méně, to se ukazuje v celém textu. Vaším hlavním úkolem je pokusit se s pomocí komentářů v přednášce promyslet, zda skepticismus není rozpornou pozicí a jaké další klíčové otázky navozuje.
-
14.5.2020
-
Také poslední text je věnován epistemologii (noetice); všimněte si, hned na začátku, že autor za skutečné filosofické vědy považuje jen logiku s noetikou - a metafyziku (207). Není tedy kupříkladu praktická filosofie (etika) skutečnou filosofickou vědou? A není to v rozporu s autorovým popřením dualismu teorie a praxe? Zastává totiž pojetí člověka, který "není rozpůlen na polovinu poznávající a polovinu jednající; jednaje poznává" a poznávaje jedná (více 213-214).
Některé hlavní myšlenky a teze textu najdete více rozpracované v přednášce, včetně odkazů na stránky. Zaprvé je to autorův "konkrétism" - jakožto jeho noetická pozice. Zadruhé argumenty proti Kantově noetice. Zatřetí autorův noetický progresivismus - doporučuji kriticky promyslet, stejně i jeho názor na spojení mezi vírou a iracionalismem.
I tento text by Vám měl pomoci k vlastnímu a kritickému promýšlení o pojednávaných problémech. Filosofem se člověk stává tím, že je schopen s porozuměním a kriticky číst texty jiných filosofů a filosofek. Dějiny filosofie se nestudují jen proto, abychom ve své paměti shromažďovali další informace, nýbrž hlavně proto, abychom sami začali přemýšlet, zkoušeli řešit filosofické problémy... hledali pravdu... a zažívali radost z pravdy.
-
Zkouška sestává ze závěrečného testu a diskuze nad vybraným primárním textem.
Termíny závěrečného testu najdete ve STAGu, na termínech diskuze se domluvíme individuálně.
V případě potřeby neváhejte napsat na <simekv@tf.jcu.cz>
Závěrečný test se skládá ze 34 otázek.
Pro úspěšné absolvování testu je třeba správně zodpovědět min. 26 otázek.
Postup: zvolte 1 správnou odpověď ze 4 nabízených (a, b, c, d).