Analytická filosofie II. (Vídeňský kruh, Carnap, Wittgenstein)

Autor textu bývá řazen mezi nejvýznamnější představitele analytické filosofie. Všimněte si stylu; na rozdíl od textu předchozího jde o zápisky, většinou (stručné) věty, řazené podle data svého vzniku. Tématem je logika, etika, ale také umění, Bůh, smysl světa, smrt. Wittgensteinovy zápisky pěkně ukazují, jak se i analytický filosof potýká s těmi nejtěžšími otázkami („Věřit v Boha znamená vidět, že život má smysl.“ „Pro život v přítomnosti není smrti.“)

Pozornost doporučuji věnovat myšlenkám o etickém subjektu a jeho vůli („Vůlí chci především nazývat nositele dobra a zla.“); v této souvislosti je velmi zajímavý myšlenkový experiment, kterým Wittgenstein ukazuje, že i pouhá přání, myšlenky (celkově vnitřní postoje) mohou být chápány jako projevy vůle, a tak morálně kvalifikovat nositele vůle (s. 70).

Nad uvedenými myšlenkami kriticky přemýšlejte, třeba nad pojetím, že etika je něco (naprosto) transcendentního, že „etiku nelze vyslovit“ (s. 72). Wittgenstein se na jednu stranu svými úvahami dotýká samotných hranic myslitelného, na druhou stranu si však – a to je otázka – činí svými úvahami nárok na pravdivost. Jak rozumět v tomto smyslu paradigmatickému výroku „Co nelze myslet, o tom též nelze mluvit“? (s. 76, k tomu srov. zápisky datované 12.9.16, s. 75).