Teoretická východiska sociální práce 2 (TVSP2 - 2019 - LS)
Osnova sekce
-
Tento výstup lze užít v souladu s licenčními podmínkami Creative Commons BY-SA 4.0 International
(http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode).
-
Přednášky předmětu Teoretická východiska sociální práce 2 reflektují hlavní myšlenkové proudy, které ovlivňují rozvoj sociální práce. Věnují se také kontextu výkonu sociální práce a její legitimitě.
Studenti se učí porozumět cíli a významu sociální práce z hlediska společnosti, zadavatele a z hlediska klientů a porozumění podobnosti a odlišnosti sociální práce a jiných pomáhajících oborů. Důležitým východiskem předmětu jsou první praktické zkušenosti studentů se sociální prací, které učiní během exkurzí (předmět Exkurze).
Znalosti:
Student se orientuje v cílech sociální práce.
Student umí vymezit sociální práci v kontextu dalších pomáhajících profesí.
Student se orientuje v diskurzech společenských a humanitních věd, které mají vliv na utváření teorií sociální práce.
Student zná rozdíly mezi teoriemi sociální práce a teoriemi o sociální práci.
Student rozumí poměru mezi teorií a praxí. Umí popsat proces vzájemného ovlivňování teorie a praxe.
Dovednosti:
- Student umí argumentačně zdůvodnit význam sociální práce pro klienta, zadavatele a stát.
- Student rozumí teoriím sociální práce takovým způsobem, že je umí vztáhnout ke konkrétní praxi.
- Student umí rozlišovat mezi různými pojetími sociální práce vzhledem k jejich společenskému kontextu a vzhledem k jejich vztahu k dalším společenským a humanitním vědám.
- Student umí zdůvodnit legitimitu sociální práce a to jak z hlediska státu/zadavatele, tak z hlediska klienta, ale také na základě vlastní odbornosti a kompetence sociální práce.
- Student umí indikovat nasazení sociální práce v kontextu nabídky ostatních pomáhajících profesí.
Předpoklady (očekávaná vstupní úroveň znalostí a dovedností)
- Teoretická východiska sociální práce (KCHP/KTVSP)
Obsah předmětu (přehled tematických okruhů)
Předmět, shodně s variantou pro prezenční formu studia, tematicky pokrývá tyto okruhy:
1. Vztah teorie a praxe
2. Sociální problémy, sociální fungování a zmocnění
3. Vztah sociální práce k jiným oborům a jiných oborů k sociální práci
4. Reflexivita v sociální práci
5. Hodnoty a rozhodování v sociální práci
6. Sociální práce jako teorie jednání
7. Speciální teorie jednání v sociální práci
8. Společenský, politický a ekonomický kontext výkonu sociální práce v ČR
9. Budoucnost sociální práce
-
Povinná základní studijní literatura:
- Odborné studie na téma sociální spravedlnosti, Sociální práce/Sociálna práca 4/2014.
- Zuzana HAVRDOVÁ a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech práce komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách, Dobrá Voda u Toužimi, 2013.
- Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha, 2008.
- Pavel NAVRÁTIL, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
- Pavel NAVRÁTIL – Radka JANEBOVÁ a kol., Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce, Hradec Králové, 2010.
- Michal OPATRNÝ, Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty sociální práce pro teologii, Praha, 2013.
- Michal Opatrný - Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice, 2010.
- Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách
- Libor PRUDKÝ, Inventura hodnot: Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky, Praha, 2009.
- Silvia STAUB-BERNASCONI, Soziale Arbeit als Handlungswissenschaft, Bern, 2007.
- Niel THOMPSON, Understanding Social Work, Hampshire, 2009.
- David WATSON – Janice WEST, Social Work Proces and Practice: Approaches, Knowledge and Skills, Hampshire – New York, 2006
-
Scan 4. kapitoly Sociální práce
-
-
Odkaz na příspěvek ve sborníku k tématu sociální práce jako teorie jednání a transdiciplinarity a interdisciplinarity v sociální práci: Opatrný, M. (2018). Sociální změna z perspektivy transdisciplinární struktury sociální práce. In Truhlářová, Z., Píšová, M. (eds.). Sociální práce jako nástroj podpory sociální změny: Sborník vědeckých textů z mezinárodní vědecké konference XIV. Hradecké dny sociální práce. Hradec Králové, 2018, s. 43-52.
-
Kontrola samostudia probíhá formou kolokvií, seminárních prací a písemné zkoušky. Referáty a seminární práce studenti připraví ve dvojicích, jednotliví zástupci dvojic pak budou referáty přednášet na různých termínech kolokvií.
Referát: Referát představí ostatním studentům zadanou teorii sociální práce v jejím kontextu ostatních společenských a humanitních věd. Student představí základní rysy teorie, popíše a vysvětlí její vznik a vývoj, vysvětlí případný kontext teorie a její vazbu na ostatní humanitní a společenské vědy a připojí svůj argumentačně podložený názor na danou teorii. Přitom se soustředí zejména na její využití pro praxi sociální práce.
Seminární práce: Na základě diskuse na kolokviu a reflexe od vyučujícího zpracuje student téma referátu v seminární práci (rozsah 5-7 stran). Seminární práce vypracovávají studenti každý sám za sebe a odevzdávají je prostřednictvím systému Moodle.
Písemná zkouška: Test probíhá v systému Moodle podle předem nastavených pravidel. Test je možné splnit z kteréhokoliv počítače s dostatečně rychlým a kvalitním připojením k internetu. Test se zaměřuje na znalosti v rozsahu níže uvedených témat předmětu.
Podstatným předpokladem úspěšného splnění všech požadavků je samostudium odborné literatury.
Výsledná známka promítá hodnocení referátu, testu i eseje.
-
-
Kolokvium k referátům proběhne virtuálně. Každá dvojice vypracuje referát a nahraje ho k určenému datu do systému Moodle. Ostatní studenti se pak budou prostřednictvím systému Moodle k referátům vyjadřovat - hodnotit je.
Hodnocení referátu bude sestávat z hodnocení samotného referátu a z hodnocení komentářů, které student vložil k ostatním referátům.
Podmínky pro splnění virtuálního kolokvia:
- Vypracovat ve dvojici referát a vložit ho k určenému datu do Moodle.
- Každý student vloží komentáře (hodnocení, dotazy, upřesnění, ap.) min k 70 % referátů.
-
Osnova tématu (dílčí témata)
1. Vztah teorie a praxe
2. Teorie v sociální práci
3. Sociální práce jako teorie jednání
Komentář
Vztah teorie a praxe: Zopakujte si znalosti z jiných předmětů o vztahu teorie a praxe. Zejména se zaměřte na interakci (vzájemné ovlivňování se) mezi teorií a praxí. Teorie slouží jako určitý popis praxe, který ji činí srozumitelnou a uchopitelnou i pro ty, kdo konkrétní praxi neznají. Popisujeme-li, co ve své praxi děláme (např. v zaměstnání), už tím o své praxi vytváříme určitou minimální teorii. Díky tomu, že praxi popíšeme, od ní získáváme odstup, umožňuje nám to ji reflektovat, tedy o své praxi přemýšlet. Je-li o praxi přemýšleno, pak můžeme dojít k závěru, co je třeba v praxi změnit nebo naopak zachovat, co funguje a co ne. Také tím je o praxi vytvářena určitá minimální teorie. Pokusím-li se podle toho svou praxi změnit, teorie má na praxi vliv.
Vědecké teorie se od našeho vlastního přemýšlení o praxi liší tím, že jsou transparentní: Musí být zřejmé, na základě jakých kritérií a cílů je praxe reflektována, tzn., musí být zřejmá metoda reflexe praxe. Dále musí být zřejmé, proč popsaná praxe určitým způsobem interpretována, vysvětlována. Zde je důležitý argument a správná práce se získanými informacemi. V případě praktických oborů, jako je sociální práce, pak musí být teorie také použitelná, musí mít přínos v porozumění samotné sociální práci nebo pro výkon sociální práce (musí vysvětlovat, co má sociální pracovník dělat nebo jak má rozumět problémům klienta a jejich kontextu).
Teorie v sociální práci proto slouží k těmto výše popsaným účelům. Buď vysvětlují, co je to sociální práce, jaké mají být její cíle, metody, techniky, apod., tzn., jde o teorie o sociální práci. Nebo popisují svět klienta, jeho problémy a jejich příčiny, aby mohl sociální pracovník svým klientům lépe porozumět, tzn., jde o teorie klientova světa. Anebo popisují, co má sociální pracovník dělat, aby klientovi pomohl, pak jde o teorie sociální práce. Proto sociální práce čerpá své teorie z jiných oborů (filosofie, psychologie, sociologie, ad.) a adaptuje je na řešení problémů klienta. Zároveň sociální práce vytváří i své původní teorie.
Sociální práce jako teorie jednání: Některé obory nebo jejich dílčí disciplíny bývají označovány jako teorie jednání. Zpravidla se přitom jedná o praktické obory, tzn. takové, jejichž hlavní náplní je určitá lidská činnost. Abychom mohli to, co člověk dělá, označit za jednání, musí být splněna podmínka, že člověk má od takové činnosti odstup, který mu umožňuje o ní přemýšlet; promyslet, co na základě určitého podnětu udělá. Pokud pouze reaguje na podněty a jedná pudově, jde o chování. Teorie jednání se tedy zabývají činnostmi, které lidé promýšlejí. Mezi ně přirozeně patří i sociální práce, protože právě ta spočívá v promýšlení konkrétní činnosti: Sociální pracovník pracuje (činnost) s klientem, což ale znamená, že musí především přemýšlet o tom, co je skutečný klientův problém a jak mu může účinně pomoci. Sociální práce jako teorie jednání proto postupuje ve třech krocích: od poznání reality, vedená hodnotami k jednání. Sociální pracovník musí umět porozumět klientovi (poznání reality), musí se rozhodnout, které řešení je pro klienta dobré a nejlepší (to činní na základě hodnot), a musí pak klientovi umět pomoci a poradit, k čemuž patří, že musí umět evaluovat, zda klientovi skutečně pomohl (jednání).
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Pavel NAVRÁTIL, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
- Michal OPATRNÝ, Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty sociální práce pro teologii, Praha, 2013.
- Michal Opatrný - Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice, 2010.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Silvia STAUB-BERNASCONI, Soziale Arbeit als Handlungswissenschaft, Bern, 2007.
Kontrolní otázky a úkoly
1. Jak chápou vztah teorie a praxe společenské a humanitní vědy?
2. Jaké interakce probíhají mezi teorií a praxí?
3. Proč musí být vědecká teorie transparentní?
4. K čemu slouží teorie o sociální práci?
5. K čemu slouží teorie klientova světa a problémů?
6. K čemu slouží teorie sociální práce?
7. Jak sociální práce své teorie utváří?
8. Co je to teorie jednání?
9. Které obory můžeme zařadit mezi teorie jednání?
10. Vysvětlete sociální práci jako teorii jednání.
-
Osnova tématu (dílčí témata)
1. Sociální problémy
2. Sociální fungování
3. Zmocnění a uschopnění
Komentář
Sociální problémy jsou považovány zejména v zahraničním diskurzu za předmět sociální práce. Předmětem sociální práce totiž nemůže být jen téma „individuum a společnost“; pak by sociální práce takový předmět sdílela s jinými společenskými a humanitními obory. Sociální práce by sociální problémy měla umět identifikovat bez ohledu na to, zda si je uvědomuje a vyjadřuje také společnost nebo jednotlivci: Je specifickou odborností sociální práce, nejen řešit, ale také umět vyhledávat a popisovat sociální problémy.
V takovém případě se sociálním problémem rozumí stav, kdy jednotlivec (rodina/skupina/komunita/společnost) není přechodně nebo dlouhodobě schopný uspokojovat svoje potřeby a přání z důvodu svého neuspokojivého zapojení do sociálních systémů svého prostředí. Problém se tak stává úkolem, který je třeba vyřešit, aby jednotlivec (rodina/skupina/komunita/společnost) mohl naplnění svých potřeb nebo přání dojít. Sociální práce proto musí umět nalézt, ukázat a zpřístupnit možné formy řešení sociálního problému, které pak jednotlivec (rodina/skupina/komunita/společnost) může použít, přijmout nebo se je naučit. To znamená, že sociální práce může někdy působit i proti výslovné vůli klienta, příp. klienta učit, protože ne každá potřeba a každé přání je legitimní. Stejně tak ale může dojít ke konfliktu loajality sociální práce se společnostní, když je řešení problému identifikováno ve společenské změně. Sociální práce proto musí umět sociální problémy tzv. zpracovat nebo zvládat. Tím je řečeno, že některé problémy nejde vyřešit, dají se jen zvládat (stáří, vážná nemoc). Zároveň je tím řečeno, že cílem sociální práce je změna: změnit se musí klient, jeho prostředí, sama sociální práce nebo část z nich či prostě všichni.
Sociální fungování je zejména v českém diskurzu považováno za hlavní předmět sociální práce. Problémy, které ve svém životě musí řešit klient sociální pracovníka, nemají vždy příčinu v samotném klientovi. Často může jejich příčina spočívat v sociálním prostředí klienta (rodina, skupina, komunita, společnost). Je-li příčina problémů na straně klienta, znamená to, že nezvládá nároky, které na něj jeho sociální prostředí klade. Je-li ale příčina na straně sociálního prostředí, znamená to, že na klienta klade nepřiměřené nároky. Často může jít o kombinaci obojího, kdy příčiny klientova problému/problémů můžeme najít jak u něj samotného, tak i v jeho prostředí. Jestliže klient zvládá nároky svého sociálního prostředí, hovoříme o sociálním fungování; interakce (vzájemné ovlivňování mezi klientem a jeho prostředím probíhají bez problémů). Jestliže dochází k tomu, že klient nároky svého sociálního prostředí nezvládá, hovoříme bez ohledu na příčinu o selhávajícím sociálním fungování. Selhávající sociální fungování je pak indikací pro nasazení sociální práce. Podle toho, jak sociální pracovník k selhávajícímu sociálnímu fungování přistupuje, můžeme pak rozlišovat mezi terapeutickým (podpora klienta), reformním (podpora změny/změn v sociálním prostředí) nebo poradenským (komplexní přístup usilující o podporu klienta i změny v jeho sociálním prostředí) paradigmatem/modelem sociální práce.
Zmocnění a uschopnění předpokládá, že každý klient je schopný přispět k řešení své situace. To má zásadní dopad na klienta, tak i na sociálního pracovníka. Zmocnění a uschopnění v sociální práci vychází z toho, jak je v sociální práci chápána moc. Pro sociální práci není primárním významem moci vláda, nýbrž možnost něco uskutečnit. Když se předpokládá, že je klient schopný přispět k řešení své situace, říká se tím, že má klient moc nad svou životní situací – je schopen ji změnit. V podobném smyslu je třeba chápat moc, kterou disponuje sociální pracovník. Demokratické pojetí zmocnění dělí tuto moc rovnoměrně mezi sociálního pracovníka a klienta. Individualizované pojetí zmocnění se soustředí na minimalizaci zdrojů klientovi bezmoci (neschopnosti něco změnit), tzn. na kompenzaci jeho nedostatků. S demokratickým pojetím zmocnění se můžeme setkat zejména v kontextu tzv. profesionální sociální práce. Individualizované pojetí zmocnění obsahuje byrokratické a filantropické pojetí sociální práce, ovšem každé jiným způsobem. V byrokratickém se bude individualizované zmocnění uskutečňovat skrze sociální dávky a další administrativní opatření, která budou klienta zvýhodňovat. Ve filantropickém pojetí půjde o péči o klienta, kdy veškerá námaha bude na sociálním pracovníkovi a dalších pomáhajících profesích. Demokratické zmocnění naopak od pracovníka vyžaduje, aby disponoval takovými znalostmi a dovednostmi, pomocí kterých dokáže klientovi ukázat jeho vlastní potřeby a zdroje, o které může usilovat a které může využít, i když je klient nevidí nebo vidět nedokáže.Studijní materiály k povinnému prostudování
- Michal OPATRNÝ, Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty sociální práce pro teologii, Praha, 2013.
- Zuzana HAVRDOVÁ a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech práce komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách, Dobrá Voda u Toužimi, 2013.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- David WATSON – Janice WEST, Social Work Proces and Practice: Approaches, Knowledge and Skills, Hampshire – New York, 2006.
Kontrolní otázky a úkoly
1. Vyberte si některý aktuální jev, který je v běžném úzu označován za sociální problém, a pokuste se z pozice sociální práce odborně zdůvodnit, proč se o sociální problém jedná nebo nejedná.
2. Pokuste se z pozice sociální práce identifikovat sociální problém, který v ČR není v běžném diskurzu za sociální problém označován.
3. Který aktuální sociální problém vyžaduje změnu na straně klientů?
4. Který aktuální sociální problém vyžaduje změnu na straně společnosti?
5. Který aktuální sociální problém vyžaduje změnu na straně sociální práce
6. Který aktuální sociální problém vyžaduje komplexní změnu?
7. Proč je třeba sociální problémy zvládat, nikoliv jen řešit?
8. Vysvětlete principy sociálního fungování.
9. Kdy sociální práce do sociálního fungování zasahuje?
10. Z pozice sociální práce zdůvodněte, proč by pro ni mělo být zmocnění/uschopnění nejdůležitější hodnotou.
11. Jak je v sociální práci chápána moc?
12. Vysvětlete rozdíl mezi individualizovaným a demokratickým zmocněním. Proč by mělo být demokratické zmocnění v sociální práci upřednostňováno?
-
Osnova tématu (dílčí témata)
1. Vztah sociální práce k jiným oborům
2. Vztah jiných oborů k sociální práci
Komentář
Vztah sociální práce k jiným oborům: Sociální práci na jiných oborech zajímá především to, nakolik jí mohou pomoci v situaci selhávajícího sociálního jednání. Sociální fungování selhává, pokud klient nezvládá nároky svého sociálního prostředí a/nebo sociální prostředí naopak na klienta klade nepřiměřené nároky. Jiné obory proto mohou sociální práci pomoci do té míry, do jaké se jejich poznatky či metody dají využít pro pochopení situace, kdy sociální fungování selhává, nebo pro řešení situace, kdy sociální fungování selhává. Sociální práce je proto eklektický obor, který se vztahuje prakticky ke všem ostatním vědním oborům od filosofie a teologie až po technické a přírodní vědy.
Vztah jiných oborů k sociální práci: Vztah jiných oborů k sociální práci není tak jednoznačný, jako v předchozím případě. Často se od sociální práce očekává, že bude tzv. „tvrdou vědou“, která dokáže přesně popsat příčiny problémů – diagnostikovat klienta a indikovat způsob jeho „léčby“. Tato očekávání na sociální práci vznášejí jiné pomáhající profese (často např. medicína nebo psychologie), ale i takové obory, jako např. sociální politika nebo ekonomie. Pomineme-li obory, které se o sociální práci prakticky nezajímají, můžeme dále pozorovat, že některé další obory mají tendenci sociální práci „domestikovat“ pro svoje vlastní cíle (např. teologie).
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Pavel NAVRÁTIL, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
- Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha, 2008.
- Michal OPATRNÝ, Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty sociální práce pro teologii, Praha, 2013.
Kontrolní otázky a úkoly
- Zopakujte si své znalosti o sociálním fungování.
- Jak souvisí sociální fungování se vztahem sociální práce k jiným oborům.
- Vyberte si jednu humanitní, jednu sociální, jednu přírodní a jednu technickou vědu a vysvětlete, co z těchto oborů může být pro sociální práci zajímavé z hlediska sociálního fungování.
-
Osnova tématu (dílčí témata)
1. Posouzení
2. Reflexivita
Komentář
Posouzení: Na základě toho, jak sociální pracovník posoudí situaci klienta, se zpravidla rozhoduje o strategii řešení klientovy situace. Posouzení je tedy velmi důležitou součástí sociální práce, protože na jeho základě sociální pracovník rozhoduje buď o tom, jak bude s klientem pracovat, nebo přímo o klientovi. Při posouzení nejde o poznání objektivní pravdy o klientovi – pro to sociální práce nedisponuje potřebnou metodou, ale spíše o vytvoření obrazu životní situace klienta, který obsahuje důležité údaje, které sociální pracovník pro práci s klientem potřebuje. Posouzení bývá chápáno zpravidla „vědecky“ jako pozorování, pomocí kterého se mají zjistit příčiny problému nebo situace, nebo jako „umění“, kdy vždy, když pracujeme s určitou informací, tak ji zároveň také posuzujeme a interpretujeme. Jinak řečeno, nelze od sebe plně oddělit poznání situace klienta a její interpretaci. Posouzení v sociální práci je pak chápáno jako proces, který není jednorázovým aktem a na kterém se podílejí jak sociální pracovník, tak klient a příp. i další aktéři.
Reflexivita: Zpětná vazba, pomocí které sociální pracovník může kontrolovat předpoklady a okolnosti, se kterými během procesu sociální práce pracuje. Reflexivita proto umožnuje vnímat klienta jako partnera, který společně se sociálním pracovníkem řeší svou situaci. Nejde přitom o poznání objektivní pravdy, nýbrž o porozumění sociálního pracovníka jak klientovi tak sobě samému. Samotné porozumění sobě i klientovi, tedy úspěšná reflexivita, však automaticky nevede ke správnému jednání – když sociální pracovník klientovi porozumí, neznamená to, že mu i správně poradí. Reflexivita tedy není jednorázová akt, např. po setkání s klientem, nýbrž probíhá po celou dobu práce s klientem. Reflexivita tak sice sociální práci zaměřuje více na klienta, zároveň však do sociální práce vnáší i více nejistoty a hledání.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Pavel NAVRÁTIL – Radka JANEBOVÁ a kol., Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce, Hradec Králové, 2010.
Kontrolní otázky a úkoly
1. Proč je posouzení důležitou součástí sociální práce?
2. Co, koho a proč sociální pracovník posuzuje?
3. Kdo všechno se na procesu posouzení může podílet?
4. Popište proces reflexivity.
5. Vysvětlete rozdíl mezi reflexivitou a reflektivitou.
6. V čem jsou přínosy a v čem rizika reflexivity v sociální práci? -
Komentář
K praxi sociální práce patří, že se sociální pracovník musí rozhodnout, které řešení klientovy situace je pro klienta dobré a nejlepší. Tímto procesem poznání dobrého a nejlepšího se zabývá etika. Sociální práce je proto etickou profesí, etikou přenesenou do praxe.
Co považujeme za dobré a nejlepší, záleží na našich hodnotách, proto se i rozhodnutí sociálního pracovníka odvíjí od hodnot. Každý člověk má svůj vlastní žebříček hodnot. Zároveň však existují i profesní hodnoty sociální práce, které formulují např. různé (etické) kodexy sociálních pracovníků. Také každá organizace, které se věnuje sociální práci, má své vlastní hodnoty. Sociální pracovník by tedy měl umět nalézt rovnováhu mezi svými osobními hodnotami, profesními hodnotami sociální práce a hodnotami pomáhající organizace, ve které pracuje. V ideálním případě by měl harmonizovat své vlastní osobní hodnoty s hodnotami sociální práce.
Sociální pracovník se však musí rozhodovat také ve chvíli, kdy má vyřešit tzv. neřešitelnou situaci, tzn., kdy se rozhoduje mezi řešením, které vyžaduje např. jeho organizace nebo legislativa a řešením, které považuje za správné on sám, resp. je správné z hlediska profese sociální práce. V tomto případě se jedná o etický problém. V podobné situaci se sociální pracovník ocitá i tehdy, když se mu nabízejí dvě stejně špatná řešení (např. odebrat dítě z jeho rodiny, nebo ho v ní nechat, i když ho zanedbává), pak se jedná o tzv. etické dilema. I zde jsou jak osobní hodnoty, tak hodnoty profese sociální práce i hodnoty pomáhající organizace důležitým vodítkem při rozhodování.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Pavel NAVRÁTIL, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
- Pavel NAVRÁTIL – Radka JANEBOVÁ a kol., Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce, Hradec Králové, 2010.
- Michal OPATRNÝ, Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty sociální práce pro teologii, Praha, 2013.
- Michal Opatrný - Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice, 2010.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Silvia STAUB-BERNASCONI, Soziale Arbeit als Handlungswissenschaft, Bern, 2007.
Kontrolní otázky a úkoly
- Pokuste se vlastními slovy vysvětlit, co je to etika.
- Pokuste se vlastními slovy vysvětlit, co jsou to hodnoty.
- Jak spolu souvisí sociální práce a etika?
- Jaké druhy hodnot můžeme rozlišovat v souvislosti se sociální prací.
- Co je to etický problém v sociální práci?
- Co je to etické dilema v sociální práci?
-
Komentář
Sociální práce jako teorie jednání: Některé obory nebo jejich dílčí disciplíny bývají označovány jako teorie jednání. Zpravidla se přitom jedná o praktické obory, tzn. takové, jejichž hlavní náplní je určitá lidská činnost. Abychom mohli to, co člověk dělá, označit za jednání, musí být splněna podmínka, že člověk má od takové činnosti odstup, který mu umožňuje o ní přemýšlet; promyslet, co na základě určitého podnětu udělá. Pokud pouze reaguje na podněty a jedná pudově, jde o chování. Teorie jednání se tedy zabývají činnostmi, které lidé promýšlejí. Mezi ně přirozeně patří i sociální práce, protože právě ta spočívá v promýšlení konkrétní činnosti: Sociální pracovník pracuje (činnost) s klientem, což ale znamená, že musí především přemýšlet o tom, co je skutečný klientův problém a jak mu může účinně pomoci. Sociální práce jako teorie jednání proto postupuje ve třech krocích: od poznání reality, vedená hodnotami k jednání. Sociální pracovník musí umět porozumět klientovi (poznání reality), musí se rozhodnout, které řešení je pro klienta dobré a nejlepší (to činní na základě hodnot), a musí pak klientovi umět pomoci a poradit, k čemuž patří, že musí umět evaluovat, zda klientovi skutečně pomohl (jednání).
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Michal OPATRNÝ – Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice 2010, kap. 4.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Silvia STAUB-BERNASCONI, Soziale Arbeit als Handlungswissenschaft, Bern, 2007.
Kontrolní otázky a úkoly
1. Co je to teorie jednání?
2. Které obory můžeme zařadit mezi teorie jednání?
3. Vysvětlete sociální práci jako teorii jednání.
-
Komentář
Sociální práce jako teorie jednání předpokládá jak modifikaci teorií z jiných oborů pro potřeby sociální práce, tak i vytváření vlastních teorií sociální práce. Tyto vlastní teorie, které si sama sociální práce formuluje, jsou označovány jako speciální teorie jednání. V ní se jako zásadní jeví tyto body:
a) Je třeba nelézt konvergenci mezi orientací na pomoc v nouzi a správním jednáním a sociální pedagogikou coby výchovou nebo vzděláváním klienta.
b) Je třeba definovat předmět sociální práce z hlediska jednotlivce a jeho prostředí, z hlediska společnosti, rodiny a společenských organizací a z hlediska vztahu jednotlivce a skupin nebo organizací. To vše vždy při zohlednění prostředí, tzn. komunity, společnosti nebo i z hlediska globálních souvislostí.
c) Aby mohl být předmět sociální práce definován, je nutné transdisciplinární objasnění různých daností (např. biologických, psychických, sociálních, kulturních), tzn. použití poznatků napříč různými obory.
d) Horizont myšlení a vědění sociální práce se musí rozšířit z horizontu praktického jednání na horizont světový. Důvodem pro to je jak globalizace, tak i nezávislost sociální práce na aktuální sociální politice, která může být poplatná určitému duchu doby.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Michal OPATRNÝ, Sociální práce a teologie: Inspirace a podněty sociální práce pro teologii, Praha, 2013.
- Michal OPATRNÝ – Markus LEHNER a kol., Teorie a praxe charitativní práce: Uvedení do problematiky: Praktická reflexe a aplikace, České Budějovice 2010, kap. 4.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Silvia STAUB-BERNASCONI, Soziale Arbeit als Handlungswissenschaft, Bern, 2007.
Kontrolní otázky a úkoly
1. Zopakujte si, co je to teorie jednání.
2. Proč sociální práce potřebuje obecnou teorii jednání?
3. Proč sociální práce potřebuje speciální teorii jednání?
4. Jaký je vztah mezi sociální prací a sociální pedagogikou?
5. Co je předmětem sociální práce a jak se tento předmět určí?
6. Proč se sociální práce nemůže zabývat jen praktickým jednáním sociálního pracovníka?
-
Toto téma se mění na základě aktuálního vývoje.
V akademickém roce 2019/2020 je toto téma nahrazeno prezentací Prof. Dr. Jürgena Sehriga s Katholische Hochschule Freiburg na téma Koncepty a metody sociální práce v Německu, kterou přednesl v rámci své návštěvy Teologické fakulty JU v programu Erasmus+
-
-
Informace o naší partnerské vysoké škole v Německu, kde prof. Sehrig vyučuje.
-
-
Komentář
V české sociální práci dochází k záměně řešení příčin problémů s jejich následky. Panuje celospolečenské přesvědčení, že sociální služby a „sociální dávky“ jsou nejlepším způsobem zvládání obtížných životních situací. Sociální pracovníci tedy svým klientům nepomáhají s řešením příčin nedostatečného uspokojování jejich potřeb. Otázka tzv. primárních zdrojů pomoci tak vlastně vůbec není nastolována. Přitom dochází k procesu proměny společnosti ze společnosti industriální na společnost služeb. Na sociální práci se proto pohlíží ekonomickou optikou jako na jednu z mnoha služeb. To orientaci na sociální služby a dávky jen posiluje.
Problémy, které má sociální práce řešit, nemají svou příčinu ve společnosti nebo jednotlivci, nýbrž jsou produkovány sociálně, nutnost vyrovnat se s nimi je ale stále více individualizována. V důsledku to znamená, že se sociální ochrana rozchází se společností a sociální práce přestává být legitimizována. V budoucnu tak může nastat situace, kdy nebude sociální práce veřejně financována. Navíc nejde při individuální sociální práci počítat s některými tradičními primárními zdroji pomoci (např. s rodinou). Naopak komunita jako primární zdroj pomoci může této situaci zažít svoji renesanci
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Libor PRUDKÝ, Inventura hodnot: Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky, Praha, 2009.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Oldřich Chytil, „Důsledky modernizace pro sociální práci,“ Sociální práce/Sociálna práca 4 (2007): 64-71.
- Libor Musil, „Tři pohledy na budoucnost sociální práce,“ in Rizika sociální práce, ed. Martin Smutek – Friedrich W. Seibel – Zuzana Truhlářová, Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, s. 11-25.