Komunitní práce (KKOMP - 2020 - ZS)
Section outline
-
Tento výstup lze užít v souladu s licenčními podmínkami Creative Commons BY-SA 4.0 International
(http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode).
Individuální práce studenta (kontrola samostatného studia)
Vypracovat esej v rozsahu 3-5 stran, ve které se student zamyslí nad aktuálním sociálním problémem a možnostmi jeho řešení pomocí sociální práce s komunitou.
Vypracovat referát na zadané téma na kolokvium. Referát musí vycházet ze zadané literatury: shrnout názory autorů, srovnat je a okomentovat na základě vlastní argumentace studenta.
Absolvovat úspěšně test znalostí získaných samostudiem odborné literatury.
Látka předmětu je dále komplexně zkoušena při Závěrečné zkoušce z teorií a metod sociální práce v ZS 3. ročníku.
Přehled studijní literatury a dalších studijních pomůcek
Povinná základní studijní literatura:
- Zuzana Havrdová a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech práce komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách, Praha – Toužim, 2013.
- Oldřich Matoušek. Metody a řízení sociální práce. Praha, 2003.
- Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008.
- Pavel Navrátil, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
- Libor Prudký a kol., Inventura hodnot: Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky, Praha: Academia, 2009.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Oldřich Chytil, „Důsledky modernizace pro sociální práci,“ Sociální práce/Sociálna práca 4 (2007): 64-71.
- Libor Musil, „Tři pohledy na budoucnost sociální práce,“ in Rizika sociální práce, ed. Martin Smutek – Friedrich W. Seibel – Zuzana Truhlářová, Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, s. 11-25.
- Michal OPATRNÝ, „Christliche Gemeinden als Träger der Gemeinwesenarbeit,“ in Gemeindeentwicklung in Mittel- und Osteuropa: Pastoraltheologische Hefte: Eine Veröffentlichung des Post-Netzwerks der mittel- und osteuropäischen Pastoraltheologinnen und Pastoraltheologen, sv. 5 (2012), Gniezno: Gaudentinum, 2012, s. 21-31.
- Jan VÁNĚ, Komunita jako nová naděje?: Náboženské (ne)instituucionalizované komunity z pohledu sociologie náboženství, Plzeň: ZČU, 2012.
Další studijní pomůcky:
Doplňkové PDF soubory zaslané e-mailem přes STAG. Týká se jen některých témat. Na soubory upozorňuje tato opora vždy u daného tématu.
Způsob zakončení předmětu: zápočet
Podmínkou udělení zápočtu je:
a) Vypracovat písemnou práci - esej v rozsahu 3-5 stran, ve které se student zamyslí nad reálným aktuálním sociálním problémem a možnostmi jeho řešení pomocí sociální práce s komunitou. Esej se odevzdává prostřednictvím systému Moodle. Písemná práce musí být odevzdána prostřednictvím systému Moodle do 7. 1.
b) Vypracovat referát na zadané téma na kolokvium. Referát musí vycházet ze zadané literatury: shrnout názory autorů, srovnat je a okomentovat na základě vlastní argumentace studenta. Témata referátu se meziročně mění a jsou upřesněna na začátku semestru. Zadání tématu referátu musí student potvrdit do 31.10.
c) Absolvovat test znalostí získaných samostudiem zadané literatury. Úspěšnost musí být více jako 60 % správně zodpovězených otázek. Test probíhá on-line v Moodle. Literatura k samostudiu je zadána výše v přehledu studijní literatury.
Vypisování řádných a opravných termínů zkoušek a jejich organizace probíhá dle Studijního a zkušebního řádu JU a souvisejícího opatření děkana TF JU (dokumenty jsou zveřejněny na internetových stránkách fakulty, sekce Studium a Úřední deska).
Látka předmětu je dále komplexně zkoušena při Závěrečné zkoušce z teorií a metod sociální práce v ZS 3. ročníku.
Obsah předmětu (přehled tematických okruhů)
Jako úvod do studia předmětu shlédněte dokument ČT Český západ. K dispozici na iVysilani.cz nebo Cesky-zapad.cz.
Předmět, shodně s variantou pro prezenční formu studia, tematicky pokrývá tyto okruhy:
1) Lidský a sociální kapitál, důvěra v komunitě a společnosti
2) Občanská společnost a subsidiarita
3) Primární zdroje pomoci v komunitě, moc a zmocnění
4) Sociální práce v komunitě
5) Modely a taktiky komunitní práce
6) Sociální práce s komunitou a rizika „sociálního inženýrství“
7) Komunitní plánování sociálních služeb
8) Církve a náboženské společnosti v teritoriální komunitě
9) Sociální práce se společností
-
Vaším úkolem je vypracovat referát na zadané téma na kolokvium. Referát musí vycházet ze zadané literatury: shrnout názory autorů, srovnat je a okomentovat na základě vlastní argumentace studenta.
Témata referátu se meziročně mění a jsou upřesněna na začátku semestru.
Zadání tématu referátu musí student potvrdit do 31.10. v systému Moodle
-
V anketě níže si každý zvolíte téma referátu. Referáty budou předneseny na kolokviu, pro které bude vypsán termín prostřednictvím IS/STAG - počítejte s délkou kolokvia 4-5 hodin
Jednotlivá témata si vyberou vždy 3 studenti. Téma zůstane v nabídce i po výběru jedním ze studentů. Oba studenti mohou pracovat v týmu na jednom tématu a společně ho i prezentovat.
Úkoly:
1. Nastudovat si celou brožuru Rozdělení svobodou: Česká společnost po 30 letech vydanou Českým rozhlasem (https://www.irozhlas.cz/rozdeleni-svobodou).
2. Připravit referát na vybrané/zadané téma v tabulce.
3. Při přípravě referátu zohlednit všechny relevantní části v brožuře a také další články ap. na webu Českého rozhlasu k projektu Rozděleni svobodou (https://www.irozhlas.cz/rozdeleni-svobodou).
4. Informace z brožury a webu Českého rozhlasu musíte doplnit jedním dalším odborným zdrojem, který si sami dohledáte v knihovně ap., který bude buď doplňovat a rozvíjet nebo bude základem pro kritický pohled na informace z projektu Rozděleni svobodou.
5. Délka referátu nesmí přesáhnout dobu 20´
6. K referátu si připravte PPT prezentaci v rozsahu max 7 snímků nebo handout - listy s hlavními tezemi vašeho referátu na jednu stranu pro všechny účastníky kolokvia
-
-
Vaším úkolem je vypracovat písemnou práci - esej v rozsahu 3-5 stran, ve které se zamyslíte nad aktuálním sociálním problémem a možnostmi jeho řešení pomocí sociální práce s komunitou.
Písemná práce bude splňovat všechny formální náležitosti odborného textu: titulní strana (nepočítá se do požadovaného rozsahu stran), úvod, stať, závěr, seznam použitých zdrojů (nepočítá se do požadovaného rozsahu stran), způsob odkazování v poznámce pod čarou.
Způsob stavby textu a argumentace autora budou stěžejní kritéria hodnocení. Podstata úkolu nespočívá ve vypracování seminární práce!
Přitom platí, že je třeba zohlednit stávající diskurz k tématu a na příp. literární nebo jiné zdroje je třeba se řádně odkázat. -
Osnova tématu (dílčí témata)
- Kapitál – etymologie pojmu
- Sociální a lidský kapitál
- Důvěra ve společnosti
- Sociální kapitál a politika
- Sociální kapitál a sociální problémy
- Sociální kapitál v komunitě a komunitní práce
Komentář
Pojem kapitál má původně ekonomický význam ve smyslu nahromadění velkého množství finančních prostředků. Dnes se hovoří i o kapitálu v jiném než ekonomickém smyslu: přírodní, fyzický, kulturní. Pro sociální práci a zejména práci s komunitou mají zvláštní význam dva přenesené významy, sociální a lidský kapitál.
Sociálním kapitálem se přitom míní sociální sít jednotlivce a zdroje, které díky ní může mobilizovat. Individualizačně-mobilizační funkce sociálního kapitálu umožňuje, aby jednotlivec ze „své“ sítě vytěžil co nejvíc sám pro sebe. Kolektivní funkce naopak vede k internalizaci sociálních norem. Obě funkce jsou pak spojeny s funkcí individuálně-interakční, díky které se rozvíjí sociabilita jednotlivce. Sociální sítě jsou první dimenzí sociálního kapitálu; jeho druhou dimenzí je důvěra (sdílené normy, hodnoty a porozumění). Sociální kapitál může být horizontální, kdy je sociální síť rozprostřena po určité komunitě nebo vrstvě společnosti. Horizontální sociální kapitál umožňuje změnu sociálního statusu. Úkolem demokratických institucí proto je podporovat změnu horizontálního sociálního kapitálu na vertikální, tzn. umožňovat a podporovat sociální inkluzi.
Při práci s komunitou se proto pracuje se sociálními sítěmi v komunitě, s důvěrou v komunitě a společnosti a s demokratickým uspořádáním společnosti. Důvěra v komunitě a společnosti je důležitá kvůli spolupráci mezi jejími členy, resp. umožňuje v komunitě/společnosti vůbec nějaké jednání. Je-li v komunitě nebo společnosti důvěra generalizována, znamená to, že se rozšiřuje na všechny její členy. Generalizovaná důvěra pak posiluje i důvěru v instituce a obráceně – pokud fungují instituce, posiluje se generalizovaná důvěra.
S finančními investicemi do sociálního kapitálu a důvěry ve společnosti v některých zemích experimentuje politika. Vyvážené výdaje státu na veřejné statky jako vzdělání a sociální zabezpečení mají zmírňovat ekonomické a sociální rozdíly, a následně tak vytvářet prostředí, které stimuluje sociální důvěru, komunitní a spolkový život. Tím se mají vytvořit podmínky pro lepší zdraví, nižší kriminalitu, ekonomický růst a aktivní občanství.
Sociální kapitál má sám o sobě jen omezenou hodnotu, která se může zvyšovat nebo snižovat podle ekonomických měřítek až v závislosti na ostatních kapitálech. Z tohoto hlediska je důležitý zejména lidský kapitál, tzn. schopnosti a dovednosti konkrétních jednotlivců. Sociální kapitál, tedy „zasíťování“ jednotlivce, je efektivnější díky jeho schopnostem a dovednostem. Sociální kapitál proto vždy předpokládá i hodnotu a svobodu jednotlivců.
Sociální kapitál je základem stability komunity a její schopnosti, pomoci sama sobě. Záleží ovšem na tom, do jaké míry se obyvatelé určitého území (regionu, města, čtvrti, obce) cítí být součástí stejné komunity. Čím více lidé v komunitě participují na vedení a rozhodování, tím větší je sociální kapitál komunity. Při formování komunity se ale sociální kapitál soustavně zvětšuje jen tehdy, pokud dochází k budování a obnově sociálních sítí všeho druhu.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Zuzana HAVRDOVÁ a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách. Praha - Toužim, 2013.
-
Pro lepší porozumění pojmu sociální kapitál se podívejte na rozhovor se sociologem Danielem Prokopem, který se ho několikrát dotkne při interpretaci výsledků svých výzkumů. Rozhovor vedl Pavel Štrunc pro Info.cz.
-
Klikněte výše na On-line přednáška a prohlížeč vám nabídne otevření MS Teams jako aplikaci nebo v prohlížeči.
- On-line přednáška v MS Teams pro studenty, kteří se nemohou nebo nechtějí zúčastnit výuky předmětu KKOMP ze zdravotních důvodů nebo kvůli nemožnosti, dodržet v učebně bezpečné rozestupy.
- Přednáška bude probíhat podle rozvrhu v IS/STAG v učebně pro přítomné studenty, proto může být snížena kvalita zvuku kvůli povinnosti, použít roušku.
- Přednáška bude nahrávána a umístěna v MS Teams ("třída" KCHP(KKOMP) k pozdějšímu shlédnutí.
-
Osnova tématu (dílčí témata)
- Občanská společnost
- Subsidiarita
- Subsidiarita v komunitní práci
Komentář
Občanská společnost: Komunitní práce je součást občanské společnosti a práce v rámci občanské společnosti. Pojem občan se v cizích jazycích užívá ve významu měšťan (např. the citizen od the city). V češtině má měšťan často význam bohatý a omezený sobec; často také hovořící německy. Moderní česká společnost vzniká v 18. a 19. stol. na jazykové identifikaci s národem a na venkově. Nezájem o politiku, veřejné věci, společné problémy, atp., tzn. slabá občanská společnost je dán historickým dědictvím venkovských vrstev, pro které byla politika věcí (německých) měst a komunismu a jeho sociálního inženýrství a sociálních experimentů. V Česku také platí paradox: Města spíše pravicová, venkov spíše levicový, i když ve zbytku Evropy je to zpravidla opačně.
Subsidiarita: Pojem vyjadřuje upřednostnění lidské osoby a její svobody před kolektivní organizací, resp. přednost menších sociálních jednotek (rodina, komunita) před státem. Politická organizace má podle principu subsidiarity jednici jen pomáhat s jeho sebeuskutečněním; tzn., že má mít důvěru v schopnosti a potenciál jednotlivce, resp. menších sociálních jednotek (rodina, komunita). Subsidiarita může být chápána podpůrně (mobilizovat, dávat prostor) nebo restriktivně (nevměšovat se i za cenu snížení kvality). V současné sociální politice je nesamozřejmá a někdy je i odmítána, protože klade důraz na emancipaci občana.
Subsidiarita v komunitní práci: Z hlediska podpůrného pojetí solidarity jde v komunitní práci o posilování svépomoci v komunitě a sebeorganizace komunity. Z hlediska pojetí restriktivního jde o to, nenutit do komunitních projektů ty, koho se netýkají, nemusí týkat; tzn., nemá o ně zájem a komunitu tím nepoškozuje.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Zuzana HAVRDOVÁ a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách. Praha - Toužim, 2013.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Libor Prudký a kol., Inventura hodnot: Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky, Praha: Academia, 2009.
- Roman Míčka, „Je možné zachránit princip subsidiarity?“ Studia theologica 14, č. 2 [48] (2012): 99–117.
-
Esejistická úvaha filosofa Jana Sokola o pojetích občanské společnosti v Česku; Sociální práce 4/2013.
-
-
Osnova tématu (dílčí témata)
- Primární zdroje pomoci v komunitě
- Moc a zmocnění
Komentář
Primární zdroje pomoci v komunitě: V české sociální práci dochází k záměně řešení příčin problémů s jejich následky. Panuje celospolečenské přesvědčení, že sociální služby a „sociální dávky“ jsou nejlepším způsobem zvládání obtížných životních situací. Sociální pracovníci tedy svým klientům nepomáhají s řešením příčin nedostatečného uspokojování jejich potřeb. Otázka tzv. primárních zdrojů pomoci tak vlastně vůbec není nastolována. Přitom dochází k procesu proměny společnosti ze společnosti industriální na společnost služeb. Na sociální práci se proto pohlíží ekonomickou optikou jako na jednu z mnoha služeb. To orientaci na sociální služby a dávky jen posiluje.
Problémy, které má sociální práce řešit, nemají svou příčinu ve společnosti nebo jednotlivci, nýbrž jsou produkovány sociálně, nutnost vyrovnat se s nimi je ale stále více individualizována. V důsledku to znamená, že se sociální ochrana rozchází se společností a sociální práce přestává být legitimizována. V budoucnu tak může nastat situace, kdy nebude sociální práce veřejně financována. Navíc nejde při individuální sociální práci počítat s některými tradičními primárními zdroji pomoci (např. s rodinou). Naopak komunita jako primární zdroj pomoci může této situaci zažít svoji renesanci. Ne všechny modely komunitní práce budou v takové situaci využitelné, ale např. komunitní organizace může být reakcí na individualizaci – probuzení sense of community. Komunitní ekonomika, která se někde rozvíjí již nyní, může být protiváhou kapitálu ovládajícímu ekonomiku a společnost, protože před ziskem upřednostňuje obecné blaho, tj. dobro celé komunity. V důsledku pak dojde k revitalizaci vazeb primární sociability, se kterými umí z metod sociální práce nejlépe pracovat právě komunitní práce.
Moc a zmocnění: V komunitní práci jde podobně jako v jiných metodách sociální práce o moc ve smyslu zmocnění, nikoliv ve smyslu dominace někoho nad někým jiným. Moc ve smyslu dominace hrozí sociálnímu pracovníkovi i klientovi, stejně tak i moc věci uskutečnit. Moc ve smyslu dominace je třeba v sociální práci oslabovat, moc ve smyslu schopnosti věci uskutečnit je třeba posilovat. Neúčinnější formou jejího posilování je spolupráce ve skupině/komunitě – zdroj moci je ve společenství.
Úkolem sociálního pracovníka je analýza problémů a potřeb komunity, plánování procesu komunitní práce a inicializace vzniku/semknutí komunity. Sociální práce svým působením komunity vytváří – konstruuje (konstruktivistický přístup) s tím, že rozhodnutí jsou na komunitě, nikoliv na sociálním pracovníkovi. Důvody pro to nejsou jen etické, ale i pragmatické: Komunita se konstruuje tím, když své problémy sama pojmenovává a plánuje jejich řešení. Nejdůležitější je proto tzv. transformační participace členů komunity na jejím konstituování nebo rozvoji: Je třeba dát dohromady cíle členů komunity tak, aby jich dosahovali společně, čímž se v důsledku komunita sama uschopňuje k větší samostatnosti a odpovědnosti za sebe sama a své členy. Viz také sociální kapitál v komunitě nebo principy psychosociální krizové pomoci a spolupráce.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Zuzana Havrdová a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech práce komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách, Praha – Toužim, 2013.
- Oldřich Matoušek. Metody a řízení sociální práce. Praha, 2003.
- Pavel Navrátil, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Oldřich Chytil, „Důsledky modernizace pro sociální práci,“ Sociální práce/Sociálna práca 4 (2007): 64-71.
- Libor Musil, „Tři pohledy na budoucnost sociální práce,“ in Rizika sociální práce, ed. Martin Smutek – Friedrich W. Seibel – Zuzana Truhlářová, Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, s. 11-25.
-
Osnova tématu (dílčí témata)
- Komunita
- Význam komunity
- Sociální práce s komunitou
Komentář
Komunita: Zájmovou komunitou se rozumí skupina lidí, kteří mají „společný zájem“ (etnický původ, zdravotní postižení). Teritoriální komunitou se rozumí označení lidí, kteří žijí na společném území. Velikost území přitom není rozhodující (P. Navrátil). Výsledná podoba komunita záleží na jejím geografickém umístění a primárních příčinách interakcí (interakce mohou být založeny na činnosti nebo na „víře“). Komunita se pak liší také podle toho, jak četné interakce jsou – může jít o sousedskou komunitu i místní síť kamarádů (J. Váně).
Význam komunity: Čím více lidé v komunitě participují na vedení a rozhodování, tím větší je sociální kapitál komunity. Při formování komunity se ale sociální kapitál soustavně zvětšuje jen tehdy, pokud dochází k budování a obnově sociálních sítí všeho druhu, tzn. jak horizontálních (neformálních sousedských a přátelských), tak vertikálních (vůči institucím a společenským strukturám). To vše v návaznosti na základní emoční vazby v komunitě – když informace a důvěra prokvasí všechny sítě a spojnice mezi různými podskupinami a vrstvami komunity (Z. Havrdová a spol.).
Sociální práce s komunitou je práce se sociálním systémem tvořeným relativně stálými vazbami a vztahy mezi lidmi, kteří společně obývají nějaké místo (dům, obec, městskou část) a dlouhodobě v něm žijí (Z. Havrdová a kol.). V jednom ze svých pojetí spočívá v ovlivňování sociálních změn prostřednictvím analýzy sociálních situací a formování vztahů mezi různými skupinami v komunitě tak, aby jako celek sama dospěla k realizaci žádoucích změn (P. Navrátil). Podle jiného pojetí spočívá v organizaci akcí místního společenství, jejichž cílem je naplnění určité místní potřeby nebo řešení místního problému. Sociální pracovník může potřebu či problém analyzovat, plánovat postup, iniciovat akci, koordinovat činnost účastníků (jednotlivce, instituce), propagovat akci, hodnotit její účinky (O. Matoušek a kol.)
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Zuzana Havrdová a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech práce komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách, Praha – Toužim, 2013.
- Oldřich Matoušek. Metody a řízení sociální práce. Praha, 2003.
- Pavel Navrátil, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
Jan VÁNĚ, Komunita jako nová naděje?: Náboženské (ne)instituucionalizované komunity z pohledu sociologie náboženství, Plzeň: ZČU, 2012.
-
Osnova tématu (dílčí témata)
- Modely komunitní práce
- Taktiky komunitní práce
Komentář
Modely komunitní práce: Zpravidla se rozlišuje osm základních modelů komunitní práce – komunitní péče, komunitní organizace, komunitní rozvoj, komunitní plánování, komunitní vzdělávání, komunitní akce, feministická komunitní práce, antirasistická komunitní práce. Tyto modely nemají ostré hranice, mohou se vzájemně překrývat. První tři lze označit jako tradiční, protože se snaží podpořit stávající sociální systém. Poslední tři můžeme nazvat transformačními, protože v nich jde o zásadní sociální změnu. Prostřední dva jsou pokusem o propojení prvních tří s tím cílem, aby problémy komunity byly řešeny komplexně.
Mezi taktiky komunitní práce patří praktické dovednosti sociálního pracovníka, díky kterým umí lidi ve svém okolí motivovat, podporovat, předávat kompetence, učit. Důležitou dovedností je také umění stáhnout se v pravý čas, resp. postupně umenšovat svou aktivity ve prospěch aktivity komunity. Mezi hlavní taktiky proto patří zplnomocňování, oceňování, podpora, vzdělávání, osobní příklad a schopnost reflexe, která předpokládá sebepoznání sociálního pracovníka.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008. Kapitola: Komunitní práce
- Zuzana Havrdová a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech práce komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách, Praha – Toužim, 2013.
- Oldřich Matoušek. Metody a řízení sociální práce. Praha, 2003.
- Pavel Navrátil, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
-
Osnova tématu (dílčí témata)
- Sociální inženýrství
- Limitující podmínky komunitní práce v ČR
Komentář
Sociálním inženýrstvím se míní manipulace se skupinami nebo celým obyvatelstvem. Je využíváno autokratickými režimy, ale i demokratickou politikou v duchu hesla: „Vlak jede tam, kam se mu postaví koleje.“ Dnes se používá i ve významu ohrožení bezpečnosti firmy/organizace pomocí manipulativních informací nebo získávání informací manipulací přes internet nebo telefon. Sociálním inženýrstvím v historii proslul hlavně nacismus (národní socialismus) a komunismus. V novodobé historii ČR jsou jeho příkladem umělé vytvoření československého národa, vyhnání/odsun německojazyčného obyvatelstva po II. světové válce, kolektivizace zemědělství, nucené stěhování Romů do panelových sídlišť (a to za různým účelem a hned v několika vlnách), ad. Svým způsobem se k sociálnímu inženýrství řadí i snahy vlád, investovat do sociálního kapitálu (viz tematický okruh věnovaný sociálnímu kapitálu). V současné době můžeme pozorovat snahu, ovlivnit chování lidí zejména ve městech pomocí urbanistických opatření. Některé dotační tituly EU pro univerzity zase kalkulují s výzkumem koncipovaným tak, aby bylo objeveno, jak provést určitou shora naplánovanou sociální změnu (např. vymyslet aplikaci do smart zařízení, která zvýší zájem mládeže o politiku a veřejné věci).
Limitující podmínky komunitní práce v ČR: V Česku můžeme konstatovat malou připravenost řešit pospolu společné problémy díky historii manipulace s občanem a „individuálnímu konzumu“ (viz také tematický okruh věnovaný občanské společnosti). Členové komunity proto očekávají, že jejich problémy má řešit někdo jiný. Opačně úřady a instituce obecně preferují řízení lidí před podporou participace (mj. například chybějí dotační tituly na komunitní práci (O. Matoušek a kol).
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Zuzana Havrdová a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech práce komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách, Praha – Toužim, 2013.
- Oldřich Matoušek. Metody a řízení sociální práce. Praha, 2003.
- Pavel Navrátil, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
Studijní materiály k lepšímu porozumění
- Libor Prudký a kol., Inventura hodnot: Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky, Praha: Academia, 2009.
-
Osnova tématu (dílčí témata)
- Sociální služby
- Komunitní plánování sociálních služeb
Komentář
Sociální služby: Systém sociálních služeb byl vyvinut jako nástroj financování a kontroly kvality sociální práce. Sociální práce ale není systémem sociálních služeb vyčerpána.
Komunitní plánování sociálních služeb slouží k optimálnímu naplánování služeb, které daná komunita potřebuje. Jedná se o jeden z modelů komunitní práce, i když je někdy zvláště v ČR s komunitní prací ztotožňován. Při komunitním plánování sociálních služeb spolupracuje politická reprezentace spolu s poskytovateli sociálních služeb a uživateli sociálních služeb. Díky této spolupráci vzniká analýza potřeb komunity a možností jejich uspokojení. Komunitní plánování probíhá zpravidla ve čtyřech krocích: zjišťování a analýza potřeb, plánování, realizace, vyhodnocování. Za tento proces může být zodpovědný právě sociální pracovník jako jeho koordinátor. Na úrovni obcí a krajů slouží komunitní plánování sociálních služeb k sestavení rozpočtů pro financování sociálních služeb. Uvedeným postupem nemusí být plánovány jen sociální služby; při jeho využití mohou vznikat i jiné plány komunitní práce.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Oldřich Matoušek. Metody a řízení sociální práce. Praha, 2003.
- Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008.
- Pavel Navrátil, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
-
Osnova tématu (dílčí témata)
- Církve a náboženské společnosti v teritoriální komunitě
- Komunitní práce z teologického hlediska
Komentář
Církve a náboženské společnosti v teritoriální komunitě: Teritoriální komunita je utvářena různými vazbami mezi jejími členy a také vazbami mezi institucemi, které na území komunity sídlí. Některé z nich mohou být přímo určeny pro komunitu (např. škola, pošta, obchod, nádraží, atp.). V tomto smyslu byly v Rakousko-Uherské monarchii od 18. stol. zakládány nové farnosti, aby každá obec měla svou faru, svůj kostel a tedy i svou matriku, protože farář mj. vedl evidenci obyvatelstva. Farář tak sloužil obyvatelům obce ve věcech víry a praktického života a zároveň byl spojníkem obce se státem. Po vzniku ČSR tuto funkci farnosti ztratily. Nepřímo se pak obnovila během komunismu, kdy byly některé farnosti, které tvořili už jen ti, kdo pravidelně chodili do kostela, centrem koordinaci různých tajných či polooficiálních sociálních akcí v obci. Po r. 1989 tuto neformální funkci mnohé farnosti ztratily; menšina ji ale naopak dokázala rozvinout a rozšířit např. o kulturní a vzdělávací aktivity. Odpovědnost náboženské skupiny za prostředí, ve kterém žije, je však známa už ze Starého zákona, kdy židé v Babylonském zajetí přijímají nové pojetí své víry jako tzv. vyvoleného národa, která z nich nemá činit exkluzivní národ, nýbrž národ, který zastupuje Boha před ostatními národy a ostatní národy před Bohem. Z tohoto úhlu pohledu je Novozákonní důraz na blíženeckou lásku a starost křesťanské obce o druhé jejím vlastním úkolem, který dost dobře nelze delegovat na profesionální „dceřiné společnosti“ církve, jako je např. Charita, jak se tomu ale namnoze děje. Vzhledem k nutné profesionalizaci a institucionalizaci sociální pomoci poskytované skrze systém sociálních služeb se komunitní práce jeví jako vhodná cesta pro realizaci úkolu blíženecké lásky v církevní obci. Farnosti (v ŘKC; v jiných církvích sbory nebo obce) se tak mohou zapojovat do komunitního plánování v (politické) obci (farníci mohou být dobrovolníky), samy organizovat různé dobročinné komunitní akce, stmelovat komunitu skrze kulturu a vzdělání (koncerty v kostelích, přednášky), atp.
Komunitní práce z teologického hlediska: Východiskem pro uchopení komunitní práce z teologického hlediska je jak pojetí člověka (teologická antropologie), tak i etika mezilidských vztahů (teologická etika, teologická sociální etika. Z křesťanského pohledu se Bůh na lidi spoléhá, že dokáží odkrýt své schopnosti, které jim umožní jednat svobodně a na základě zodpovědných rozhodnutí. Předpokládá se tedy, že náboženská víra člověka uschopňuje, zmocňuje k převzetí odpovědnosti za vztah k sobě, druhým lidem, Bohu a životnímu prostředí. Z hlediska mezilidských vztahů je důležité, že Ježíš Kristus neplédoval za destrukci tehdejšího společenského řádu (jak od něj mnozí očekávali nebo mu podsouvali), ale za to, aby do něj jeho učedníci přinesli novou kvalitu. Pro komunitní práci je proto klíčový pojem subsidiarity. Z teologického hlediska jde proto v komunitní práci o zdařilý životní management ve smyslu odpovědnosti individua za svůj život, za své okolí a vůči Bohu.
Studijní materiály k povinnému prostudování:
Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008.
Komunitní práce a uschopnění (empowerment) z teologického hlediska; [PDF soubor zaslaný e-mailem přes STAG].
Studijní materiály k lepšímu porozumění:
- Prostudujte si webové stránky křesťanských komunitních center:
- Komunitní centrum sv. Prokopa v Praze: (http://www.centrumbutovice.cz/)
- Komunitní centrum Matky Terezy v Praze: (http://www.kcmt.cz)
- Pastorační centrum Mensch und Arbeit v Linci: (http://voestapine.at/menschundarbeit)
-
Komentář
Sociální práce se společností je tzv. makropraxí sociální práce a věnuje se tzv. systémovým projektům. Řeší proto otázky s celospolečenským dopadem, jako je například navrhování, řízení a hodnocení systému sociálních služeb, řízení pomáhajících organizací, projekty týkající se velkých místních společenství – přesahujících teritoriální komunitu, iniciativy ovlivňující politiku na všech jejích úrovních.
Studijní materiály k povinnému prostudování
- Oldřich Matoušek. Metody a řízení sociální práce. Praha, 2003.
- Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008.
- Pavel Navrátil, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.
- Libor Prudký a kol., Inventura hodnot: Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky, Praha: Academia, 2009.
-
Pro lepší porozumění tématům spadajícím do sociální práce se společností se podívejte na rozhovor s Petrem Pithartem, bývalým předsedou Vlády ČR a Senátu parlamentu ČR. Rozhovor vedl Čestmír Strakatý pro Reflex.cz
Rozhovor má samozřejmě svou stranicko-politickou část. Vy se ale prosím zaměřte na problematiku štěpení společnosti a roli celostátní, regionální i komunální politiky při jejím dělení nebo sjednocování. Při tom zkuste promyslet, jaké by v návaznosti na to měly být úkoly, postupy a cíle sociální práce se společností.