Osnova sekce

  • Osnova tématu (dílčí témata)

               1)         Reflexivita při posouzení životní situace klienta

               2)         Spiritualita v pomáhajících profesích

               3)         Spiritualita sociálního pracovníka

               4)         Spirituální protipřenos

    Komentář

    Reflexivní přístup slouží sociálnímu pracovníkovi pro lepší porozumění klientovi – průběžně reflektuje již během posouzení životní situace klienta, jak na něj působí informace od klienta a jak se daří působit na klienta jemu samotnému. V tomto přístupu pokračuje i během intervence.

    Spiritualita je významným faktorem při volbě i realizaci všech pomáhajících profesí. Člověk se rozhoduje pro pomáhající profesi na základě kombinace faktorů psychologických a sociálních, ale také spirituálních – na základě svých hodnot a motivací. Spiritualita proto může být pro pracovníka v pomáhajících profesích významnou oporou, ale také rizikem. Může mu pomáhat zvládat obtíže spojené s výkonem pomáhající profese, kombinaci profesního a soukromého života, apod. V některých případech ale může spiritualita pomáhajícího i ohrožovat, např. podporovat rozvoj syndromu pomáhajícího, fundamentalistická nebo naivní spiritualita ho může vést k eticky špatným řešením situace svých klientů, apod.

    V případě sociální práce platí vše výše uvedené. Sociální práce se však od ostatních pomáhajících profesí vyznačuje zejména svým sociálně-vědním založením a kombinací teoretických poznatků i metodických postupů ostatních vědních oborů, které využívá a modifikuje ve prospěch svých klientů. Již sama tato skutečnost klade na sociálního pracovníka vysoké etické požadavky, další etické požadavky jsou pak spojeny s konkrétními problémy klientů, které sociální pracovník řeší nebo s napětím mezi potřebami a požadavky klienta a potřebami a požadavky jeho sociálního prostředí – zejména společnosti reprezentované státem. Hodnoty a motivace sociálního pracovníka jsou proto u něj velmi klíčovým faktorem úspěšného výkonu jeho profese.

    Sociální pracovník by měl proto velmi dobře znát svou spiritualitu – a to i v případě, kdy se považuje za ateistu nebo agnostika. Měl by znát svá hodnotová a motivační východiska, se kterými vstupuje do procesu sociální práce se svými klienty. Měl by si být vědom vlivů, které mají na jeho rozhodování, způsob komunikace s klienty, reflexi informací od klientů apod.

    Sociální pracovník by měl tedy dokázat předejít tomu, aby došlo ke spirituálnímu protipřenosu. Reflexivní přístup, kdy sociální pracovník průběžně reflektuje proces spolupráce s klientem je přitom velmi důležitou součástí předcházení spirituálnímu protipřenosu. A to i v případě, kdy sociální pracovník svou spiritualitu zná.


    Studijní materiály k povinnému prostudování

    DUDLEY, J. R. Spirituality Matters in Social Work: Conntecting Spirituality, Religion, and Practice. New York – London: Routledge, 2016.

    HOOK, M. – HUGEN, B. – AGUILAR, M. et all. Spirituality within Religious Traditions in Social Practice. Belmont: Brook/Cole, 2002.

    KAŇÁK, J. Postavení diskursu spirituality v sociální práci. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2015: 30-46.

    NAVRÁTIL, P. – JANEBOVÁ, R. et all. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010.

     Kontrolní otázky a úkoly

    1) Znáte vlastní vztah ke spiritualitě a religiozitě? Pokud se považujete za ateisty nebo agnostiky, víte, co tyto pojmy znamenají a umíte své postoje zdůvodnit?

    2) Proč je důležitá reflexivita při spirituálním posouzení?

    3) Jaký význam má spiritualita pro pomáhající profese obecně? Jaké výhody a rizika může generovat spiritualita pomáhajícího při poskytování pomoci?

    4) Jaký význam má spiritualita specificky pro sociální pracovníky? Jaké výhody a rizika může generovat spiritualita sociálního pracovníka pro proces sociální práce?

    5) Co je syndrom pomocníka?

    6) Co je spirituální protipřenos?