1. Lidský a sociální kapitál, důvěra v komunitě a společnosti

Osnova tématu (dílčí témata)

1. Kapitál – etymologie pojmu
2. Sociální a lidský kapitál
3. Důvěra ve společnosti
4. Sociální kapitál a politika
5. Sociální kapitál a sociální problémy
6. Sociální kapitál v komunitě a komunitní práce

Komentář

Pojem kapitál má původně ekonomický význam ve smyslu nahromadění velkého množství finančních prostředků. Dnes se hovoří i o kapitálu v jiném než ekonomickém smyslu: přírodní, fyzický, kulturní. Pro sociální práci a zejména práci s komunitou mají zvláštní význam dva přenesené významy, sociální a lidský kapitál.

Sociálním kapitálem se přitom míní sociální sít jednotlivce a zdroje, které díky ní může mobilizovat. Individualizačně-mobilizační funkce sociálního kapitálu umožňuje, aby jednotlivec ze „své“ sítě vytěžil co nejvíc sám pro sebe. Kolektivní funkce naopak vede k internalizaci sociálních norem. Obě funkce jsou pak spojeny s funkcí individuálně-interakční, díky které se rozvíjí sociabilita jednotlivce. Sociální sítě jsou první dimenzí sociálního kapitálu; jeho druhou dimenzí je důvěra (sdílené normy, hodnoty a porozumění). Sociální kapitál může být horizontální, kdy je sociální síť rozprostřena po určité komunitě nebo vrstvě společnosti. Horizontální sociální kapitál umožňuje změnu sociálního statusu. Úkolem demokratických institucí proto je podporovat změnu horizontálního sociálního kapitálu na vertikální, tzn. umožňovat a podporovat sociální inkluzi.

Při práci s komunitou se proto pracuje se sociálními sítěmi v komunitě, s důvěrou v komunitě a společnosti a s demokratickým uspořádáním společnosti. Důvěra v komunitě a společnosti je důležitá kvůli spolupráci mezi jejími členy, resp. umožňuje v komunitě/společnosti vůbec nějaké jednání. Je-li v komunitě nebo společnosti důvěra generalizována, znamená to, že se rozšiřuje na všechny její členy. Generalizovaná důvěra pak posiluje i důvěru v instituce a obráceně – pokud fungují instituce, posiluje se generalizovaná důvěra.

S finančními investicemi do sociálního kapitálu a důvěry ve společnosti v některých zemích experimentuje politika. Vyvážené výdaje státu na veřejné statky jako vzdělání a sociální zabezpečení mají zmírňovat ekonomické a sociální rozdíly, a následně tak vytvářet prostředí, které stimuluje sociální důvěru, komunitní a spolkový život. Tím se mají vytvořit podmínky pro lepší zdraví, nižší kriminalitu, ekonomický růst a aktivní občanství.

Sociální kapitál má sám o sobě jen omezenou hodnotu, která se může zvyšovat nebo snižovat podle ekonomických měřítek až v závislosti na ostatních kapitálech. Z tohoto hlediska je důležitý zejména lidský kapitál, tzn. schopnosti a dovednosti konkrétních jednotlivců. Sociální kapitál, tedy „zasíťování“ jednotlivce, je efektivnější díky jeho schopnostem a dovednostem. Sociální kapitál proto vždy předpokládá i hodnotu a svobodu jednotlivců.

Sociální kapitál je základem stability komunity a její schopnosti, pomoci sama sobě. Záleží ovšem na tom, do jaké míry se obyvatelé určitého území (regionu, města, čtvrti, obce) cítí být součástí stejné komunity. Čím více lidé v komunitě participují na vedení a rozhodování, tím větší je sociální kapitál komunity. Při formování komunity se ale sociální kapitál soustavně zvětšuje jen tehdy, pokud dochází k budování a obnově sociálních sítí všeho druhu.

Studijní materiály k povinnému prostudování

-          Zuzana HAVRDOVÁ a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách. Praha - Toužim, 2013.