Abschnittsübersicht

  • Osnova tématu (dílčí témata)

    1. Primární zdroje pomoci v komunitě
    2. Moc a zmocnění

    Komentář

    Primární zdroje pomoci v komunitě: V české sociální práci dochází k záměně řešení příčin problémů s jejich následky. Panuje celospolečenské přesvědčení, že sociální služby a „sociální dávky“ jsou nejlepším způsobem zvládání obtížných životních situací. Sociální pracovníci tedy svým klientům nepomáhají s řešením příčin nedostatečného uspokojování jejich potřeb. Otázka tzv. primárních zdrojů pomoci tak vlastně vůbec není nastolována. Přitom dochází k procesu proměny společnosti ze společnosti industriální na společnost služeb. Na sociální práci se proto pohlíží ekonomickou optikou jako na jednu z mnoha služeb. To orientaci na sociální služby a dávky jen posiluje.

    Problémy, které má sociální práce řešit, nemají svou příčinu ve společnosti nebo jednotlivci, nýbrž jsou produkovány sociálně, nutnost vyrovnat se s nimi je ale stále více individualizována. V důsledku to znamená, že se sociální ochrana rozchází se společností a sociální práce přestává být legitimizována. V budoucnu tak může nastat situace, kdy nebude sociální práce veřejně financována. Navíc nejde při individuální sociální práci počítat s některými tradičními primárními zdroji pomoci (např. s rodinou). Naopak komunita jako primární zdroj pomoci může této situaci zažít svoji renesanci. Ne všechny modely komunitní práce budou v takové situaci využitelné, ale např. komunitní organizace může být reakcí na individualizaci – probuzení sense of community. Komunitní ekonomika, která se někde rozvíjí již nyní, může být protiváhou kapitálu ovládajícímu ekonomiku a společnost, protože před ziskem upřednostňuje obecné blaho, tj. dobro celé komunity. V důsledku pak dojde k revitalizaci vazeb primární sociability, se kterými umí z metod sociální práce nejlépe pracovat právě komunitní práce.

     

    Moc a zmocnění: V komunitní práci jde podobně jako v jiných metodách sociální práce o moc ve smyslu zmocnění, nikoliv ve smyslu dominace někoho nad někým jiným. Moc ve smyslu dominace hrozí sociálnímu pracovníkovi i klientovi, stejně tak i moc věci uskutečnit. Moc ve smyslu dominace je třeba v sociální práci oslabovat, moc ve smyslu schopnosti věci uskutečnit je třeba posilovat. Neúčinnější formou jejího posilování je spolupráce ve skupině/komunitě – zdroj moci je ve společenství.

    Úkolem sociálního pracovníka je analýza problémů a potřeb komunity, plánování procesu komunitní práce a inicializace vzniku/semknutí komunity. Sociální práce svým působením komunity vytváří – konstruuje (konstruktivistický přístup) s tím, že rozhodnutí jsou na komunitě, nikoliv na sociálním pracovníkovi. Důvody pro to nejsou jen etické, ale i pragmatické: Komunita se konstruuje tím, když své problémy sama pojmenovává a plánuje jejich řešení. Nejdůležitější je proto tzv. transformační participace členů komunity na jejím konstituování nebo rozvoji: Je třeba dát dohromady cíle členů komunity tak, aby jich dosahovali společně, čímž se v důsledku komunita sama uschopňuje k větší samostatnosti a odpovědnosti za sebe sama a své členy. Viz také sociální kapitál v komunitě nebo principy psychosociální krizové pomoci a spolupráce.

      

    Studijní materiály k povinnému prostudování

    • Zuzana Havrdová a kol., Mít život ve svých rukou: O oblastech a postupech práce komunitního pracovníka ve vyloučených lokalitách, Praha – Toužim, 2013.
    • Oldřich Matoušek. Metody a řízení sociální práce. Praha, 2003.
    • Pavel Navrátil, Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001.

    Studijní materiály k lepšímu porozumění

    • Oldřich Chytil, „Důsledky modernizace pro sociální práci,“ Sociální práce/Sociálna práca 4 (2007): 64-71.
    • Libor Musil, „Tři pohledy na budoucnost sociální práce,“ in Rizika sociální práce, ed. Martin Smutek – Friedrich W. Seibel – Zuzana Truhlářová, Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, s. 11-25.