Abschnittsübersicht

  • Osnova tématu (dílčí témata)

    1. Církve a náboženské společnosti v teritoriální komunitě
    2. Komunitní práce z teologického hlediska

    Komentář

    Církve a náboženské společnosti v teritoriální komunitě: Teritoriální komunita je utvářena různými vazbami mezi jejími členy a také vazbami mezi institucemi, které na území komunity sídlí. Některé z nich mohou být přímo určeny pro komunitu (např. škola, pošta, obchod, nádraží, atp.). V tomto smyslu byly v Rakousko-Uherské monarchii od 18. stol. zakládány nové farnosti, aby každá obec měla svou faru, svůj kostel a tedy i svou matriku, protože farář mj. vedl evidenci obyvatelstva. Farář tak sloužil obyvatelům obce ve věcech víry a praktického života a zároveň byl spojníkem obce se státem. Po vzniku ČSR tuto funkci farnosti ztratily. Nepřímo se pak obnovila během komunismu, kdy byly některé farnosti, které tvořili už jen ti, kdo pravidelně chodili do kostela, centrem koordinaci různých tajných či polooficiálních sociálních akcí v obci. Po r. 1989 tuto neformální funkci mnohé farnosti ztratily; menšina ji ale naopak dokázala rozvinout a rozšířit např. o kulturní a vzdělávací aktivity. Odpovědnost náboženské skupiny za prostředí, ve kterém žije, je však známa už ze Starého zákona, kdy židé v Babylonském zajetí přijímají nové pojetí své víry jako tzv. vyvoleného národa, která z nich nemá činit exkluzivní národ, nýbrž národ, který zastupuje Boha před ostatními národy a ostatní národy před Bohem. Z tohoto úhlu pohledu je Novozákonní důraz na blíženeckou lásku a starost křesťanské obce o druhé jejím vlastním úkolem, který dost dobře nelze delegovat na profesionální „dceřiné společnosti“ církve, jako je např. Charita, jak se tomu ale namnoze děje. Vzhledem k nutné profesionalizaci a institucionalizaci sociální pomoci poskytované skrze systém sociálních služeb se komunitní práce jeví jako vhodná cesta pro realizaci úkolu blíženecké lásky v církevní obci. Farnosti (v ŘKC; v jiných církvích sbory nebo obce) se tak mohou zapojovat do komunitního plánování v (politické) obci (farníci mohou být dobrovolníky), samy organizovat různé dobročinné komunitní akce, stmelovat komunitu skrze kulturu a vzdělání (koncerty v kostelích, přednášky), atp.

    Komunitní práce z teologického hlediska: Východiskem pro uchopení komunitní práce z teologického hlediska je jak pojetí člověka (teologická antropologie), tak i etika mezilidských vztahů (teologická etika, teologická sociální etika. Z křesťanského pohledu se Bůh na lidi spoléhá, že dokáží odkrýt své schopnosti, které jim umožní jednat svobodně a na základě zodpovědných rozhodnutí. Předpokládá se tedy, že náboženská víra člověka uschopňuje, zmocňuje k převzetí odpovědnosti za vztah k sobě, druhým lidem, Bohu a životnímu prostředí. Z hlediska mezilidských vztahů je důležité, že Ježíš Kristus neplédoval za destrukci tehdejšího společenského řádu (jak od něj mnozí očekávali nebo mu podsouvali), ale za to, aby do něj jeho učedníci přinesli novou kvalitu. Pro komunitní práci je proto klíčový pojem subsidiarity. Z teologického hlediska jde proto v komunitní práci o zdařilý životní management ve smyslu odpovědnosti individua za svůj život, za své okolí a vůči Bohu.

    Studijní materiály k povinnému prostudování:

    Michael MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008.

    Komunitní práce a uschopnění (empowerment) z teologického hlediska; [PDF soubor zaslaný e-mailem přes STAG].

    Studijní materiály k lepšímu porozumění:

    -          Prostudujte si webové stránky křesťanských komunitních center: