Komentář
Osnova tématu
- Co je hodnota? Co je hodnocení?
- Analýza morální věty zakazující vraždu – vlastnosti této věty (evidence, nepodmíněnost etc.)
- Rozlišení: nositel hodnoty (čin vraždy); hodnota (vlastnost vraždy); lidský postoj k hodnotě (hodnocení vraždy)
- Tři velké skupiny hodnot: morální, estetické a náboženské
- Ústřední otázka: Jak vysvětlit změny v hodnocení?
- pozitivismus: proměnlivost v hodnocení je třeba vysvětlovat proměnlivostí hodnot samých (hodnoty jsou sedimentem hodnotících procesů)
- idealismus: naše hodnocení se mění, avšak naše hodnocení je něco zcela jiného než hodnoty samy
- Obhajoba idealistického vysvětlení: (stěžejní)
hodnoty jsou neměnné; pozitivismus je neudržitelný, zaměňuje hodnocení s hodnotami;
obhajoba závisí na klíčovém předpokladu neměnnosti lidské přirozenosti a
přirozenosti věcí (základní konstituce člověka a věcí je neměnná)
Téma představuje stručný úvod do
praktické filosofie (etiky). Dosud jsme se věnovali filosofii teoretické (jež
chce skutečnosti rozumět a vysvětlit ji), nyní přecházíme do filosofie
praktické, která chce zjistit a zdůvodnit, jak správně jednat. Skutečnost není
jen předmětem nazírání, nýbrž také předmětem hodnocení – proto výchozí otázky:
Co je hodnota? Co je hodnocení? (1).
Odpovědi na tyto klíčové otázky hledáme analýzou morálního hodnocení vraždy blízké osoby pro peníze (viz věta „Nesmíš své matce podřezat krk pro peníze na pití“ a vlastnosti této věty (2)). Přitom se rozlišuje (3): nositel hodnoty (čin vraždy); hodnota (vlastnost vraždy); lidský postoj k hodnotě (hodnocení vraždy). Přesně vzato jde o morální hodnotu a morální hodnocení; v duchovní oblasti však existují další dvě velké skupiny hodnot: hodnoty estetické a náboženské (4).
Ústřední otázkou tématu je otázka, jak vysvětlit změny v hodnocení (5); jinými slovy jde o problém (nejen etického) relativismu. V této souvislosti jsou prezentovány 2 velké filosofické teorie, které změny vysvětlují odlišným způsobem – pozitivismus a idealismus (chápané v nejširším slova smyslu). Jádro tématu tvoří obhajoba idealistického vysvětlení (6), které má svou filosofickou tradici už od Platóna, v minulém století rozvinutou např. Maxem Schelerem.
Argumentuje se na základě klíčového rozlišení mezi hodnocením a hodnotou. Změna je (možná) v oblasti hodnocení, naše pochopení a naše postoje vůči hodnotám jsou však něco odlišného než hodnoty jako takové. Pozitivismus je neudržitelný, zaměňuje hodnocení s hodnotami.
V této souvislosti se prezentuje zajímavý náhled: říše hodnot je velice bohatá a žádný člověk není s to zcela proniknout byť jen jednu jedinou hodnotu. Další klíčové rozlišení: rovina rozumu a rovina vůle. Nejde totiž jen o to, zda hodnoty správně nahlížíme, nýbrž rovněž o to, zda je vůlí chceme.
Vyjádřeno eticky přesněji: Jedna rovina je správné poznání a usuzování, jak jednat, a druhá rovina je chtít podle správného poznání a usuzování jednat, resp. nějak správně či nesprávně jednat (fakticky totiž už vždy nějak jednáme, dobře či zle se od dětství jednat učíme; proto klíčový význam ctností a neřestí).
Návaznost na teoretickou část filosofie je zřejmá: Dobro a pravda úzce souvisí. Dobře jednat můžeme jen natolik, nakolik pravdivě poznáváme, resp. usuzujeme; svědomí je úsudek praktického rozumu. Podle svého svědomí jednat můžeme, ale nemusíme. Předpokládáme totiž, že jsme svobodní. Se svobodou se však nerozlučně pojí odpovědnost.
K dalšímu studiu
Bocheński. J. M., Slovník filosofických pověr, hesla "hodnota", "relativismus"
Anzenbacher, A. Úvod do filosofie, s. 269-321.