Komentář
Osnova tématu
- Co je člověk, co vlastně jsem?
- Charakteristické schopnosti: technika, tradice, pokrok, rozum, reflexe – a s nimi spojené další schopnosti (sociabilita, řeč etc.)
- Je v člověku něco podstatně jiného než v ostatních zvířatech? A jestliže ano, pak v jakém vztahu je toto něco k ostatním složkám jeho přirozenosti? (tyto 2 složky se zpravidla nazývají „duše“ a „tělo“)
- řešení strohého materialismu
- řešení umírněného materialismu
- Aristotelovo řešení
- Platónovo řešení
- Co je smyslem
lidského života?
- řešení kolektivistické/monistické
- řešení nihilistické
- řešení zárukou nesmrtelnosti
Téma představuje stručný úvod do filosofické antropologie. Východiskem je otázka: Co je člověk (1). Všimněte si, že tato otázka zároveň může být chápána jako otázka: Co jsem já, tázající se (objekt filosofického zájmu je současně zkoumajícím subjektem). Člověk je pozoruhodný živočich, to je výchozí odpověď. Živočich rozumný, mající nejen víc inteligence než ostatní živočichové (pokud u nich vůbec lze o inteligenci ve vlastním slova smyslu hovořit), nýbrž jiný druh inteligence – rozum. Tradiční definice člověka proto zní (lat.): animal rationale.
Pro člověka jsou charakteristické nejen rozum, ale také technika, tradice, pokrok a reflexe (2).
S nimi jsou spojeny další schopnosti: člověk je sociální bytost,
jež se dokáže specificky učit a má velmi složitou řeč (na rozdíl od „řeči“
jiných živočichů). Rozum je však přece jen klíčovou schopností, podmiňuje totiž
techniku, tradici a pokrok. Díky rozumu je člověk schopen abstrakce, dokáže
myslet obecně. Nejvíce pozoruhodné jsou však věda a náboženství; v nich dosahuje
lidská (částečná) nezávislost na biologické účelnosti svůj vrchol. Pro etiku je
klíčová svoboda (vůle). Schopnost (sebe)reflexe člověku kromě jiného umožňuje (sebe)vědomí; ptá se na smysl života a je jediným živočichem, který
si uvědomuje svou smrtelnost.
Díky uvedeným schopnostem člověk jaksi „vyčnívá nad celou přírodu“; nachází se na pomezí mezi světem duchovním a tělesným, ačkoli jeho duchovní stránka úzce s tělesnou souvisí. Ústřední otázkou celého tématu jsou vlastně otázky dvě: Je v člověku něco podstatně jiného než v ostatních zvířatech? A jestliže ano, pak v jakém vztahu je toto něco k ostatním složkám jeho přirozenosti? (3) Jde o tzv. psychofyzický problém; zkoumají se dvě složky (duše a tělo) a jejich vzájemné působení. V dějinách filosofického myšlení najdeme 4 základní řešení: Strohý materialismus (člověk není nic než tělo (hmota); proti tomu úspěšně argumentoval filosof Leibniz. Umírněný materialismus (vědomí (přesněji duše) je funkcí těla; jedná se o tzv. epifenomenalismus). Aristotelovo řešení se nazývá hylemorfismus (člověk se skládá z těla a duše, tvoří však jeden psychofyzický celek, jednu substanci). Platónovo řešení bychom mohli nazvat substanční dualismus (člověk se skládá ze dvou substancí, je duší uzavřenou v těle).
K poslední otázce tématu vede tato úvaha: člověk je na jednu strana povznesen nad ostatní živočichy (díky uvedeným schopnostem, které mu propůjčují specifickou důstojnost a moc), na druhé straně je však (právě díky těmto schopnostem) něčím nedokonalým, neklidným, ba bědným, protože v posledku touží po nekonečnu. Zároveň si však uvědomuje svou smrtelnost, a tak vzniká napětí, díky kterému se člověk stává (sám sobě) jakousi tragickou hádankou: Zdá se, že je tu k něčemu, čeho však sám není schopen dosáhnout. Co je pak smyslem lidského života? (4) V dějinách filosofického myšlení najdeme 3 základní řešení: Touhu po nekonečnu je možné naplnit tím, že se člověk (jakožto jedinec) identifikuje s něčím širším, třeba společností (lidstvem). Jde o řešení kolektivistické, příp. monistické. Proti tomu však existují pádné námitky. Druhé řešení naopak tvrdí, že člověk nemá žádný smysl, je omylem přírody, marnou vášní. Tragická hádanka je neřešitelná. Jde v podstatě o nihilistické řešení. I proti tomu však existují pádné námitky. Někteří filosofové, už od Platóna, jsou přesvědčeni, že řešení hádanky musí existovat. Jaké? Člověk může dosáhnout nekonečna, Absolutna (viz téma 10.). Toto řešení však souvisí s řešením otázky nesmrtelnosti, filosofie nás sice může k řešení přivést, nesmrtelnost však může dát člověku jen samo Absolutno, neboli Bůh. (Další filosoficky klíčová otázka: Je Absolutno něco, anebo Někdo?)
Kdo chce téma více promyslet, tomu doporučuji níže uvedená hesla z knihy Slovník filosofických pověr.
K dalšímu studiu
Bocheński. J. M., Slovník filosofických pověr, hesla "duše", "materialismus", "nesmrtelnost".
Anzenbacher, A. Úvod do filosofie, s. 225-268.