Příruční přehled
Podstatná či přídavná jména 3. deklinace s -nt- před pádovou koncovkou jsou participia prézentu aktiva odvozená od slovesa, tj. označení toho, kdo vykonává příslušnou činnost.
Příklad:
Laudanti = chválícímu
Podstatná či přídavná jména 3. deklinace s -ior- před pádovou koncovkou jsou komparativy, tj. druhé stupně od přídavných jmen a vyjadřují srovnání.
Příklad:
Sapientiorem = moudřejšího
Slova končící na -ius mohou být:
- podstatná či přídavná jména 2. deklinace (obyčejné slovo, lze najít ve slovníku)
Příklad: industrius = přičinlivý, pilný - druhý stupeň příslovce, tj. srovnání
Příklad: sapientius = moudřeji - přídavné jméno ve druhém stupni ve středním rodě
Příklad: sapientius = moudřejší (střední rod)
Podstatná či přídavná jména 1. a 2. deklinace, která mají před pádovou koncovkou -issim- nebo výjimečně -errim- či -illim-, jsou superlativy přídavných jmen.
Příklad:
Sapientissimis = nejmoudřejším; nesmírně moudrým ...
Acerrimae = nejostřejší, nesmírně ostré ...
Slovesa s -ba- jsou imperfekta, tj. vyjadřují minulý opakovaný, neukončený děj a překládáme je nedokonavým slovesem v minulém čase.
Příklad:
Laudabat = chválil
Slovesa s -b- a nějakou samohláskou (kromě a) před osobní koncovkou jsou futura, tj. vyjadřují budoucnost.
Příklad:
Laudabit = bude chválit
Slovesa v prézentním kmeni mající před osobní koncovkou
- samohlásku -a- : patří-li do 1. konjugace, je to oznamovací způsob přítomného času (indikativ prézentu), jinak je to konjunktiv přítomného času (prézentu).
Příklady:
Laudat = chválí
Moneat, legat, audiat = ať napomíná, ať čte, ať slyší
- samohlásku -e- : patří-li do 1. konjugace, je to konjunktiv prézentu; patří-li do 2. konjugace, je to oznamovací způsob přítomného času (indikativ prézentu); jinak je to budoucí čas (indikativ futura).
Příklady:
Laudet = ať chválí
Monet = napomíná
leget, audiet = bude číst, bude slyšet
- samohlásku -i- nebo -u- : je to oznamovací způsob přítomného času (indikativ prézentu).
Příklady:
Legit, audit = čte, slyší