Perfilado de sección

  • Komentář

    V české sociální práci dochází k záměně řešení příčin problémů s jejich následky. Panuje celospolečenské přesvědčení, že sociální služby a „sociální dávky“ jsou nejlepším způsobem zvládání obtížných životních situací. Sociální pracovníci tedy svým klientům nepomáhají s řešením příčin nedostatečného uspokojování jejich potřeb. Otázka tzv. primárních zdrojů pomoci tak vlastně vůbec není nastolována. Přitom dochází k procesu proměny společnosti ze společnosti industriální na společnost služeb. Na sociální práci se proto pohlíží ekonomickou optikou jako na jednu z mnoha služeb. To orientaci na sociální služby a dávky jen posiluje.

    Problémy, které má sociální práce řešit, nemají svou příčinu ve společnosti nebo jednotlivci, nýbrž jsou produkovány sociálně, nutnost vyrovnat se s nimi je ale stále více individualizována. V důsledku to znamená, že se sociální ochrana rozchází se společností a sociální práce přestává být legitimizována. V budoucnu tak může nastat situace, kdy nebude sociální práce veřejně financována. Navíc nejde při individuální sociální práci počítat s některými tradičními primárními zdroji pomoci (např. s rodinou). Naopak komunita jako primární zdroj pomoci může této situaci zažít svoji renesanci

    Studijní materiály k povinnému prostudování

    -       Libor PRUDKÝ, Inventura hodnot: Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky, Praha, 2009.

     

    Studijní materiály k lepšímu porozumění

    -       Oldřich Chytil, „Důsledky modernizace pro sociální práci,“ Sociální práce/Sociálna práca 4 (2007): 64-71.

    -       Libor Musil, „Tři pohledy na budoucnost sociální práce,“ in Rizika sociální práce, ed. Martin Smutek – Friedrich W. Seibel – Zuzana Truhlářová, Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, s. 11-25.