Schema della sezione

  • Osnova tématu (dílčí témata)

    1. Základní charakteristiky skupin

    2. Dělení skupin dle Browna a Řezníčka

    3. Další možnosti dělení skupin

    Komentář

    Abychom mohli hovořit o skupině, musí vykazovat určité znaky - interakci, komunikaci a organizaci. Nejde o libovolný shluk lidí (např. při čekání na autobus). Mezi další znaky skupiny patří společný cíl, hodnoty, normy, role, pozice a konformita se skupinou.

    Skupiny mohou být malé (2-15 osob), střední (15-40) a velké (nad 40). Dále je možné je dělit podle různých kritérií.


    Dělení skupin podle Browna:

    1. homogenní – se stejným sociálním postavením či stejným znevýhodněním (svobodné matky s problémy, delikventi, drogy, týrané ženy…)

    2. úkolově zaměřené – řeší stejný problém (začlenění do pracovního procesu, lidé po drogové lécbě či po výkonu trestu…)

    3. psychoterapeutické – využívají metod psychoterapeutických, nutno speciální výcvik, mnoho

    podob – gestalt, transakční analýza, psychoanalýza…)

    4. svépomocné – založené na vzájemné pomoci a podpoře, vznik vychází často od lidí, kteří sdílejí podobnou zkušenost

    5. encounter skupiny – vznik v 60. letech, zaměřené na rozvoj vztahů a osobní růst a tréninkové T-skupiny (pro výcvik vedoucích pracovníku v efektivním jednání s lidmi)

    6. dosažení sociálních cílů – práce s mládeží, práce s minoritou… (integrace do společnosti,

    přijetí různých sociálních rolí…)


    Dělení dle Cooleyho:

    skupiny primární (rodina) a sekundární (zaměstnání)


    Dělení dle Wiatra:

    malé a velké, formální (třída) a neformální

    sporadická – krátkodobá – dlouhodobá - stálá


    Dělení podle Řezníčka:

    1. rekreační – působí jako prevence, domy dětí a mládeže, střediska volného času…;

    2. vzdělávací – cílem rozšířit znalosti, dovednosti (přednášky o životosprávě, škodlivosti kouření

    apod. pro nejrůznější skupiny lidí);

    3. rozhodovací – zaměřené na rozhodovací proces a řešení problému (skupiny pro odvykání

    kouření, pro lidi po výkonu trestu – integrace do společnosti, pro lidi po úrazu s trvalými

    následky…);

    4. svépomocné;

    5. dobrovolnické – založené na bázi dobrovolnictví, vedené dobrovolníky.


    Doporučené studijní materiály

    • MATOUŠEK, O.: Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. 2003

    • MAŠÁT, V.: Vybrané postupy sociální práce se skupinou, Zdeněk Susa, Středokluky 2012

    • ŠIK, V.: Metody práce se skupinou pro pomáhající profese, Univerzita J E Purkyně, Ústí n. L., 2008