Perfilado de sección

  • Osnova tématu (dílčí témata)

    1. Význam skupinové práce

    2. Definice skupinové práce

    3. Dějiny skupinové práce

    Komentář

    Sociální práce se skupinou představuje vedle sociální práce individuální (casework) a komunitní jednu z jejích základních podob. Jestliže případová práce s jednotlivcem se uskutečňuje na mikroúrovni a práce s komunitou na makroúrovni sociální práce, pak práce se skupinou (nebo s rodinou) se odehrává v mezoúrovni. Mezi základní přednosti skupinové práce patří – kromě ušetření času profesionálů a tím finančních prostředků – vznik skupinové dynamiky a důraz na člověka jako bytost sociální.


    Definice


    Skupinová práce je

    - “metoda skupinového vedení, využívaná v sestavování a vedení různých typů skupinových aktivit” (Mezinárodní asociace soc. pracovníků, 1947)

    - “… metoda sociální práce, která pomáhá jedincům zlepšit jejich sociální fungování, skrze cílené skupinové zkušenosti a efektivněji zvládat jejich osobní, skupinové nebo komunitní problémy” (Konopka, 1963)

    - “místo vzájemné pomoci jednotlivců, kteří v různé míře potřebují jeden druhého pro práci na určitých společných problémech” (Schwarz, 1992)


    Podle Middlemana a Goldberga (Enyklopedia of social work, 1987) je třeba rozlišovat 3 podoby sociální práce se skupinou:

    skupinová sociální práce – primárně zaměřena na skupinu

    skupinová terapie – primárně zaměřena na jednotlivce

    sociální práce se skupinami – primárně zaměřena na skupinu i jednotlivce současně


    Historie


    Do 30. let 20. stol. se vyvíjí spíše v rámci vzdělávání dospělých a volnočasových aktivit, do sociální práce oficiálně začleněna v roce 1935 na Národní konferenci sociálních pracovníků v USA, v roce 1937 vzniká v USA asociace pro studium skupinové práce.

    Garvin rozlišuje období vzniku (1861-1927), období “metody” (1928-1945), růstu (1947-1963), sjednocení a zevšeobecnění (od roku 1964 dodnes).

    Do 40. let 20. stol můžeme skupinové aktivity pozorovat v settlementech, pomoci chudým a přistěhovalcům. Důraz je kladen na členství. Ve 40.-50. létech vznikají terapeutické skupiny, ale existuje také skauting, YMCA apod. V 50.-60. létech je skupinová práce orientována na řešení problémů, jde spíše o období úpadku skupinové práce, její metody jsou využívány v oblasti komunitního rozvoje. Zlatou éru představují 70 léta: Rogers – encounterové a balintovské skupiny, předchůdcem T-skupiny (tréninkové).


    Doporučené studijní materiály

    • KUZNÍKOVÁ, I.: Pokročilé metody sociální práce se skupinami, Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava 2013