Komentář
Osnova tématu
- Správné poznání je poznání pravdivé – co je pravda?
- pravda ontologická
- pravda logická
- Pravda logická implikuje 2 problémy:
- Je pravda relativní? – pochybnosti, vyjasnění a obhajoba nerelativnosti pravdy, pragmatické pojetí pravdy
- V jakém smyslu je logická pravda shoda (adekvace)?
- Co je poznání? Jak funguje (pravdivé)
poznání?
- Noetický idealismus – obtíže a námitky proti tomuto pojetí
- Noetický realismus – obtíže a obhajoba tohoto pojetí
Téma pravdy prohlubuje předchozí téma, obojí je úvodem do epistemologie (nauky o poznání). Správné poznání je poznání pravdivé (1). Hned od začátku je vhodné si uvědomit, že výraz „pravda“ lze chápat také jako „pravdivost“, příp., pokud jde o kvalitu, pak také jako „pravdivý“ (Např.: soud „Tato růže je červená“ je/není pravdivý). A také je nutné rozlišovat: rovinu rozumu, poznání (soudy, úsudky) a rovinu řeči, vyjádření poznání (výroky, věty, argumenty).
Východiskem je rozlišení pravdy ontologické a pravdy logické, přičemž dále se uvažuje jen nad pravdou logickou. S tou se pojí 2 základní problémy. Problém relativnosti a problém pravdy jakožto shody (adekvace), který lze vyjádřit otázkou: S čím se má věta shodovat, aby byla pravdivá? (2)
Co se týká prvního problému, je třeba nejdříve promyslet pochybnosti: Je pravda relativní? V jakém smyslu? Ukazuje se, že tzv. relativnost pramení z nedostatečně jasných formulací a z toho, že nerozlišujeme, kdo, v jakém smyslu a za jakých okolností vypovídá s nárokem na pravdivost. Otázka relativity je nicméně složitější, s ohledem na různost systémů, např. v matematice a logice. V této souvislosti lze hovořit o pravdě jakožto užitečnosti (pragmatické pojetí pravdy). Avšak i pragmatické pojetí pravdy předpokládá existenci nerelativních pravdivých vět či principů (nikoli jen užitečných). Nikdo se totiž rozumně nerozhodne pro něco užitečného, pokud by to bylo založeno na nepravdě.
Druhý problém shody (adekvace) je složitý; je vlastně jen naznačen, ale není uspokojivě vyřešen. Slouží jako odrazový můstek pro vysvětlení, co je vlastně poznání (3).
Podle noetického idealismu je poznání tvořivé, předměty poznání jsou vytvářeny (podle určitých zákonů). V tomto smyslu by i pravda byla určitým výtvorem, existují vážné námitky proti tomuto pojetí (viz transcendentální já), byť idealista nepopírá skutečnost ani pravdu (4).
Podle noetického realismu je poznání uchopování, poznání funguje receptivně; poznání předměty nevytváří, protože předměty existují mimo poznání (a je možné je pravdivě poznat). Toto pojetí má své obtíže, nicméně lépe vysvětluje, jak naše poznání funguje (5). Avšak: jakýkoli kompromis mezi idealismem a realismem je nesprávný, jedná se o neslučitelná pojetí.
K dalšímu studiu
Bocheński. J. M., Slovník filosofických pověr, hesla "pravda relativní", "relativismus"
Anzenbacher, A. Úvod do filosofie, s. 187-191.