Komentář
Osnova tématu
- Co je bytí? Co je jsoucno?
- Je ontologie možná? Je možná nauka o jsoucnu?
- Odpověď noetického idealismu - a jeho kritika
- Odpověď pozitivismu - a jeho kritika
- Na jaké základní otázky hledá a nabízí ontologie odpovědi?
- Co je nic?
- Co je možnost?
- Jaké jsou základní aspekty nebo druhy jsoucna?
- Co je esence?
- Jaké jsou základní stupně jsoucna?
- Jaký je vztah mezi esencí a existencí?
- Jaký je vztah mezi jsoucny reálnými a ideálními?
- Jak je tomu s nutností a nahodilostí v realitě?
Téma představuje stručný úvod do ontologie – filosofické nauky o jsoucnu. Co je jsoucno? Co je bytí? Terminologické poznámky vám vyjasní vzájemnou souvislost a rozdíl mezi pojmy „jsoucno“ – „bytí“; a proč je v ontologii adekvátnější používat pojem „jsoucno“ (1).
Na začátku je třeba obhájit existenci ontologie, její možnost, smysluplnost. Podle noetického idealismu a pozitivismu žádná nauka o jsoucnu není možná. To je však nutné kriticky promyslet. Ukazuje se, že noetický idealista přece jen zastává určitou neuvědomělou a naivní ontologickou pozici. Pozitivista chce zas nahradit ontologii všeobecnou gramatikou; proti tomu však existují pádné argumenty. Promyslete si argumenty proti noetickému idealismu a pozitivismu, abyste nahlédli, proč je ontologie nejen možná, nýbrž i smysluplná jako obecná nauka o jsoucnu (2).
Lze však o jsoucnu obecně říci něco jiného, než že jest? Na jaké základní otázky hledá a nabízí ontologie odpovědi? Z dějin filosofického myšlení, už od Platóna, víme, že ontologické otázky jsou jedny z nejdůležitějších. V rámci tohoto tématu máte možnost promyslet především tyto (3): Co je nic? Co je možnost? Jaké jsou základní aspekty nebo druhy jsoucna? Co je esence? Jaké jsou základní stupně jsoucna? Jaký je vztah mezi esencí a existencí? Jaký je vztah mezi jsoucny reálnými a ideálními? (k této otázce viz téma 2.) Jak je tomu s nutností a nahodilostí v realitě?
Každé z těchto otázek věnujte patřičnou pozornost a pokuste se kriticky promyslet různé stručné odpovědi filosofů (Parmenides, Aristoteles, Leibniz, Hegel, Sartre aj.). Všimněte si, jak se především odlišují ontologie Aristotelova a Hegelova. Zde jen velmi stručně naznačím, jak lze otázky dále rozvíjet a ontologické poznání prohlubovat: V jakém ohledu nic neexistuje a v jakém existuje? Je možnost pouze záležitostí myšlení, anebo jde o něco reálného, co je ve věcech samých? Proč není skutečné a možné totéž? Co je substance? Co je (nějaká) její vlastnost? Je vztah mezi substancemi něčím „mezi“ substancemi? Jak dokázat, že mezi věcmi existují reálné vztahy? Jak dokázat, že každá věc má esenci? Určují esenciálně, tj. podstatně, věc všechny její vztahy? Je každé živé jsoucno oduševnělé (má duši)? Jak stručně definovat, co je existence věci?
K dalšímu studiu
Anzenbacher, A. Úvod do filosofie, s. 49-100.